OKO AJŤÁKA

Zase jednou k nám zavítal soused Andrzej. Tentokrát to ale není Geraltův taťka Sapkowski, ale otec neméně zajímavé a rozhodně zábavné postavy Jakuba Vandrovce. Ti z vás, co už zkřížili cestu devadesátiletému alkoholickému vymítači všeho ví, že mám na mysli Pilipiuka. Ve své nové osmidílné sáze Oko Jelena, jejíž první díl se jmenuje Cesta do Nidarosu, vykročil fantasy cestičkou. Teda tak trochu.

Všechno to začíná velice nevinně. Vesmírem si to šine antihmota, která za pár hodin vyhladí veškerou lidskou populaci. Hlavní hrdina, profesor informatiky Marek, se snaží nějakým způsobem přežít poslední hodiny své existence, protože lidstvu hráblo a všichni chtějí všechny a všechno. Náhodou tak narazí na hnusného mimozemšťana, kterému se upíše do „služby“. Ono pro přežití udělá člověk cokoliv. Marek se posléze probouzí o pár století dříve a dočasného společníka, nebo spíše „předáka“ mu dělá robotická lasice. Ta jej zaúkoluje a vyšle na misi za Okem Jelena. Cestou se k Markovi přidá ještě další „cestovatelka v čase“, pro změnu z roku 1850 plus mínus pár let. A tak Marek vyráží spolu s Helenou do Nidarosu, aby našel záhadného alchymistu, a sním i ono tajemné Oko Jelena. Jak se snaží v novém a nepřátelském prostředí přežít, a zároveň vypátrat alchymistu i s Okem zjišťuje, že v minulosti nebude asi sám, kdo přišel z jiné doby. A že není ani první, ani desátý…

Andrzej Pilipiuk je už i u nás poměrně známý autor. Prorazil k nám s hrubozrnnou humornou sérií o již zmiňovaném Jakubu Vandrovcovi, aby posléze pokračoval nehumoristickou trilogií Sestřenky a navrch přihodil samostatnou knihu Upír v činžáku. Polský rodák (20. 3. 1974), původně archeolog, prorazil do žánru povídkou Hyena (najdete ji v knize Čaroděj Ivanov / Laser-Books 2003), která je zároveň i první povídkou, ve které se objevil věčně opilý exorcista Jakub Vandrovec. Od té doby nezahálel a jen u nás mu vyšlo už dvanáct knih (z toho sedm je o Vandrovcovi). Oko jelena je tou dvanáctou, a vzhledem k tomu, že má mít ještě sedm dílů, se máme na co těšit. Kniha čivým způsobem přináší čtenáři pohled na srovnávání se člověka ze současnosti s dobou minulou. Některé věci mu jdou lépe, usnadňují mu práci, získání bydlení a tak podobně, ale jiné věci z něj dělají pro ostatní divocha, nebo nevychovance (kupříkladu takové vybírání vší z vlasů bylo tehdy téměř součástí předehry).

České vydání, které má na triku opět Laser-Books (tak jako většinu jeho knih) přeložil Robert Pilch – pán a vládce nakladatelství Brokiloon. Paperback má poněkud slabší desky, takže se poměrně rychle ošoupou a ohnou, ale jinak českému vydání na kvalitě nic neubírá. Na knize jde poznat, že je to první díl, takže je tam poněkud pomalejší rozjezd, ale ke konci už věci začínají nabývat na spádu, takže jde poznat, že se to v dalších dílech rozjede. Příběh nehýří akcí, ani hrubozrnným humorem, přesto se dobře čte. Nepřináší ale zatím nic moc nového, nebo výjimečného, jde spíše o oddechovou četbu.

Varování na závěr – KNIHA NEOBSAHUJE JAKUBA VANDROVCE V JAKÉKOLIV PODOBĚ, přesto ale stojí za přečtení.