logo

CYLIN BUSBY – JEDNOU ANO, DVAKRÁT NE

Hlavním hrdinou je mladík jménem West, který měl všechno to, co si může přát kluk jeho věku. Byl mladý, pěkný, měl krásnou přítelkyni, spoustu přátel a spoustu času trávil sportem. Jenže jednoho dne se probudí v nemocnici a zjišťuje, že přišel o všechno, co miloval. Nemůže se hýbat, ani mluvit a je připoutaný k lůžku. Aby toho nebylo málo, tak k němu potajmu chodí Olivie. Pacientka z vedlejšího pokoje, jež působí sice trochu šíleně, ale je velmi hezká. Navíc oba zjišťují, že si rozumí víc než by se mohlo zdát. Právě díky ní přijde na nový způsob komunikace, kdy jedno mrknutí znamená ano a dvě ne. Olivia je také jediná, která Westa chápe a naslouchá mu. Proto jí poví o svých nočních můrách, v nichž se mu zjevuje muž bijící dívku. Podaří se jim zjistit, co se Westovi doopravdy stalo?

Tahle nenápadná knížka čtenáře osloví od samého začátku. Nejenom svoji poutavou obálkou a nadpisem, jenž vás donutí knížku otevřít a zjistit si o ni víc, ale především příběhem. Nutí vás přemýšlet. Ale především si uvědomíte, že je dobré vážit si toho, co máte, poněvadž lidský život je křehký a všechno může během jedné děsivé minuty zmizet v nenávratnu. Navíc Jednou ano, dvakrát ne je psané z čistě mužského pohledu, což je o to příjemnějším osvěžením. West je klasický kluk milující sport, proto je pro něj velkým šokem zjištění, že se z něho stal mrzák. Zpočátku se těžko vyrovnává s faktem, že je odkázán na druhé a není schopen se sám o sebe postarat.

Ale ani Olivia to nemá jednoduché a přesto neztrácí nic ze svého silného ducha. Je průbojná, umí se poprat se světem a je tak trochu opakem Westa. Nebere si servítky. Právě to zní činí ideální Westův doplněk. Po celou dobu čtení se čtenář usmívá vždy, když se Olivia ozve s nějakou trefnou poznámkou. Kdo se mi líbil, byla Westova máti, která do příběhu vnáší trochu té mateřské něhy. Někdy vám však přišlo líto, jak je mimo dosah, i přestože se snaží do svého syna co nejvíc vcítit. Kdo trochu zarazí, ale chápete ho, je hrdinova bývalá přítelkyně Allie. Nebudu prozrazovat proč zarazí, ale řekněme, že se zachová jinak než by čtenář očekával.

Kdy vám dojde úsměv na tváři, jsou okamžiky, kdy se zdravotní sestra stará o Westovy potřeby. Tedy převracení, aby neměl proleženiny, čištění dýchací trubičky a mnoho dalšího. Je zvláštní, jak spisovatelka vystihla nemocniční prostředí a rozdílnost zdravotních sester. Na některé vzpomínáte rádi, u jiných si zas říkáte, proč tohle povolání dělají. Potom je tu ta věčná naděje na uzdravení, kdy jak Westovi, tak Olivii fandíte, aby se i oni dočkali svého štěstí. Zároveň se postupně dozvídáme jejich příběhy v podobě flashbacků, kterých je tam víc než dost a ozvláštňují tak děj nečekanými vpády do minulosti. Závěr je překvapivý a příjemný. V podstatě víte, jak Jednou ano, dvakrát ne dopadne, ale i tak se neubráníte údivu.

Spisovatelka používá stručný, vypravěčský styl. A celé vyprávění vidíme z Westova pohledu, díky čemuž se dočkáme i jeho komentářů a vnitřních monologů. U málokterých knížek si říkáte, že je škoda, jak jsou krátké. U téhle to platí dvojnásob. Donutí vás přemýšlet, smát se a číst, dokud ji neodložíte po dočtení poslední stránky.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Michaela Voláková

Autor. Co se jí dostane pod ruku, to přečte. Literární fanda a začínající grafoman a nerd v sukni. V současnosti pracuje v nakladatelství Epocha.


KOMENTÁŘE