SAMANTHA SHANNONOVÁ: VIDOŘÁD

Paige Mahoneyové se podařilo nemožné a dostala se na svobodu. Jenže nic není zadarmo, a tak se z ní kvůli tomu stala nejhledanější osoba v Londýně. Skoro to vypadá, jako kdyby splnila rčení: „Z bláta do louže.“ Vidořád navazuje na konec Kostičasu. Tedy se potkáváme s Paige, která je na útěku ve vlaku s dalšími uprchlíky. Všichni se chtějí vrátit zpátky do středu Londýna. Ale cesta není tak jednoduchá, jak si mysleli.

Kupodivu se z ní nestává najednou superhrdinka, ale spíše někdo, kdo se snaží přemoci svůj strach a jít dál. Paige neustále bojuje se svými vnitřními obavami. Není ale sama. Má přítele Nicka, který ji chrání nejenom jako takový strážce, ale především jí poskytuje možnost se někomu vyzpovídat. Aby toho nebylo málo, tak proti našim hrdinům stojí Scion. Právě Scion může za vyhlášení honu na uprchlíky. Kvůli tomu vzniká v Londýně naprostý chaos a nic není takové, jak bývalo. Paige se chce postarat o to, aby se o Réfajích dozvěděli všichni vidopáni a vidopaní. Podaří se jí nemožné?

Na knize mě zaujalo, že Vidořád nemá jen jednu dějovou linku, ale prolíná se jich zde hned několik. Příběh není jednoduchý a je to vidět hlavně na postavách, kterých je víc než dost. Navíc se Samantha nebojí ukázat zkorumpovanou tvář země, o níž píše. Skoro jako by se spisovatelé v poslední době rozhodli ve svých dílech kritizovat dnešní moderní svět. Vyprávění čteme z pohledu Paige. V jednu chvíli se podrobně dozvídáme o mytologii Réfajů a pak se znovu ocitáme ve středu všeho dění, tedy uprostřed gangu vedeného hlavní hrdinkou. Samantha Shannonová má prostředí Londýna zvládnuté perfektně, takže si svým způsobem budete připadat, jako kdybyste četli nějaký cestopis. Líbila se mi postava Jaxona Halla, muže, který nad mladou dívkou drží ochrannou ruku, ale zároveň s ní má vlastní úmysly. Je to takový slizoun v rouše beránčím.

Fascinuje mě systém magie, který spisovatelka používá. Zahrává si nejenom s klasickou magií, ale pouští se hodně do útrob vyvolávání duchů. Do jeho úskalí, záhad, ale především toho, proč nás tohle téma tak okouzluje. Vidořád je o něco temnější než Kostičas, navíc i postavy čeká nejedno nepříjemné setkání se smrtí. Co mě překvapilo, je konec. Na to, že jde o druhý díl chystané trilogie, moc informací nepřinesl, ba právě naopak. Spíše dal čtenáři spoustu otázek navíc a navnadil ho na pokračování, které snad přijde co nejdřív.