logo

Poklad dobrodružných příběhů

Robinson Crusoe, Poslední Mohykán, Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, Bílá velryba, Cesta kolem světa za 80 dní, Dobrodružství Toma Sawyera, Ostrov pokladů, Vinnetou, Kniha džunglí, Volání divočiny a konečně, Pouští a pralesem. Ptáte se, co mají tyto knižní tituly společného? Inu mnohé. Například i to, že se těchto dvanáct, dnes již klasických románů potkává aktuálně v jedné knize, v podobě krátkých komiksů s názvem Poklad dobrodružných příběhů.

Všechny výše uvedené svazky jsou shodně dobrodružnou literaturou, jež je prověřena časem a generacemi čtenářů. Úředním jazykem by se dalo říct, že si tento výčet knih nese výjimečný punc kvality. Osobně patřím k pokolení, které onu jakostní beletrii hltalo s otevřenými ústy a snilo o dalekých zemích a nebezpečných cestách. Nicméně během posledních cirka třech dekád došlo k mnoha změnám ve společnosti a přímo drastický úpadek čtenářské gramotnosti, je jednou z nich. Bohužel.

Nechci plošně generalizovat soudobou mládež, neboť doba se opravdu drakonicky změnila. Ale nesporným faktem je, že dobrodružný žánr je skutečně na úbytě a přetavil se v akční příběh, jak trefně píše Ondřej Neff v předmluvě. Jelikož s panem Neffem (v zásadě) v tomto ohledu souzním, tak si dovolím malý výtah z jeho úvah…

„Dobrodružné příběhy se od těch akčních liší v tom, že v nich není dovoleno vše. Mají pravidla! Dobro a zlo je ostře odděleno a nikdo nepochybuje o tom, že dobro má právo potírat zlo všemi prostředky… Pochybnosti tu nemají místo, zato je zde hodně vlastností dnes už vzácných: věrnost a čest, hrdost a pocit povinnosti. Hrdinové dobrodružných příběhů jsou vybaveni jinými vlastnostmi než my, obyčejní smrtelníci…“

Toliko tedy pan Ondřej Neff. Já pouze drobně doplním, že akční historky mohou totožně obsahovat některé popsané prvky a člověčí vlastnosti, ale zásadní rozdíl je ten, že překračují onen ostře narýsovaný terminátor černé a bílé, a tím porušují pevné zákony dobrodružného vypravování. Zkrátka a dobře, akční žánr lavíruje v mnoha odstínech šedi a je benevolentnější k charakterovým chybám či pokleskům hlavních hrdinů. Je tudíž lidštější a uvěřitelnější?

Poklad dobrodružných příběhů

Komiksová kniha Poklad dobrodružných příběhů se striktně řídí daným schématem, kdy každému jednomu komiksu o rozsahu čtyř až šesti listů předchází portrét autora napsaný Ondřejem Neffem.

Autorské medailony se skvěle čtou a nejsou pouze suchopárným výčtem životopisných dat spisovatelů, jak tomu občas bývá. Vždy poskytnou něco navíc, nějakou tu bulvární pikošku, která přiblíží klasiky téměř božského pantheonu ve zcela lidském světle a rozměru. Čtenář tak dostává jedinečnou možnost ztotožnit se s nedosažitelným velikánem jiné epochy a pochopit, že to byl mnohdy jen prostý člověk, který si doslova a do písmene nesl svůj vlastní kříž. Vlastně, pohnuté osudy jednotlivých tvůrců by často vystačily na samostatnou dobrodružnou (až akční) knihu!
Každý článek je pak doplněn o kreslený portrét spisovatele, který vyhotovil malíř následujícího komiksu a ještě o obálku knižního vydání, jež je něčím zajímavá či unikátní. V této souvislosti pak stojí za pozornost čtenáře, na kolika domácích obálkách se podílel geniální a i ve světovém měřítku nedostižný Zdeněk Burian.

Mise nemožná

Co se týče vlastních komiksů, tak musím smeknout svůj kovbojský klobouk před odvahou celého zástupu scénáristů a kreslířů, kteří se na projektu podílí. Osobně se domnívám, že k převedení slovutných děl do zhuštěného formátu, kterým komiks je, bylo třeba dávky nutné kuráže a potřebné drzosti.

Pokud jde o mne, tak mluvím z pozice člověka, který všechny knihy četl, a to i opakovaně. Mám tudíž nespornou výhodu v pochopení dějové kauzality a autorské invence před dětským čtenářem, který se setká s příběhem poprvé. V tomto kontextu musím říct, že komiksy jsou (logicky) slabým odvarem svých textových předloh, pokulhávají sem tam v dějové racionalitě, a bylo by tomu pravděpodobně i tak, kdyby se jednalo o dvanáct svébytných komiksových knih. Nicméně, jak jsem již uvedl, autoři si předsevzali nelehký a takřka nemožný úkol, s kterým jsem v konečném výsledku spokojený, neboť tuto knihu vnímám v naprosto jiné rovině.

Nadějná publikace číslo 25 000

Nebudu posuzovat každé obrázkové vypravování samostatně, ale knihu, jako kompaktní celek. Stane se tak nespravedlivě, že vedle sebe budou stát scénáře a ilustrace tuzemských stálic a odpornost Martina Velíška, která se neprávem jmenuje Moby Dick.

Přínos publikace spatřuji v příjemně lehkém (nenásilném) přiblížení klasické literatury mládeži, která již fakticky čte v minimální míře, což je tristní, ale podložené zjištění. Díky filmům, videohrám a jiným vizuálním vjemům, komiksy nevyjímaje, jsou dnešním dětem prezentovány hotové finální obrazy. Což nevyhnutelně vede k duševní pohodlnosti, úbytku obrazotvornosti, absenci kreativity a celkovému hloupnutí mladé populace. Ostatně platí to i pro dospělé jedince. A hle, tu vidím naději…

Komiksovou knihu mohu, i přes mé negativní výtky, s klidným srdcem doporučit všem lidem, bez omezení věku. Ale předně apeluji na rodiče a všechny dospělé lidi. Myslím si, že právě svazek Poklad dobrodružných příběhů je tou jedině platnou vstupenkou pro vaše děti do světa opravdové literatury a nekonečné země fantazie. Možná budete nakonec společně překvapeni, že spisovatelé, jejichž tvorba je neprávem považována za archaickou, je naopak nebývale živá a stále má co nabídnout. Berte to jako tip na dalších dvanáct ryzích knih a cestu do místní knihovny.

Knihu Poklad dobrodružných příběhů vydalo nakladatelství Albatros ve společnosti Albatros Media a. s. v roce 2017. Určeno pro čtenáře od 7 let.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE