logo

TAJEMNÁ HISTORIE SE UMLČET NEDÁ

Dějiny a potažmo dějepis jsou fascinující učební látkou, alespoň pro mne. Smutné je, že se drtivá většina lidí smíří s tím, co jim režim poplatný své době nalije do hlavy a mnohdy to běžnému člověku vystačí pro celý život. Tristní je, když školní vzdělání slouží současnému politickému zadání a manipuluje s historií. Dělo se to včera, děje se to právě dnes a nic nenasvědčuje tomu, že by zítřek něco změnil.

Čachry s historií jsou doložitelné a nepopiratelné. Bohužel, pravda je jako jíl a zaneprázdněnému občanovi žijícímu v permanentním stresu se drolí mezi prsty. Mnohdy si ve víru událostí člověk ani neuvědomuje, že je aktuálně  obelháván a dokumenty odtajněné po padesáti letech už nikoho s výjimkou historiků nezajímají. Výbušný materiál ztratil v předivu času svou sílu. Občas narazím na lidi, kteří jsou přesvědčeni o skvělém stavu dnešní země. Po vzoru filozofa a metafyzika Panglose, mimochodem postavy z Voltairovy novely Candide, zastávají názor, že náš svět je nejlepší a nic na něm nemůže být ustaveno jinak než je, tedy nejlépe, jak je vůbec možno. Pro tyto nezdolné optimisty mám po ruce úžasný citát dalšího klasika, kterým byl Johann Wolfgang Goethe „Nikdo není beznadějněji zotročen, než ti, kteří falešně věří, že jsou svobodni.“

Historie je pouhá iluze psaná vítězy, tvrdí klišovité rčení. Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Nevěříte? Už ve starém Egyptě (i starším Sumeru) nechávali vládci uchvatitelé přetesat jména nepohodlných předchůdců, strhávali jejich sochy, měnili datování nebo dokonce nechali srovnat celá města se zemí, aby zmizela navěky z paměti. Pomalu nastupující křesťanství potlačovalo, až nakonec agresí vymazalo pohanská božstva Slovanů a převzalo jejich místo. Podobných příkladů je bezpočet. Například se už nikdy nedozvíme, jaké klenoty vědění spálila španělská konkista v Americe. Ačkoliv jistá šance tu je v podobě Vatikánského tajného archivu, ale  to spíše zamrzne peklo, než se tento kompletně otevře pro lidské poznání a bádání. Z nedávných epizod dějin si jistě každý vybaví televizní záběry pádu údajných totalitních režimů a kácení soch diktátorů. V dnešní digitální době nemohou samozřejmě chybět video záběry z poprav těchto autoritativních vládců (Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí). Takže, co se za ty tisíce let změnilo?

Něco se přece jen pozvolna mění. Je to mnohem větší vzdělanost, než v dobách minulých a předně příchod doby digitální s fenoménem, jenž nemá v lidských dějinách (asi) obdoby. Jistě, řeč je o internetu, který vzal mistrům loutkařům vítr z plachet a ukončil jejich monopol na cinklé informace. Neznamená to ovšem, že nelze manipulovat i prostřednictvím celosvětové sítě, to netvrdím, jen je to o poznání horší. Zvídavý jedinec si může, pokud chce, dohledat k oficiálnímu pohledu a jedné ústřední pravdě i zprávy z jiného soudku. Běžně se těmto webům říká alternativní, nesystémové, či hanlivě – kremelská propaganda. Lze prohlásit, že záleží pouze na intelektu člověka, jak si dokáže informace analyzovat a interpretovat. Ano, mohu se zmýlit, můžu se dodatečně opravit, ale závěry si dělám na základě nastudovaných informací, a hlavně, na svobodném podkladě. Jestliže jste pohodlní a necháváte za vás pracovat editora veřejnoprávní televize, či redaktora komerčního tisku, pak dostáváte zfalšovaný pohled na svět a přežíváte ve virtuální realitě.  Vegetujete v Matrixu.

Obšírně jsem rozvedl obsah knih Tajemná historie 1 – 2 autora Hartwiga Hausdorfa (1955). Obě publikace vydala Euromedia Group – Knižní klub a patří do edice Záhady. Úmyslně jsem popsal ty pasáže z obou publikací, jež někteří lidé šmahem ruky smetou do přihrádky konspirační teorie a to díky dalším kontroverzním kapitolám, jež následují. Výše uvedené odstavce nepovažuji za konspirační teorie, ale naopak za zcela prokázaná spiknutí, kolem kterých jsou vytvářeny ony spiklenecké hypotézy jako kouřová clona. Do tohoto ranku spadají vraždy papežů ve Vatikánu, úspěšné atentáty na americké prezidenty, či pokus o fašistický převrat v USA v letech 1934 – 36. Následuje Krvavý lov na Kaddáfího, Bezejmenní ve Vietnamu a nemůže chybět zmínka o magickém – dogmatickém 11. září 2001. Zde je na místě latinská otázka cui bono? (komu ku prospěchu?) Přičemž se domnívám, že fašistický puč z minulého století v domnělé baště demokracie USA dokonán jest.

Po kapitolách o komplotech, které vedly ke zvýšení moci nebo posílení geopolitického vlivu určitých zájmových skupin, přicházejí údajné události, jež pravděpodobně leží v uzamčených trezorech. Vedle oficiálního dějepisectví existuje něco, co hledač pravdy nazývá „tajné dějiny.“ Spisovatel podává důkazy o tom, že Jurij Alexejevič Gagarin nebyl první člověk ve vesmíru a úspěchu SSSR při dobývání kosmu předcházela řada tragických nehod. Dále se vás pokusí záhadolog přesvědčit, že Hirošima a Černobyl nejsou první svého druhu, ale i tyto mají předešlé utajované atomové katastrofy. Zajímavé  počtení je též o tom, jak souvisí pokus o likvidaci Muammara Kaddáfího v roce 1980 a ohnivé inferno na americké vojenské základně Ramstein (Německo)  v roce 1988.  Tady se už tvoří konspirační teorie.

Třetí pomyslná skupina by se dala jednoduše shrnout v úsloví – co být nesmí, také být nemůže. Jedná se o různé nálezy, či objevy, jež akademická obec vytrvale ignoruje. Mnohdy tak vědci svou slepotou připomínají další pořekadlo o slonu v obýváku. Do této kategorie patří hluboké znalosti našich předků ohledně astronomie a vesmíru, které jsou vloženy do stabilního kamene. Počítač z antiky, prastará znalost elektřiny, kompletní mapy světa, které by neměly existovat a další podstatné indície o tom, že Kryštof Kolumbus nosí dodnes cizí peří. Vše nasvědčuje tomu, že naši předchůdci čile cestovali a měli vědomosti, jež jsme si museli pracně znovuobjevit. Osobně se vrátím k anglickému idiomu o slonu v obýváku. Fenomén pyramid, které jsou rozesety po celé planetě považuji za neklidné stádo mamutů v obýváku. Při této příležitosti bych rád podotkl, že není znám původní název oněch staveb, jež nazýváme dle Řeků pyramidy.

Nakonec jsem si nechal oddíl, jenž bude vodou na mlýn bezradným učencům a díky nim mohou smést dotěrné publikace ze stolu. Doteď jsem se víceméně držel při zemi a popisoval věci, události, pro kované materialisty nepopiratelné, leč raději neviditelné. Poslední škatulka má nádech s rozměrem nadpřirozena, mystérií a tajemna, jakoby z paralelního světa. Sem spadají géniové minulosti patřící vědomostně do dnešní doby, havárie UFO, UFO ve starověku, únosy UFO, smrtonosná kletba šóníjského náčelníka, prokletá mumie potápějící Titanic, chronovizor, zóny smrti, záhadná zmizení a podobně. Něco na způsob věřte nevěřte. To už ovšem nechám na vás, neboť si nečiním nárok na jedinou vesmírnou pravdu a ve svém věku již vím, že jsou věci mezi nebem a zemí.

Jak vidno, lidská historie je jako tekoucí písek. Malé drobné kamínky utvářejí na první pohled kompaktní celek, který může při bližším kontaktu člověka strhnout a zcela pohltit. Napadá mne ještě další příměr ke společenské hře tichá pošta. Na počátku všeho je dějinná událost. Surová epizoda, jež je přes propast času šířena od ucha k uchu. Informace je několikanásobně předávána, přepisována, překládána a úmyslně, či neúmyslně se tak propaguje dezinterpretace původní zprávy. Co pro nás zůstalo  na konci řetězu, lze těžko odhadnout. Zmetky, neúplné zlomky a fragmenty. Ostatně, kolikrát byla například upravena a pozměněna svatá kniha Bible? Bible je snůškou desítek rozličných teologických spisů od různých autorů tvořících v rozdílných historických dobách a jiných kontextech…

Nemyslím si, že si Tajemná historie (Co nám historikové zamlčují, Spiknutí za bílého dne) nárokuje sdělení jakési univerzální skutečnosti, ale spíše klade zneklidňující otázky, trhá pavučinu lží a ukazuje špínu zametanou léta letoucí pod koberec. Osobně nepochybuji o lidské zlovůli a spiknutí mocných tohoto světa. Je celkem jedno, zda se jim říká zlehčujícím slovem ilumináti, nebo budeme mluvit o globalistech, banksterech, nadnárodních korporacích a jejich lokajích, politicích. Je to vlastně totéž. Věčný pseudoargument, který neustále slýchám „toto by nám naše vláda neudělala“. svědčí o částečné naivitě populace. Nejsme jiní, nejsme ničím výjimeční a dějiny dosvědčují, že mají tendenci se cyklicky opakovat. Tam kde vládne peněžní mamon, bují korupce a lidé se dají koupit. Každý má svou cenu. Tajné uzamčené archivy jsou nepohodlnou realitou dnešních dnů a můžeme jenom spekulovat, co ukrývají a čeho se mocní zákulisní hráči obávají. Nadpřirozeno je otázkou osobní víry a ponechám na uvážení laskavého čtenáře, nechť se svobodně rozhodne, čemu je ochoten uvěřit a čemu již ne. Nehodlám  nikomu přistřihnout křidélka v jeho volném rozletu. Nejsem členem demagogického spolku Sisyfos.

Kniha Tajemná historie 2 obsahuje kapitolu 16. Špinavý obchod – Krvavý lov na Kaddáfího a zde se povedlo panu překladateli úžasné kouzlo ne/chtěného. Kapitola popisuje nepodařený pokus USA – NATO o atentát na revolučního vůdce Libye dne 27. června 1980. Překladatel zde cítil jakousi   potřebu sdělit  čtenářskému světu pomocí poznámky pod čarou, jak dopadl MK o mnoho let později. Cituji „Kariéra i životní pouť Muammara Kaddáfího skončily během povstání v roce 2011. Po delším hledání byl 20. října 2011 dopaden skupinou povstalců, zlynčován a nakonec zabit.“ Kniha nese paradoxně podtitul Spiknutí za bílého dne a obsahově pojednává o manipulaci s dějinami. Tuším, že je veřejným tajemstvím to, že USA a jeho fíkový list NATO dokonalo v roce 2011 úklad, který se nezdařil mnohokrát dříve. Nejednalo se o jakési lidové povstání, ale další agresi USA – NATO, jež používá v praxi vysoké technologie, jak vyprovokovat rozrušené nespokojené davy (např. Majdan na Ukrajině). Mimochodem, na netu je ke shlédnutí video, kde se Hillary Clintonová vyjadřuje ke smrti M. Kaddáfího, přičemž se přiblble chichotá a tleská si rukama jako nesvéprávná osoba „Přišli jsme, viděli jsme, zemřel!“ Netuším, proč tuto událost vnímá překladatel jinak, vlastně nevím, proč měl nutkání podat zavádějící vysvětlivku. Ví snad Vladimír Čadský více, než americká krvavá řeznice? Pochybuji o tom.

Tajemná historie přináší zvědavému čtenáři obrovské, nepřeberné množství informací v poměrně krátkých kapitolkách, ač by si každé jedno téma zasloužilo samostatnou knihu. Obě publikace tak mohou sloužit jako výborný odrazový můstek pro jedince bažící po zapovězeném poznání. Leckdy může výběr témat působit nesourodě, zkratkovitě a jak jsem již uvedl, v očích skeptiků se bude jednat o pomýlené knihy. Přece jen, postavit proti sobě všemocnou zaklínací formuli v podobě 11. 9. 2001 a starou egyptskou kletbu, může být pro soudobého Všeználka silná káva.

Spisovatel Hartwig Hausdorf je člověk, spisovatel, publicista, jenž zcestoval planetu a jako první cizinec dostal povolení ke vstupu do čínské zakázané oblasti, kde stojí bájemi opředené pyramidy. Zná naskrz náš svět, lidské kultury, ale i tajemné zákulisí světového dění, a v tomto smyslu předává lidem své informace, které jsou pro současné vlády a záměry NWO  velice nežádoucí. Občané přece nesmí znát pravdu. Lidé musí žít v nevědomosti, lépe se pak ovládají. Opravdu? Prorazte konečně zeď mlčení, mlžení, ignorace a ponořte se do fascinující četby o událostech, jež si nezaslouží skončit na smetišti dějin. Na konec článku jsem si nechal citát Samuela Butlera „Rozdíl mezi Bohem a historiky je ten, že Bůh už nemůže měnit minulost.“

Knihy Tajemná historie 1 – 2 vydala Euromedia Group – Knižní klub v roce 2015, 2016 a spadají do edice Záhady. Překlad provedl Vladimír Čadský.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE