logo

OKO BOHA REA

Egypt je země ležící na březích pulzující tepny Nilu. Egypt, země plná starověkých monumentů,  mezi něž náleží nejslavnější pyramidy v Gíze s Velkou sfingou, Sakkára, Abú Simbel, Luxor s komplexem Karnak a Údolí  králů. Egypt, to je také země s nejdelší souvislou historií sjednoceného státu, jíž obestírají velké otazníky, záhady, tajemství a mystéria, která nebyla dodnes uspokojivě vysvětlena. V těchto superlativech bych mohl ještě dále pokračovat a přispět na pěknou hromádku knih a článků, jež by bohatě vystačila na stavbu Velké pyramidy a to zcela bez nadsázky. Připravil jsem si půdu, nebo chcete-li vyprahlou poušť pro beletrickou knihu Oko boha Rea od nakladatelství Talpress, autora Michael Ashera.

Egyptolog Omar James Ross (OJR), ústřední postava knihy je po otci napůl Brit a zpola Chavazim po matce.  Chawazimové tu jsou podle jejich výkladu od počátku věků, mají víru v duchy země a vesmíru. Prý jsou poarabštělí potomci národa jménem Anakové, který žil za prvního času, když bohové navštěvovali zemi. Zažili perzekuce ze strany Mamlúků a Turků, kteří je štvali a vytlačili až na okraj nejsušší pouště, kde se stali mistry v přežití – Duchy pouště. Těžko si lze představit střet dvou tak odlišných kultur, jako jsou Britové a Chavazimové. James si celým životem nese nálepku a označení člověka, který nikam nepatří. Předsudky, snaha zaškatulkovat a omezený názor okolí, posilují jeho charakter a touhu po úspěchu. Se silnou motivací získá v Británii akademický titul a vrací se do rodné země jakožto zaměstnanec Egyptské památkové správy.

Jakoby OJR nestačila předpojatost, jež provází jeho původ a komplikovaná povaha, dovolí si mít ještě vlastní teorii na původ Egyptské civilizace, která je na kordy s akademickým, vědeckým konzistentním výkladem. V kostce jeho nekonvenční názor říká, že vymoženosti, jaké měli starověcí Egypťané za první dynastie, nemohly vzniknout takřka přes noc. Je přesvědčený, že vědomosti přinesli do Egypta zástupci mnohem starší a vyspělejší kultury, kterou můžeme pracovně nazvat „Atlantidou“. Po té, co svou práci uveřejní ho ředitelství shledá nedůvěryhodným, je propuštěn, obviněn z falšování důkazů a nelegálního obchodu se zcizenými starožitnostmi. Odchází z Egypta, aby se po letech vrátil objasnit zmizení svého přítele a kolegy Juliana Cranwella.

Michael Asher napsal napínavý akční thriller plný záhad, který spojuje dnešní temné křivolaké uličky Káhiry s dávnou historií. Jsou to tajemství, která nás popouzí tím, že jim nelze přijít na kloub, a  proto nás neskutečně přitahují. Egypt je má srdeční záležitost a není lehké mne obalamutit jakýmsi textem napsaným z pohodlí domova, sestaveným na základě rešerší z internetu. Hned od počátku je zřejmé, že autor je více, než jen běžný turista, což jsem si mimochodem ověřil četbou   jeho životopisu, který si v ničem nezadá s hlavní postavou románu. Asher je nejen vzdělanec, ale i dobrodruh. Byl členem britských speciálních jednotek SAS, pracoval jako učitel angličtiny a tělesné výchovy. V Súdánu působil jako dobrovolný učitel, na hřbetu velblouda křižoval pouští, žil s kočovnými kmeny a to je pouze zlomek výčtu jeho aktivit. Na skromném přehledu je patrné, že se jedná o netradičního člověka, humanistu, který dokázal barvitě interpretovat své pocity a nahromaděné zážitky.

Oko boha Rea není pouze kvalitně řemeslně odvedeným thrillerem, jenž kombinuje současnost, minulost, konspiraci, ale i knihou bohatou na historické poznatky, která se nebojí klást nepříjemné otázky o původu civilizace a života. Autor k přiblížení dějinných faktů, nebo naopak rozporuplných věcí používá nejednou dialogu protagonistů a tím s lehkou nenásilností předkládá historii, aniž by se uchyloval k sáhodlouhým nezáživným pasážím. Vše to funguje celistvě a čtenář si ani nemusí uvědomit, pokud se tedy nikdy nezajímal hlouběji o egyptské dějiny, že Asher spojuje faktickou realitu s fikcí. Co se mu mistrně daří, je vystihnout atmosféru velkoměsta Káhira, nebo jako pec rozpálené pouště a toho docílil za pomoci bájesloví a beduínského folklóru.

Kniha Oko boha Rea je mé první setkání s autorem a rozhodně není poslední, už teď mám vytipovaných několik titulů pocházejících z jeho produkce. Michael Asher v tomto díle prolnul   realitu s přijatelnou fikcí, takže nejde  o svazek ve stylu Wilbura Smitha. Nicméně stejně jako on klade důraz na autentičnost  a detail. S jeho přístupem ho lze zařadit vedle Steve Altena, či samotného Ericha von Dänikena a věřte, že i Erich je autorem sci-fi Tajemství mayské studny, kde smísil populárně naučná fakta s vlastní teorií. Osobně nemám problém s přijetím alternativních možných výkladů lidské historie, pokud mají hlavu i patu. Ona již výše uváděná teorie hlavního hrdiny není nikterak nová, či převratná, vlastně je to poměrně rozšířený názor. Zajímavé je to, co v knize  následuje, graduje plnou silou a může přivodit nejednomu zkostnatělému akademikovi mozkovou, nebo srdeční příhodu. Svět seriozních historiků je plný dogmat, kde má absolvent volbu schraňovat vysokoškolské diplomy jako trofeje, nebo položit nepříjemné otázky a dát vale závratné kariéře. Tak to bohužel je, pokud položíte dotěrné otázky, můžete si z diplomů pouze poskládat vlašťovky a pouštět je po větru. Není tomu tak dávno, co hlavy pomazané tvrdily, že nic těžšího vzduchu nemůže létat, že Země je placatá, nebo že zavřeme patentové úřady, neboť už nelze nic  vynalézat.

Větší hodnotu má pro mne kterýkoliv zavrhovaný nihilista, konspirátor, snílek, blázen a pomatenec, jenž přemýšlí o problematické látce podobně, jako OJR. Oproti papoušku  obecnému, diplomem chlazenému, dogmatem živenému. Nebýt pochybovačů, možná bychom ještě seděli v jeskyních. Klasické tvrzení-dogma je pro mne toto:

„Dobře, beru Big Bang, ale co bylo před ním?“

Odpověď akademika: „Jelikož neexistoval čas a prostor, je Vaše otázka ohledně toho, co bylo před Velkým třeskem nesmyslná a irelevantní. Neexistoval čas a tudíž není žádné před tím. Čas vznikl až s Velkým třeskem.“

Bohužel tato odpověď mi nestačí, je sice přísně logická, ale i neúplná a rozpačitě sterilní. Proto se ptám, stejně jako autor knihy, jak to vlastně tenkrát bylo? Upřimná odpověď je tato: „Nevíme, prostě nevíme a tápeme, sem tam si i vymýšlíme, neboť žaludky naplnit musíme a dotace pojídáme“.  

Zvolna, pomalu, ale jistě přichází sychravý, provlhlý podzim. Období padajícího listí a plískanic. Čas deprese, zmaru a sluneční nedostatečnosti. Kdo z vás zatouží po změně, nemusí běžet do cestovky. Lze brát za vděk knihou Oko boha Rea, která přenese čtenáře do Egypta, atraktivní turistické destinace. Bude vám vskutku vedro, jazyk se přilepí na strop dutiny ústní a nevěřte zeměpisným souřadnicím vaší GPS. Čas a prostor jsou pouze čtyři známé dimenze a co s člověkem dokáže udělat fyzická žízeň se dozvíte až po dočtení knihy. Možná způsobuje přeludy, třeba otevře dveře do jiné reality.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE