JE 7:00, ČAS POZNAT SVÉHO PRVNÍHO POLICAJTA

Štěpán Kopřiva umí psát (já vím, dokonalý způsob, jak začít recenzi na knihu – aspoň víte, že autor ovládá abecedu). A tím nemám na mysli to, že se zakousne do jednoho žánru, jak pitbul do dětské ručky na pískovišti, a zarytě se ho drží i kdyby audiny padaly. To, že zvládá i jiné žánry, než běsnou, nahláškovanou řezničinu dokázal už Holomrazem, jehož bonusem byla krátká povídka „Den, kdy zemřel Richard Stark“ (což je v podstatě jeden velký kompliment) a doslov Jirky Pavlovského, ve které nám byla přislíbena kriminálka z Prahy. A právě tou je Rychlopalba.

Hlavním hrdinou je obyčejný platfusák, který nejenže vyskočil z postele špatnou nohou, ale rovnou šlápl i do hovna, jenž tam zůstalo po té černé kočce, co mu přeběhla přes cestu. Jednoduše řečeno – má týden blbec. Nadřazené detektivní hovádko se po něm vozí jako Kulínský po sboristkách, na služebně ho zprcá nakvašená freeganka (a ne tou příjemnou cestou) a v bytě je manžela se sbalenými kufry. I když je člověk sebevětší kliďas, po takovémhle náporu není rozumnějšího řešení, než zapadnou do hospody a zlískat se jak hovado. A proto není divu, že na setkání s člověkem, co byl na základce jeho nejlepší kámoš, si ani nevzpomene. Ten to ale nenechá jen tak. A tak je hlavní hrdina zatažen do podivného případu vraždy, která nejspíš ani vraždou nebyla. Nu, a jelikož je to v práci celkem nuda a zachraňovat rozpadající se manželství je pruda, pouští se po vychladlé stopě, aby našel snad ne-až-tak-vychladlou-mrtvolu.

Kdo očekává, že ve stylu předešlých knih Štěpána Kopřivy bude kniha narvaná akcí, hláškami a kulervoucí akcí, ten bude nejspíš zklamán. Kdo se těší na inteligentní, propracovanou a promyšlenou detektivku, bude mnohem spokojenější. Autor si dal na knize totiž opravdu záležet a nic neponechal náhodě. Důkladné studium policejních postupů a systémů je znát snad na každé stránce a na živosti příběhu přidávají i takové „běžné“ policajtské problémy, jako je mrtvola s mozkem na pánvi, uklidňování domácího násilí, či prosté posedávání v policajtské hospodě s kolegy. A i když akce téměř chybí, kniha odsýpá rychlostí… no rychlopalby. I na to hláškování dojde.

Štěpánův styl psaní je svižný, vtipný a inteligentní. Popis detektivního postupu, prostředí a vůbec všeho, je záživný a (což je nejdůležitější) zábavný, takže kniha vtáhne do děje a nepustí. Nejsem zrovna „dedektývkář“, mám načteného snad jen toho Kena Bruena (kterého vřele doporučuju), pár ne-až-tak-klasických detektivek, jako je Škvár od Bukowskiho, či Soustrojí smrti a Americkej Sen od Warrena Ellise, ale Kopřivovi sem to sežral i s úderníkem. Jen tak dál, maestro.

Další příslib z doslovu Holomrazu je netradiční space opera, snad se dočkáme i té. A snad i další detektivky. Vzato kolem a kolem, pokud si chcete přečíst inteligentní krimi román od jednoho z nejlepších současných (a navíc českých) autorů, tak byste Rychlopalbu rozhodně neměli minout.