logo

PRVNÍCH 100

Kolonii sužuje dlouhodobý nedostatek všech základních komodit. Voda je pouze na striktní příděl a teče v určitý, předem vymezený, čas. Drahocenná tekutina se musí složitě recyklovat a mezi lidmi koluje povrchní vtip o tom, že pijí moč svých prarodičů. Nedobré potraviny jsou k dostání za přídělové body a vrcholem gurmánství může být bílkovinová pasta podávaná na vzácném jídelním servisu. Podobně se to má se vším ostatním, jako jsou léky, látky na oděvy, boty, rozličné drahé kovy a například umělecké předměty. Všeho je žalostná nouze a sem tam se dá něco koupit i na černém trhu. Je tedy ne/pochopitelné, že nesmlouvavá doktrína Gaia nebere ohledy a nezná slitování.

Těžkým zločinem je krádež, podvod a porušení přísného populačního zákona. Sňatek a založení rodiny musí být nejprve naplánováno a posléze povoleno byrokratickou chimérou Kolonie.  Nechtěné otěhotnění se tvrdě postihuje. Překročení tohoto zákona Kolonie se u nezletilých trestá vězením a u obyvatel starších osmnácti let smrtí. Pokud adolescent dosáhne plnoletosti, bývá proces obnoven a sázka na smrt je téměř jistotou. Jestliže si tipujete, že se příběh knihy odehrává v Číně minulého století, tak chyba lávky. Omyl.

Jistě, zajisté, bezpochyby, mohl jsem to napsat ihned, ale trocha překvapení a šoku vám neuškodí. Kolonie se nachází na vysoké oběžné dráze planety Země. Po devastujícím jaderném Kataklyzmatu přežívá pokořené lidstvo v kosmických stanicích. Od nového odpočtu uplynulo již tři sta let a Rada vesmírné Kolonie byla nucena pod tlakem tíživých okolností přikročit k radikálnímu kroku. Neboli, status quo byl narušen. Něco se stalo a je nutno rychle jednat. Sto nešťastníků, již odsouzených k smrti bude vysláno na planetu svého původu, jako postradatelná odečitatelná položka. Jejich úkolem bude kolonizovat Zemi, stát se pokusným materiálem a prošlapat cestu pro zbytek lidské rasy. Stovka vězňů nemá beztak na výběr. Mohou se stát nechtěně hrdiny svého pokolení, nebo skartovatelnou věcí v inventáři lidských zdrojů Kolonie.

Román americké spisovatelky Kass Morgan – Prvních 100 je sci-fi dystopie určená dívkám od 12 let. Možná to bude pro čtenáře šok, že recenzi nepíše tradičně některý z kvítků něžného pohlaví Vlčí Boudy. Osobně si myslím, že každý recenzent by měl občas překročit Rubikon a sáhnout do vod neznámých a neprobádaných. Nebýt srab. Nepsat tak články pouze o tom co onen jedinec – autor zbožňuje a upřednostňuje. Myslím si, že to není vůči čtenáři úplně fér a leckteré texty tak lze považovat za předem cinklé. Rozuměj čtenáři, řádky nadhodnocené a nadměrně hypované. Pokud jde o mne, výběr recenzního materiálu podrobuji velice často těmto podmínkám a mnohdy můžu evokovat kata Jana Mydláře. Mohu odpřísáhnout, že knihu jsem si vybral o své svobodné vůli. Také mne jako otce zajímá, jaké se vydávají knihy pro mladé pubertální slečny, jež jsou ve své naivitě přesvědčené, že první měsíčky je dělají dospělé. Genderovou rovnost v tom nehledejte.

Kniha autorky Kass Morgan se odehrává ve dvou souběžně probíhajících dějových liniích. První z nich popisuje osudy trestanců poslaných na radioaktivní planetu Zemi a druhá nás bude vracet do prostředí vesmírné Kolonie. Je zcela přirozené, že příběh určený mladým ženám cílí především na partnerské vztahy, soužití, mezilidské postoje a lehce erotické šimrání. Sexuální harašení nepřesahuje společensky přípustnou mez doteků, vášnivých polibků, fyzického jiskření, nepřímých náznaků a neodbytných tělesných tužeb.

Hlavních postav je v románu Prvních 100 přehršel a musím se přiznat, že jsem určitou dobu plaval v textu po proudu i protiproudu, než jsem stačil pobrat kdo je kdo. Kdo a jak, kdo co dělal, kdo s kým a kde to dělal. Možná jsem se i topil. Když jsem dokázal pobrat partnerské láskyplné i nenávistné  vztahy, tuším, že bylo vyhráno. Jsem to, ale chladný necita.

Lidskou hloubku a naprosto člověčí rozměr figur dodává spisovatelka přebujelým množstvím záblesků dob předchozích. Události (flashback) v minulosti prožité jsou v románu až nadužívané. Kdykoliv započne kapitola v současné rovině budoucnosti, můžete vsadit svůj mrzký plat, nebo prošoupané boty, že se okamžitě změní typ písma a vy se propadnete společně s hlavním hrdinou/hrdinkou do jeho/její minulosti. Osobně jsem přesvědčený, že čeho je moc, toho je příliš. Přemítám nad tím, že spisovatelka mohla část vzpomínek přímo zakomponovat do primárního děje a události prožité v minulosti nezneužívat nad rámec prozaického příběhu. Čeho je moc, toho je příliš. Tečka.

Při četbě knihy tak nastává situace nechtěná čtenářem, tudíž mnou. Velice moc jsem se těšil na přistání sebevražedné mise a její osudy na zničené planetě Zemi. Musím napsat, že výprava oněch statečných 100 je neskutečná nuda oproti vše vysvětlujícím flashbackům.  Zde bych rád uvedl, že autorka vsadila suchopárné teď, oproti zajímavé minulosti ústředních hrdinů. Prostředí brzké budoucnosti na domovské planetě, tak vlastně slouží pouze jako malebné pozadí. Romantická kulisa.

Nesporně, jestliže přistanete po tři sta letech na pevné půdě, bude vám připadat východ a západ Slunce, jako několikanásobný orgazmus. Stejně tak bouře, blesky, vítr, déšť, mlha, duha, červánky, ptačí zpěv, tekoucí řeka, řinčící potok, ranní jinovatka, květy vegetace, ševelící stromy, řičící zvěř, lovená zvířata, chycené ryby a masové lahůdky opékané nad ohněm… Nebo snad ne? Možná byl život v Kolonii opravdu jenom přežíváním. Rozhodně ano. Bylo to živoření.

Kniha si nese několik drobných nelogičností. Mám tu jeden čistě hvězdářský, technický problém. Román popisuje událost v podobě příletu nejmenované komety. Spisovatelka  Kass Morgan popisuje průlet košaté vlasatice, jako by se jednalo o přesně plánovanou událost, na kterou si nařídím digitální budík, podívám se a odejdu. Pokud zmeškám ono nebeské divadlo mám smůlu…

Osobně, jako astronom amatér musím apelovat na autorčinu neznalost. „A pak k tomu zničehonic opravdu došlo. Oblohu proťala kometa jako zlatý pruh oproti stříbrnému třpytu hvězd a osvětlila všechno kolem, dokonce i zemi.“ (str. 237)  Přílet paní Pačesaté je dopředu známá záležitost, pozorovatelná s předstihem několika týdnů, ba i měsíců a to i pouhým okem. Spisovatelka Kass Morgan popisuje velice romantickou událost, jež je absurdní. Její literární dramatizace by mohla odpovídat snad popisu bolidu, či meteoru, ale na tento si koktejlové šaty nestihnete obléknout. Prostě řečeno, autorčina vize je pohádkově půvabná hloupost.

Svazek Prvních 100 jsem si vybral sám a dobře mi tak. Kniha se pokouší oslovit před a pubertální generaci dívek, potažmo ženy. Myslím si, že je slušně a lehce napsána. Dobře se čte, ač se nikam nepohne. Příběh knihy Prvních 100 dělá díky všudypřítomným flashbackům jeden krok vpřed a dva kroky zpět. Tři kroky. Směle tak mohu prohlásit, že se děj skoro nikam neposouvá. Velkým šokem je pro mne absolutně otevřený konec knihy. Myslím si, že to se věrnému čtenáři NIKDY nedělá a podobné zvrácenosti se může dopustit pouze nevyzrálý začínající spisovatel, což Kass Morgan je. Jako otec s velkou naolejovanou brokovnicí, jednou hájíce čest dcery mohu četbu doporučit. Text neposkytuje explicitní sexuální scény a naznačuje pouze neodvratnou lásku (i tělesnou).

Součet  součtů. Jak jsem již uvedl, autorka neposouvá děj vpřed, ale hledí spíše do minulosti a závěr četby je až monstrózně rozšklebený. Téměř, jako propast Macocha. Možná to je i chladný záměr a následovat bude přímé pokračování s názvem 21. Den.

Kniha Prvních 100 vyšla v nakladatelství CooBoo pod křídly Albatros media a. s. v roce 2014. Překlad provedla Ivana Svobodová. Na motivy knihy vznikl i filmový seriál, který se těší značné sledovanosti.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE