CESTA MEČE

S fantastikou z východu se poslední dobou setkáváme na našem trhu stále častěji. Po úspěchu Noční Hlídky a se o naši přízeň ucházejí přes vydavatele i další rusky píšící autoři s chutí dokázat, že mají na moderní anglo-americkou fantasy. Cesta meče má sice už od prvního vydání dlouhých dvacet let, ovšem u nás se představuje poprvé v edici Trifid. V rusky mluvících zemích Sci-fi zosobňovala pohled dopředu a snahu o technologický rozvoj, vycházející z tradice sovětských a post sovětských spisovatelů, například bratrů Strugackých (ale i ti s fantasy motivy koketovali). Kdežto fantasy se považovala za podřadný žánr snílků, zapomínajíc na kritiku společnosti utopiemi a antiutopiemi, které do žánru fantasy spadají. Proto můžeme dva rusky píšící ukrajince, Dimitrije Jevgeněviče Gromova a Olega Semjonoviče Ladyženského, ukrývající se pod pseudonymem Henry Lion Oldie, nazvat pionýry ruské fantasy, neboť jejich román vytyčil jeden z jejích hlavních směrů. Ovšem abych nezašel daleko, kniha je primárně komerční záležitost a má čtenáře bavit.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, hlavního hrdiny a jeho meče, neboť jednotlivé zbraně mají vlastní charakter a zosobňují další knižní postavy. Ač spolu tyto světy koexistují, nejsou schopny spolu komunikovat. Čímž je vysvětleno obrovské množství druhů zbraní z rozličných zemí a historických období, které již svým vzhledem definují jednotlivé charaktery. Proto bude pro spoustu neznalých lehce zmatená první kapitola, kdy jsme nemilosrdně vhozeni do světa mečů, dýk, halaparten a kopí. Naštěstí je na posledních stránkách knihy přehled s popisem a nákresem všech zmíněných bojových nástrojů, jak se objevují v knize a který celý děj zpřístupní i těm, kteří bojovému umění neholdují tak jako autoři.

Jistá lehká naivita jde ruku v ruce se snovým, až magicky realistickým pojetím celého světa. Ten se projevuje i přijmutím nadpřirozených událostí v obou realitách, bez zjevné snahy o jejich vysvětlení. Přesto děj není upozaděn a s velmi dobrým tempem na více jak pětisetstránkovou knihu postupuje kupředu. Snad jen uspěchaný závěr může někomu zůstat dlužen velkolepé vyvrcholení, mně spíš otevřené vrátka lákají k pokračování.

Konečný verdikt dopadl příznivě, a proto mohu nasázet pět dýk ze sedmi a doporučit všem, kteří mají chuť vyzkoušet kapku jinou fantasy držící se klasického střihu, neboť inspirace západní literaturou je znát. Možnost přečíst si příběh od autorů s mírně odlišnou kulturní mentalitou může být velmi osvěžující, nejen pro samotný příběh, ale i pro porovnání.