ERIKA JOHANSENOVÁ – KRÁLOVNA TEARLINGU

Bylo nebylo jedno království, kterému zemřela královna. Před pěti lety byla zabita a jmenovala se Elyssa. Přesto však před tím dokázala nemožné – ochránit svoji dceru Kelsei včasným odesláním do bezpečí. Nedokázala bohužel odhadnout, nakolik bude pro dívku těžké se vrátit do královského života. V den jejich devatenáctin ji královská garda odvedla zpátky na zámek, a tak se Kelsei musí potýkat s nečekanou změnou života. Problémem je regent v podobě jejího strýce, kterému se nechce opustit teplé místečko trůnu. To by nebylo ani to nejhorší, ale její drahý strýček přijímal rozkazy od královny Rudé královny, díky čemuž se království Tearling dostalo do nečekaných potíží. Kelsea musí bojovat nejenom se svým strýcem, ale především s faktem, že lid v ní nevěří. Podaří se Kelsei dokázat nemožné a obhájit své právo na trůn?

Království Tearlingu ze všeho nejvíc připomíná klasický fantasy středověk. To se odráží nejenom v královských způsobech, ale i v rozdělení na šlechtu, chudé, gardu, vojáky a v zajímavě promyšleném světě, jenž je až neuvěřitelně podobný tomu našemu. Někdy si při čtení říkáte, že to vypadá jako kdybyste se ocitli v našem středověku.

Spisovatelka používá klasickou er formu. Nejčastěji příběh čteme z pohledu Kelsei. Tyhle části nejsou špatné, ale chybí jim určitý druh napětí, který vás ke stránkám doslova přišpendlí. Abychom se nenudili, tak se nejednou setkáme s příběhem vyprávěným z pohledu Rudé královny. Přijde mi jako kdyby Královnu Tearlingu psaly dvě osoby. Jedna dospělá, která ví, co chce a jde si tvrdě za svým klidně i přes mrtvoly. A ta druhá s dospělým tělem, ale duší dítěte. Jak se střídají pohledy, mění se také styl psaní. Jako by spisovatelka přeskočila do někoho jiného. Chvílemi se bavíte, chvílemi jste zmatení, někdy autorku proklínáte…

Z dalších postav zaujme Carlin a Bartyho, kteří naši malou královničku vychovávali. Možná to bylo jedině dobře. Kelsea není žádná namyšlená princeznička, zajímají ji druzí lidé, což ji ideální předpoklad pro dobrou královnu. S čím se čtenář sžije je její láska ke knihám. Kelsea je totiž takový malý knihomol a to se nejednou projeví na její povaze.

Co čtenáři při čtení neunikne je to, že Johansenová je minimalistka, co se podávání informací týče. První díl je takovým prvním rande s jejím světem. I po dočtení máte v hlavě nejednu otázku, ale pražádnou odpověď. Erika je v tomhle vskutku dokonalý minimalista a i přes značný rozsah knížky ven vypustí pouze několik odpovědí. A to ještě aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Takže o to víc se třesete na další pokračování.

Celkově je Královna Tearlingu příjemná fantasy, která vám dovolí nahlédnout do doby statečných princů, krásných princezen, neuvěřitelné magie a zajímavých bytostí, ale především světa, který vás vtáhne do svých osudů takovou rychlostí, že se pak jenom těžko vrátíte zpátky do reality.