ANI MUK V AFRICE LOVÍ HADICE

Kapitán Ani Muk je postavička, skoro jako kulička, z které trčí nohy, ruce a hlavička. On je komiksový strip Ani Muk v Africe, vůbec náramná taškařice. Nimrod běhá po Africe, chytá lvice, slonice, opice, hadice 🙂 a plní klece. Za to, že s divou zvěří zápolí ho bohatí kupci štědře odmění. Ne vždy vše dobře dopadne a občas Ani Muk do vlastní pasti spadne. Gorilou se stane.

Kniha Ani Muk v Africe je souborem stripů Ondřeje Sekory, které poprvé vyšly v letech 1934 až 1935 v časopise Pestrý týden. Cyklus se sestává z jednostránkových uzavřených epizod o převážně šesti panelech, jež mají originální nápad, minipříběh a satirickou pointu. Ondřej Sekora dokázal všechno odvyprávět pouze pomocí své osobité kresby, aniž by použil byť jen jedinou komiksovou bublinu. Lze se domnívat, ačkoliv to není nikde výslovně uvedeno, že právě zde se dá odvodit jméno hlavní figury. Ani Muk v žádném komiksu ani nemukne.

Doposud nevydané souhrnné vydání všech stripů kapitána Ani Muka má celkem 64 stran. Z toho 46 listů zabírají komiksy a zbytek zasvěcený doslov Tomáše Prokůpka, doplněný o dobové obrazové materiály. Kniha je vázaná s laminovaným potahem, vytištěna na kvalitním papíře. Nakladatel ji doporučuje dětem od 5 let a vyšla v roce 2015.

Ondřej Sekora zasvětil svou životní tvorbu z velké části dětem a mládeži. V jeho svébytné ilustraci s lehkou linkou se snoubí čtverácká hravost s původním námětem a konečné vyznění díla je nadčasové. Zaujala mne autorova stylizace domorodých černoušků, kteří mi evokují proslulého Ferdu Mravence. Pouze domalovat tykadla, červený šátek a žluté botky… Některé motivy komiksů jsou kuriózní, jiné grandiózní a další šedé a o poznání nudnější. Bohužel, monotematičnost je údělem většiny sebraných stripů, jež byly původně určeny jako okrajová zábava tištěných médií, či aktuálně, webů. Myslím si, že to platí plošně. Na konec publikace se díky absenci textu dostanete co by dup a nejvíce času strávíte paradoxně četbou Prokůpkova epilogu.

Komiksová kniha sdělí populisticky čtenáři mimo jiné, že „Svět se od prvního vydání seriálu bezpochyby v mnohém změnil a názor na lov divoké zvěře i vztah Evropanů k Afričanům jsou dnes zcela jiné, než byly ve 30. letech 20. století.“ Volky nevolky jsem se u tohoto prázdného vyjádření musel pozastavit. Je to opravdu tak, nebo se jedná jen o účelovou pózu?

Africká fauna je stále vybíjena a mnohé druhy jsou na pokraji vyhynutí, neboť již včera bylo pozdě pro jejich záchranu. Aktivisté svádějí úctyhodný, leč sisyfovský boj. Tuzemská mediokracie nám celkem pravidelně v obdivném duchu přináší rozhovory s dosti hloupou děvou kdesi od Litoměřic, jež se pyšní tím, že zákeřně masakruje střelbou africkou zvěř na úbytě. Aby se dočkala mého respektu, musela by si dát kumite se lvem v kleci. V neposlední řadě je tu ona plánovaná uprchlická krize, která je přímým důsledkem „špinavé práce“ Anglosasů, Francouzů atd. tudíž západní Evropy. Nemluvě o mrtvém brouku za Atlantikem. Jejich zločinné historické otrokářství, koloniální minulost, současnost, ale i dnešní intervence (např. Libye, Tunisko, Egypt, Maroko) si teď vybírají svou daň. Pokud jde o mne, odmítám nést jakousi domnělou kolektivní vinu nového typu Euročlověka za činy, na kterých se Slované nikdy nepodílely. Spáchat tak šílenou etnickou sebevraždu ve jménu politické korektnosti a  pseudohumanity. V čem je svět jiný, v čem se změnil od 30. letech 20. století? Snad jen v tom, že mluvíme Newspeakem. Prachy, prachy a prachy vládnou světu. Pokrytectví nemám rád.

Dlouhodobě mne velice těší práce zavedeného nakladatelství Albatros, které pravidelně přináší retro komiksy domácích autorů, jež odvál čas a našinec by je jen těžko dohledal. Namátkou z portfólia Albatrosu –  Obrázky z českých dějin a pověstí, Muriel a andělé, Zlatá kniha komiksů Václava Šorela a Vlastislava Tomana, Kniha komiksů Karla Franty, Otazníky detektiva Štiky, Humory Josefa Lady, Mr. Sweet a tak dále. Troufám si tvrdit, že co vydaná kniha, to skvostný klenot a mnohdy i národní poklad. Bez přehánění. Pevně doufám, že kniha Ani Muk v Africe potěší nejen malé děti a člověka, který se zabývá historií českého komiksu, ale najde si i nové obdivovatele. Ondřej Sekora si právem zaslouží, abychom na něj byli hrdí, já jsem. Lidé jeho charakteru v naší soudobé společnosti citelně schází. Národní hrdost ta nám chybí…