logo

KOMIKS UNLIMITED KATALOG 2.0.1.5

Komiks často označovaný jako Deváté umění je především živým médiem se spoustou vlivů z jiných uměleckých patforem. Lze ho chápat podobně jako kinematografii. Má v sobě množství žánrů, přístupů, technik, a je v něm zainteresováno nepočítaně tvůrců. Od těch ryze komiksových, pro které je hlavním polem působnosti, až po ty, kteří s ním jen občasně či jednorázově koketují za účelem vyzkoušení nového uměleckého vyjádření. KomiksFEST! – mezinárodní multimediální festival, který se snaží vyvést komiks v Česku z undergroundu a etablovat ho jako plnohodnotné moderní médium schopné nést jakýkoli obsah. Alespoň tak se sám festival definuje a jako motto si zvolil heslo Komiks unlimited. Na tuto akci existují rozporuplné názory, ale nedá se jí upřít její viditelnost v médiích, snaha o inovační přístup, s čím ruku v ruce přichází zájem fanoušků a veřejnosti. Ti ryze komiksoví jsou v hojné míře doplňováni jinými, kteří se rekrutují z řad studentů, milovníků umění, literatury i široké veřejnosti. Jako každá akce větších rozměrů i KomiksFEST! návštěvníkům a zájemcům poskytuje katalog, kde najdou informace a díla tvůrců, kteří se daného ročníku zúčastní nebo na něm vystavují.

V letošním roce se katalogová revue dá rozdělit na dvě části. První je věnována zahraničním hostům festivalu a jejich kraťasům (povětšinou ukázkám z jejich rozsáhlejších děl) a druhá prezentuje mladé tuzemské tvůrce, kteří se objevili na výstavě nazvané Generace 2.0 – Nový československý komiks. První segment přináší představení všech zahraničních hostů festivalu a od sedmi z nich si můžeme prohlédnout krátké práce. Zástupce Švédského království Joakim Piriner přináší dokonce tři ucelené krátké příběhy. Stará paní Ruková zaujme nejvýraznější kresbou a scénářem. U Pirinerových komiksů nelze nevzpomenout na dalšího Švéda – Maxe Anderssona. Ve Skandinávii ještě zůstaneme, ale přesuneme se do Norska k Lene Ask. Příběh Drahý Richarde doprovází realistickou kresbou za pomoci obyčejné tužky. Komiks je o odloučení otce a syna, ovšem proč a z jakého důvodu se pak musíme dočíst v medailonku autorky, neboť se jedná o ukázku z celistvého díla. Portugalec Paulo Monteiro přináší mozaiku příběhů o nemožnosti lásky souhrnně pojmenovanou Moje věčná láska k tobě a další příběhy. Autor vystudoval malbu, což jeho komiks dává výrazně na vědomí. Kubismus, expresionismus a surrealismus se mísí v příbězích se dvěma, maximálně třemi panely na stránku, které jsou doprovázeny poeticko-existencionálními librety. U Monteira, stejně jako u další portugalské autorky Catariny Gomez, je cítit, že komiksové počiny přicházejí z galerií a výstavních síní. Kniha aktivit pro masáž představivosti jmenované autorky, působí jako avangarda zakletá do komiksových panelů. Ke komiksovému pojetí, jak jsme si jej zvykli chápat jako malí a přitom v něm vidíme atmosférické tahy akvarelového štětce, nás přivádí italský ilustrátor Alessandro Sanna v příběhu Řeka. Jedná se úryvek ze stejnojmenné knihy, která vyšla u příležitosti KomiksFESTu. Rodák z Buenos Aires v současnosti žijící v Berlíně – Berliac  – přináší příběh Myrra stvořený v duchu kontrastní jihoamerické kreslířské školy. Nejen povedené zakončení příběhu z něj, spolu s předchozím autorem, dělá to nejzajímavější ze zahraniční části. Poslední ze zastoupených autorů je Kazaška toho času studující v Plzni, Assel Tleuova. V jejím medailonku se píše Ve své tvorbě nezapře vášeň pro japonskou a islandskou kulturu. Její kolekce kabátů, šatů, topů a sukní si pohrává s kontrastem strohého minimalistického střihu a výraznou, téměř dekorativní stylizací komiksového příběhu o podivném stvoření Furry Paws (Chlupaté tlapky). Jde o důkaz oněch přesahů, které jsou v rámci festivalu preferovány a ve kterých se někteří poněkud ztrácí. Včetně mne. Vidím zde čtyři fotky, kde má na sobě modelka pestré části oděvu.

Druhá (rozsáhlejší) část katalogu je věnována novým tuzemským komiksovým tvůrcům, pro které zde vzniklo souhrnnější označení Generace 2.0. Jedná se paralelu s již ustáleným názvem Generace 0 –  souhrnné označení tvůrců, kteří na našem území začali publikovat po roce 2000 a díky tehdejšímu stavu tuzemského komiksu v podstatě od nuly. Nejen přítomném článku Vojtěcha Čepeláka, ale všeobecně v textech komiksových publicistů a kritiků mi chybí nějaké zmínky, o autorech řekněme druhé vlny, kteří jsou o něco mladší než zmíněná Generace 0, ale zároveň nejsou hejsci, jako zde presentovaní tvůrci. Jakoby v tomto mezidobí na našem území nevzniklo nic zajímavého a krom již objevených jmen bylo jen další vzduchoprázdno tuzemské komiksové historie. Tento názor nesdílím, ale autoři, kteří mě napadají zjevně nejsou v kurzu či to má ještě jiné důvody… Prosazení autorek něžnějšího pohlaví kvituji stejně jako autor článku, ale nejsem si jist, zda bych pro tuto veskrze pozitivní vlnu používal označení Genderové narovnání. Chápu, že toto slovo je dnes populární, ale zase to nepřehánějme. Celá výstava přináší osmnáct autorek a autorů, kteří zastupují mladší komiksovou generaci, která je již odkojena moderními technologiemi a není svázaná s poněkud potemnělou minulostí. Než se podíváme na jejich díla představená v katalogu, je třeba zmínit ještě článek Terezy Drahoňovské Pár prvních vlaštovek aneb české bubliny v zahraničí. V něm jsou předloženy úspěchy a autoři, kteří se nějakým způsobem prosadili v zahraničí a jejich díla se tam dočkala vydání. Pokud sledujete tuzemskou komiksovu scénu nedozvíte se nic nového, v opačném případě vás čeká ucelené shrnutí.

První (bezejmenný) komiks má na svědomí Karel Osoha hojně čerpající inspiraci z japonské mangy. Je spoluautorem webkomiksu Plíč, jenž se již dostal do povědomí fanoušků. Inspirace asijských komiksovým cítěním je patrná u většiny zde představených kreslířů. Také Viktor Svoboda a Martin Jašek ho v sobě nezapřou. Předkládají bezeslovný příběh Host s výbornou hororovou atmosférou a gradací napětí. Jedná se jeden z vrcholů této domácí části. Pozoruhodné Selfie vytvořil autor s pseudonymem Haspien. Dostáváme další Japonskem vonící bezeslovnou dávku, která se přítulně otírá fantaskní prvky.  Štěpánka Jislová jako jediná z tuzemských tvůrců předkládá komiks vytvořený v angličtině. All dead things se tvůrčím přístupem vrací do dávných komiksových dob, kdy se text ještě striktně umisťoval pod obrázky. Její kresba má dobrou dynamiku, ale díky celkovému vizuálnímu konceptu působí komiks staticky. Oproti tomu následující Síť Zuzany „Suwi“ Čupové je komiksový experiment houpající se na vlnách neotřelého přístupu a zdánlivého výrazového chaosu. Kateřina „Faqy“ Čupová pro změnu přináší dvoustránkový příběh rozvržený do klasické panelové formy, která je okořeněna deformací některých komiksových oken. Presentovaný Obraz je fantaskně snovým příběhem, v němž se prolínají reality a touhy. Pavel „Melkor“ Červeniak a jeho Šťastná karta jsou ukázkou zdařilé vizualizace, která zaujme na první pohled. Což sebou však přináší nelehké zorientování se v příběhu samotném. Přesto tato nezvyklá forma má mnohem příjemnější výsledek, než některé zde předložené inovace tlačené na sílu uměleckého ducha. Kresbu pohybující se někde mezi komiksovým mainstreamem pro nejmenší, animací s francouzským šarmem a zvrhlou bulvární karikaturou, najdeme v komiksu Marcela Dokoupila Předtím. K tomu ještě přidejme dobře chronologicky vymyšlený postup děje, na námět Viktora Svobody, a dostaneme… komiks, který kdyby dostal větší rozsah, promyšlenější text a trošku citlivější práci, stal by se peckou nejen v rámci Generace 2.0. Pokud je někde výborný, ale pořádně nevyklubaný potenciál, který by si zasloužil vybrousit k dokonalosti, tak je to právě zde.

Je velmi potěšující kolik bezeslovných a dobře fungujících komiksů tento sborník přináší. Dva následující jsou opravdovými skvosty v tomto periodiku. Anna „Kinixuki“ Dvořáčková nás pozve na svůj Lov, který místy připomíná moderně pojatou variaci na Alfonse Muchu s přidaným hororovým nádechem. Ve svém profilu píše o posedlosti detaily, která je v komiksu přítomná, přesto vše důmyslně funguje ve prospěch celku. Lenka Šimečková, která se už zapsala do povědomí komiksové veřejnosti, přichází s variací na podobné téma. Úlovek je poetický a tísnivou atmosférou načuchlý hororový komiks, jenž je konkurenceschopný nejen v rámci zde představených autorů či celé tuzemské komiksové scény. Pokud chceme mluvit o nové a silné vlně tuzemských komiksových autorek, tak tyto dvě dívky patří mezi nejvýraznější představitelky. Doufejme, že o nich ještě mnoho uslyšíme.  Eva Mária Ondová svým dílem Prameň za prameňom také předkládá pořádně ponurou atmosféru, která evokuje třeba temné pohádky Karla Jaromíra Erbena. Jednotlivé panely v jejím podání připomínají spíše malbu, kterou koneckonců vystudovala v Košicích. Oproti tomu Ester „Yone“ Kuchunková používá klasické komikskové postupy i výrazivo. Její Kamarádka s lehounkým japonským nádechem působí nadmíru svěže a hravě. Vysnění si imaginární přítelkyně, která upozaděna v momentu příchodu skutečného přátelství, vyznívá jako od zkušeného komiksového matadora a je dalším milým pohlazením tohoto sborníku. Linh „Tale“ Do je autorka, která má hodně rozmanité národnostní kořeny i místa, kde tráví svůj soukromý život. Rodačka z Prahy, která preferuje tvorbu presentovanou na síti, přichází s komiksem Mámin ornitologický deník, kde je výrazně cítit ovlivnění mangou a smysl pro humor. Poslední představenou autorkou je Jana „Yuffie“ Kiliánová, u níž obě zmíněné ingredience také výrazně prosazují. Za lásku život položím je absolutně jiná káva, než jakou známe z populárního stripu Korektor, který rovněž kreslí. Zde předkládá krátký příběh ve fantasy kulisách přinášející boj o lásku v námětech všedního dne.

Krom zmíněného dostaneme závdavkem ještě info o letošním ročníku festivalu a komiksové ceně Muriel, včetně obsazení poroty a výsledků minulých ročníků. Z celkového hlediska lze tedy tvrdit, že tento katalog v sobě nese množství autorek a autorů, které festival pro své návštěvníky objeví. V tom vidím jeho hlavní přínos. Fanoušci pak mají možnost selektovat si, kdo z představených je zaujal a čí tvorbu se jim vyplatí nadále sledovat. Představených autorských vyjádření je široká škála a každý si může přijít na své a to včetně vyznavačů experimentálnějších přístupů. Jen si myslím, že ono pomyslné bourání komiksových bariér a někdy až úporná snaha o vymanění se z vymletého koryta, může v konečném důsledku působit spíše prvoplánově než objevitelsky.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE