logo

PROJEKT POSMRTNÉHO ŽIVOTA

V kolektivní lidské paměti je zasunuta čím dál hlouběji vzpomínka na VP – Věk průserů. Stovka roků utekla jako voda a již není zcela jasné, jak k VP došlo. Není zřejmé, co se stalo spouštěčem neblahých událostí… Nesmírné majetky byly nakupeny v rukou několika málo oligarchů a pomyslné nůžky mezi bohatstvím a chudobou se naplno rozevřely. Zem byla přelidněna a nerostné bohatství téměř vydrancováno. Mizerná nálada všudypřítomná a jen některým jedincům bylo jasné, že se planeta otáčí na sudu střelného prachu a oheň se po zápalnici rychle šíří. Nicméně lidé pokračovali i nadále v sebedestruktivním chování a přejídali se u televizních obrazovek s pocitem, že jich se to netýká. Megakorporace Sony, Nike, Verizina atd. omezily výrobu svého tradičního artiklu a začaly vyzbrojovat Ameriku. Velice oblíbenou se stala pistole coca–cola ráže 9 mm. Docházelo k prvním výbuchům násilí a následné brutální genocidě. Do toho všeho marastu přiklouzal vědomý ledovec, který vymazal z mapy světa většinu severoamerických měst.

Po sto letech od VP je svět budoucnosti bizarní místo. Bavit se s chlápkem co vypadá jako zelenina  je to nejmenší. Může vás sledovat obří hlava na obloze, jež má na nose ucpané póry a z úst jí páchne po česneku. Sem tam si krkne, či odplivne. Onanující strašidelná duše, vznášející se za oknem by neměla nikoho pohoršovat. Nanotechnologie a zapovězené klonování se stalo běžnou součástí života deseti procent přeživších obyvatel. Bionet je jakousi nadstavbou internetu a je přímo napojen na lidský nervový systém. Stejně, jako cokoliv, co slouží dobru a je plně ovládáno uvědomělými lidmi, je věcí  potřebnou a přínosnou. Může vám zavolat lékaře, aplikovat potřebné medikamenty a tím zachránit život.  Pokud se bionet vymkne kontrole, je nebezpečný a přímo zhoubný jako rakovina. Není problém zjistit vše o fyzickém stavu kohokoli. Člověka lze hacknout, jako každé jiné technologické zařízení. I v budoucnu platí úsloví, že bionet (oheň) je dobrý sluha, ale zlý pán.

Jedinci, jež tuto trestnou činnost provádějí jsou známí jako dýdžejové a jsou proti policii několik let napřed. DJ přebírá vládu nad myslí skupin lidí a vytváří vtělení – duchy, jež nevědomky podporují šedou ekonomiku. Vlastně bych mohl síť složenou z lidí přirovnat k soudobému botnetu  zombie počítačů, i tyto provádějí nelegální nechtěnou práci, aniž by majitel PC cokoliv tušil. Naprogramovaní jedinci vegetují v každodenním stereotypu – píchnutí příchodu a odchodu do zaměstnání. Kupují si ty správné značky a produkty, jež nepotřebují. Konzumují a vyměšují. Vtělení chodí po širém světě, jako bludné ovce bez jediné originální myšlenky, z tohoto důvodu se jim přezdívá duchové. Je pouze otázkou času, kdy některý hacker znásilní on – line ženské reprodukční orgány. Předvede zázrak neposkvrněného početí a uspíší příchod mesiáše.

V tomto výstředním světě žije několik rozporuplných osob – ústředních postav, které se necítí úplně ve své kůži. Respektive mají dojem, že jejich život není tak docela jejich. Podoben šedé eminenci se objevuje ve správnou chvíli na vhodném místě tajuplný pan Dirk Bickle a manipuluje lidmi, jako na obří   šachovnici. A nade všemi a vším se vznáší přízrak záhadné Kirkpatrickovi akademie lidského potencionálu.

Americký spisovatel Ryan Boudinot (*1972) stvořil v románu Projekt posmrtného život pesimistický obraz blízké budoucnosti. Stránky knihy jsou plné úžasných analogií, paralel a sociální kritiky všech společenských vrstev. Literát nastavuje zrcadlo materialistickému společenství a ironicky, přitom inteligentně, varuje lidstvo, jež míří do slepé uličky – Ryan by pravděpodobně napsal do sraček. Ryanovo vyprávění  je naprosto barvité, velice hluboké, důmyslné a místy až úchylně perverzní s humoristickým podtónem. Celým dějem prostupují surrealistické představy, halucinace, bludy,  snové obrazy a přeludy, jež by dokázal vizualizovat pouze výstřední Salvador Dalí. Otázka jsoucna Boží existence je téměř patologická. Čtenář si nakonec není jist, kde leží hranice mezi jeho skutečností a paranoidní virtuální realitou. Světy v knize splývají v dimenzionálně pokřivený časosběrný obraz otáčející se v kaleidoskopu.

Projekt posmrtný život je přirovnáván k dílu Philipa K. Dicka (nominace na Pamětní knihu Philipa K. Dicka) a já tvrdím, že plným právem. Ostatně za toto mistrovské dílo položím vlastní implantát bionetu do virtuálního ohně. Již dlouho jsem nečetl tak poutavou science fiction knihu a psát cokoliv navíc by bylo jako řešit, zda Sní androidi o elektrických ovečkách? Pokud bloumáte životem jako nebohé konzumní skopovice, co mají pocit, že je něco špatně… Když máte zdání, že nežijete vlastní jedinečné životy… Jestliže máte neodbytný dojem, že protékáte systémem podobně, jako binární kód, tak by mohl román zodpovědět všechny vaše otázky ohledně bytí, nebo naopak způsobit plný rozpuk ukryté schizofrenie. Vezmete si červenou nebo modrou pilulku?

Kniha Projekt posmrtný život vyšla v nakladatelství ARGO v roce 2015. Překlad provedla Dana Veselá.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE