logo

Ta nemoc se jmenuje Joker

Na superhrdinském komiksu je skvělá ta šíře možností, kam všude se příběh nebo styl vyprávění dá posunout. Ten samý příběh může být vyprávěný jako horror, komedie, detektivka, sci-fi anebo fantasy. Taktéž role vypravěče se může měnit. Právě tyhle alternativy a jiné úhly pohledu dávají vzniknout legendárním či kultovním příběhům, protože umožňují naplno rozjet autorovu kreativitu a může v nich zůstat něco z autorovy osobnosti. K takovým příběhům můžeme zařadit Jokera od Briana Azzarella, jehož dotisk nedávno udělalo nakladatelství BBart.

Azzarello je známý a oblíbený pro své lehce filozofující scénáře, které se snaží hledat hloubku duše jejich hrdinů. Jeho příběhy ale někdy mají tendenci se zamotávat a ponechávat otázky bez odpovědí. Tento neduh se však netýká Jokera, i když některé myšlenky vypravěče jsem tak úplně nerozklíčoval.

Pokud jste četli Criminal od Eda Brubakera, pak vám styl vyprávění Jokera bude povědomý. Vypravěčem je zde pětkrát trestaný zločinec jménem Jonny Frost a ten příběh je hlavně o něm. Joker je jeho špatné rozhodnutí – fatální volba idolu. Jonny chce být někdo! Chce být velké zvíře, které chodí v drahých oblecích a vždycky má sedadlo v první řadě. Když se městem roznesla zpráva, že Joker bude propuštěn z Arkhamské léčebny, tak všichni propadli panice. Všem je jasné, že se bude mstít a bude chtít obnovit svou moc v podsvětí. Všichni se bojí – kromě Jonnyho. Ten vycítil příležitost svést se na Jokerových zádech. Proto se stal Jokerovým řidičem. Proto nedbal na varování…

Azzarello i výtvarník Lee Bermejo se inspirovali u Nolanova Temného rytíře. Heath Ledger zde byl jako Joker geniální a takového Jokera napsal i Azzarello. Klaun s držkou rozříznutou od ucha k uchu. Však taky Azzarello prohlásil, že fanoušci Ledgerova Jokera budou tuto knihu milovat. Původní název románu zněl “Joker: The Dark Knight”, ale to nakonec zakázal Warner Bros. Jde o nejnásilnější příběh, jaký do té doby Azzarello napsal a představuje nám v něm Jokera ještě temnějšího a znepokojivějšího než kdy předtím. Scéna, kde se na pódium vypotácí mafián stažený zaživa z kůže, je už patrně legendární.

O kresbu se postaral již zmíněný Lee Bermejo, který s Azzarellem nespolupracoval poprvé. S jejich společnou prací jsme se u nás mohli setkat už v komiksu “Lex Luthor: Muž z oceli” a nebo v knize “Před strážci: Komediant / Rorschach”. Bermejo je často vyhledáván také jako autor obálek – u nás s jeho obálkami vyšly komiksové verze románů Stiega Larssona. Patří se také poznamenat, že Bermejo už má za sebou i scénáristickou činnost.

Kresba Lee Bermeja je v jistém směru specifická. Detaily jeho obličejů a jiných částí těl jsou nakresleny pomocí spoust ostrých hran a černých ploch. Ale není to tak u všech obrázků.

Některé kresby jsou téměř realistické – někdy to jsou jednotlivé panely a někdy celé stránky. Důležité ale je, že to všechno dohromady parádně funguje a má to skvělou atmosféru. Záhadou jsou u mě některé neostré obrázky a nemyslím tím zrovna ty, které jsou v ději po chlastu rozmazané záměrně. Nevím, zda je to záležitost dotisku, nebo jestli to tak bylo už v prvním českém vydání. Některé obrázky zkrátka nejsou v optimální kondici, a to je škoda.

Azzarellův Joker patří k těm komiksům, které se lehce vymykají běžnému superhrdinskému žánru a nabízí jiný, civilnější pohled na svět zločinu v Gothamu. Je dobře, že se nakladatelství BBart rozhodlo tuto knihu dotisknout, protože  na trhu už dlouho chyběla. Ač je příběh celkem průměrný, tak jeho styl vyprávění a kresba jej táhnou nahoru. Je dobře, že si ji mohou přečíst i noví čtenáři.

(Visited 161 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Pavel Pravda

Redaktor. Nejen komiksový nadšenec, milovník tvrdé hudby, dobré whisky, piva a fotografování. Jeden z největších autorů českého internetu :)


KOMENTÁŘE