ZABIJE TAJNÁ KNIHA HITLERA?

Stařičký Elias Ein byl svého času tuctový pojišťovací úředníček a nyní je v důchodu. Za mladších „aktivních“ let pracoval svědomitě ve Vídni coby zaměstnanec pojišťovny Meyer. Život mu uplýval mezi prsty, den za dnem v každodenní rutině aniž by si kdy uvědomil, že mu opravdový život utekl a on stojí na konci cesty. Zdá se, že naplnil vlastní osud. Osud posledního svého rodu, dědice starobylé židovské rodiny bez potomků. Starý muž rekapituluje životní pouť a přepadají ho temné chmury. Nikdy nikým nebyl, ničeho nedosáhl a nedokázal uskutečnit otcovo poslední přání, zachránit jeho jméno před zmizením v nicotě. Hrdá rodová linie, jež přežila zrůdný holokaust odejde ze světa společně s jeho skonem. Kvůli jeho neschopnosti.

Aby Elias utekl depresivním myšlenkám, rozhodne se na stará kolena pro radikální řez. Opustí Vídeň a přestěhuje se na venkov. Přes realitní agenturu si koupí prostý vesnický dům v Horním Rakousku v Brunově na Innu poblíž rakousko – německé hranice. Zde dožije a poklidně spočine v náruči smrti.

Na první pohled obyčejný dům se Eliasovi zalíbil, aniž by dokázal definovat proč. Z venkovského stavení vyzařovalo cosi mysteriózního, což mohl vnímat pouze letitý kmet. Elias po krátké době odhaluje tajemství domu, který ukrývá netušený vchod do skryté katedrály, tajemné knihovny. Netrvá to ani moc dlouho a stařec utrpí další šok! Není to klasická knihovna, nýbrž „Velká kniha života“. Pět tisíc let stará židovská modlitba pronášená ve významný Den smíření zní „Zapiš nás, ó Hospodine do knihy života“ a přesně tak tomu je. Elias Ein objevil reálnou bibliotéku osudů, kde jsou zaznamenány veškeré životy lidí. Dalším, snad ještě méně uvěřitelným aspektem je světélkující písmo v knize, po jehož dotknutí se může Elias cestovat časem.

Shodou náhod se Elias seznamuje se starožitníkem Herr Sofem, jenž má patetický vztah ke staré šachovnici a desítky let rozehrané šachové partii. Hra byla rozehrána 21. prosince 1943 v nacistickém vyhlazovacím táboře Treblinka a měla tragické následky. Elias Ein, muž na podzimku bytí si uvědomí, že jeho existence není marná. Bůh mu přichystal důležitý úkol. Sama prozřetelnost mu připravila jedinečný osud. Sice nechápe Boží podstatu a princip fungování knihovny, ale je mu naprosto zřejmé, co je třeba vykonat. Musí cestovat do minulosti a zničit příčinu všech pozdějších následků. Příčina se jmenuje Adolf Hitler.

Myšlenka na odstranění Adolfa Hitlera byla již mnohokrát zpracována, tu lépe, tu hůře. Není to tedy nic nového pod Sluncem. Zajímavé jsou úvahy na ono téma. Skutečně by se mohlo něco změnit zabitím jednoho článku, byť významného vůdce v rozjeté válečné mašinérii? Troufám si tvrdit, že to je znepokojující otázka za milion, jež nemá v současnosti odpovědi, a proto můžou literáti spřádat své spekulace. Strana 140 nabídne téměř filozofickou úvahu „Kapitalismus uměl použít člověka jako součástku systému ve službách zisku. Zatímco Hitler vytvořil člověka jako součástku systému ve službách jeho vlastního vyhubení“. Autorovo hluboké hloubání je vskutku zajímavé, ale jaksi zavádějící. Pokud jde o mne, jsem pevně přesvědčený a dá se to i doložit, že Hitler, ač byl jaký byl se stal také pouhým nástrojem v rukou nadnárodního kapitálu. Byl zneužit klany západních bankéřů k zardoušení a vydrancování Ruska, stejně jako tomu bylo v první světové válce. Historie v Evropě se opakuje již sto let jako přes kopírák. Jediné co se mění je číslo války a číslice za rodovým jménem loutkařů, kteří si bez skrupulí osedlají dalšího vhodného pomatence, pokud jim to přinese bohatý  zisk. Tudíž se domnívám, že zabití Hitlera by nic nezměnilo a jak to vidí autor… o tom více v knize.

Tajnou knihu vydal spisovatel Grégory Samak ponejprv na internetu a poté, co na sebe strhla pozornost francouzských čtenářů se dočkala tištěné podoby. Literární novela se skládá z celkem tří dílů a několika krátkých kapitolek. Díky tomu se rychle a dobře čte. Než se nadějete, koukáte na závěrečný epilog. Knihu lze označit jako mysteriózní thriller, jež těží z oblíbeného tématu cestování v čase a paradoxů z toho plynoucích. Příběh je poměrně přímočarý a jen několikrát se rozdělí do dvou dějových linií. Místy jsem měl pocit, že čtu minimalistické psychologické drama o jedné až dvou osobách. Námět není nikterak původní, spíše klade čtenáři otázky a otevírá úvahy na téma „Jedinec je pošetilý, lidstvo moudré.“ Nápad s jakousi Boží knihovnou prozřetelnosti je na první pohled exotický, ale jistě není o nic více fantastický, než stroj času postavený Božím dítětem – člověkem. Nakonec si dovolím shrnout knihu úvahou, jíž vyslovil Edmund Burke „K Vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět doma se založenýma rukama“. Svatá pravda.

Tajná kniha vyšla v nakladatelství Plus pod křídly Albatros media a.s. v roce 2015. Překlad provedla Marie Dudilieux.