logo

BIVOJ ANEB CO JIRÁSEK NETUŠIL

Už dlouho jsem plánoval přečíst si něco od Juraje Červenáka. Juraj je populární a úspěšný autor fantasy knih a všechny jeho knihy vyšly i v češtině. Nemá cenu rozebírat všechny knihy, které napsal, protože jejich seznam je velmi dlouhý a najdeme v něm například několik knih o barbaru Conanovi anebo detektivky z období vlády Rudolfa II. Co mě však k tomuto autorovi táhlo, jsou knihy, které se odehrávají v předkřesťanských dobách nejen na území Čech, Moravy a Slovenska, ale i v Kyjevské Rusi. Jejich hrdinové jsou černokněžník Rogan, bohatýr Ilja Muromec a česká legenda Bivoj.

Když v prosinci vydalo nakladatelství Brokilon kompletní vydání vázaného „Bivoje“, tak moje srdce zaplesalo. Do rukou se mi dostala úžasná sedmisetstránková cihla, obsahující novelu „Vládce stříbrného šípu“ (2010) a romány „Bivoj běsobijce“ (2008) a „Bivoj válečník“ (2008). Obálku zdobí nádherný portrét mýtického kňoura. První co vás při pohledu na tuto knihu napadne je, že tohle bude ozdoba každé knihovny. Do čtení jsem se pustil před Vánocemi (anebo před Kračunem, jak nazývali zimní slunovrat Slované) a Bivoj mi je téměř celé ukradl…

“S úžasem hleděly kněžny na něj i na jeho břímě: na divokého, živého kance, kterého drže za hrotité boltce nesl na zádech břichem vzhůru. Mladý ten lovec bez oštěpu, s mečem u širokého pasu v pochvě zaraženým, v obuvi zablácené i na přiléhavých nohavicích všechen bahnem postříkaný, nesl to hrozné břímě jako lehký měch. Kráčel pevně a jistě; nohy se mu netřásly, aniž krok mu vázl.” Alois Jirásek

Už v předmluvě Červenák píše, že se nesnaží o historický román, ale že jde o čistokrevnou fantasy, ukotvenou do České kotliny kolem druhé poloviny sedmého století. Vychází z legend, pověstí a archeologických nálezů, ale bere si z nich jen to, co se mu hodí. I Staré pověsti české, tak jak je známe od Jiráska, prošly během staletí mnoha proměnami. Něco se z nich ztratilo a hodně toho k nim přibylo. Červenák to překopal celé. Z Lojzovy verze použil pouhé fragmenty – základní kameny pověstí, jména a jejich vazby. Kromě pověsti o Bivojovi tak dostáváme například i novou verzi Přemysla oráče a mezi hlavní hrdiny patří všechny tři kněžny, Vlasta a dokonce i Ctirad se Šárkou. Juraj uvařil velmi chutný fantasy guláš o válce Čechů se Zličany, o starých bozích, o střetech kultur a panteonů, o soubojích čarodějů a o hrdinných českých recích.

“Při troše štěstí by v Zarubanech měla pořád čekat tvá klisna. Myslíš, že bys pro ni mohla dojít, zatímco já budu hlídat náš úlovek? Přece jako mamlas neponesu kance až na Vyšehrad na vlastních ramenou?!” Juraj Červenák

Kniha začíná novelou „Vládce stříbrného šípu“ a vypráví o Bivojově prvním hrdinském činu. Při potyčce se zloději dobytka je v pohřební mohyle Keltů probuzen prastarý běs a s ním ožívá i temná magie keltská čarodějnice, která se chce pomstít za zánik kmene Bójů. Až následující dva romány „Bivoj běsobijce“ a „Bivoj válečník“ zasazují pověsti o Bivojovi a o Přemyslu oráči do příběhu o válce mezi kmenem Zličanů, vedených Avarskými míšenci, a kmeny Čechů vedených Krokovými dcerami.

I když je celá kniha dlouhá, tak děj není rozmělněný a žene se neustále kupředu. Červenák je dobrý vypravěč a dokáže si držet čtenářovu pozornost. Vyprávění není vedeno jen z pohledu jedné osoby, ale střídají se dějové linky všech hlavních postav – kladných i záporných. Bitvy jsou epické a vedou se většinou oštěpy, sekyrami, luky a šípy. A většinou i magií. Souboje, fyzické i magické, jsou velmi dobře a hlavně poutavě popsány. Navíc se Juraj nebojí být brutální a tak se vyhřezlé střeva a useknuté hlavy rusalek válí skoro všude. Všechno to zabíjení je ale dobře vyváženo humorem a hláškami. A také vzájemným popichováním Bivoje a Kazi a intimnostmi mezi zrzavými rusalkami.

Celý příběh je protkán magií a magickými, či mýtickými tvory. Je o střetu temných a krvavých avarských božstev s bohy slovanského panteonu. Červenák ukazuje poměrně velký přehled o slovanské mytologii, ale některým bohům, či bohyním přisoudil jiné vlastnosti, či spíše pole působnosti, než by měli mít. Ale rozumím tomuto kroku, protože to bylo nutné ke spletení příběhů do souvislostí s původními pověstmi. Velmi dobře v ději pracuje s pověrami, s magickými obřady i lidovými tradicemi. Nevím, nakolik má jejich popisy přesné anebo jestli si je kompletně vycucal z prstu, ale prostě mu to uvěříte. Také dobře pracuje s pronikáním víry a jmen bohů do běžné mluvy a do popisu běžných přírodních úkazů, jakými je například soumrak či východ slunce.

Doporučení nelhaly a s knihou jsem strávil příjemných sedm dní. Červenákovo vyprávění mě vtáhlo do děje a s hlavními hrdiny jsem se doslova sžil. Při čtení na mě opravdu dýchala atmosféra starých pověstí, ale zároveň dobré béčkové fantasy. Radost to číst! Ale hlavně Bivoj potěšil moji duši pohana. Myslím, že se tato kniha stane základem nové řady knih v mé sbírce. Pokud máte rádi Staré české pověsti anebo máte rádi slovanskou mytologii, jděte do toho!

(Visited 125 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Pavel Pravda

Redaktor. Nejen komiksový nadšenec, milovník tvrdé hudby, dobré whisky, piva a fotografování. Jeden z největších autorů českého internetu :)


KOMENTÁŘE