logo

MR. SWEET

S komiksem Mr. Sweet Bohumila Fencla jsem se naposledy setkal v knize 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete. Do českého vydání oceňované encyklopedie uvedl Manhattanského detektiva erudovaný znalec Tomáš Prokůpek. Zařadil tak kreslený seriál hned vedle skvostů, jako jsou Rychlé šípy, Zuzanka a její svět, Muriel a andělé, Čtyřlístek, Vzpoura mozků a další. Ačkoliv se o komiks, jako umělecké médium hluboce zajímám, musím se bez vytáček přiznat, že se mi Mr. Sweet od dob Komety vytratil z paměti. Zpětně si vybavuji, že mě ničím výrazně neuchvátil a neusadil. Mohl jsem snad zapomenout na legendární kreslený seriál?

Tehdy, stejně jako dnes, jsem vytahal pořadače s pečlivě nastřádaným vydáním Komet a naplno propadl návalu nostalgie. Na výčtu komiksů, které bojují v knize 1001 komiksů za české barvy je patrné, jak se dají vytvářet kultovní a zásadní díla. Úzká skupina odborníků prezentuje mediální obraz o tom, co je základní a co ne. Některé obrázkové příběhy, převážně z předlistopadové éry jsou časem a čtenáři prověřeny. Horší už to bude s výběrem po roce 1989 a musím říci, že pro některé z titulů, které mají reprezentovat domácí tvorbu bych rozhodně neumíral a ani je znovu nečetl.

Zhruba něco v tomto znění jsem napsal v recenzi na 1001 komiksů.  Mr. Sweet – Manhattanský detektiv má to štěstí, možná i něco více než úspěch, že vychází poprvé v souborném vydání. Komiksovou knihu vydalo nakladatelství CPRESS pod křídly Albatros media a.s. v roce 2015. Autorem komiksu je Bohumil Fencl, alias Bof.

Tak tedy, druhá šance.

Kompletní vydání Mr. Sweeta obsahuje všechny díly, tedy čtyři komiksy, které vznikly před více  jak 25 lety a byly otištěny v legendární Kometě (1989 – 1991). Souborná kniha je doplněna o dva  nové příběhy, přičemž „Za vším hledej ženu“ se prezentuje vůbec poprvé. Mikro komiks „Mr. Sweet a návrat Mickeyho Rata“ vytvořil Bof speciálně  pro velkou výstavu CZ.KOMIKS v brněnské obchodní galerii Vaňkovka v květnu 2014.

Mr. Sweet je klasický americký detektiv ze staré školy. Bofova cartoonová linka mu nadělila mohutnou postavu almary, pravidelnou válcovitou hlavu, ostře řezanou bradu, bloňdatou čupřinu a neodmyslitelnou cigaretu visící z koutku úst. Lze prohlásit, že to je drsný sympaťák. Ostré úhly a hřmotnost Mr. Sweeta vyvažují prsaté a dlouhonohé společnice, o které nemá pan velká hrana nouzi. Mr. Sweet je jakýsi magnet na ženy a kriminální průšvihy. Události se kolem něj dávají spíš nahodile do pohybu, než by je skutečně řešil. Detektiv má správné konexe, trocha onoho pomyslného štěstí a případy jsou nakonec vždy dotaženy, až do zdárného dokonce. Detektivním   příběhům dělají kulisu Bofovi vysněné Spojené státy americké a hlavně New York, tzn. obrovské mrakodrapy, ještě vyšší mrakodrapy, špinavé ulice přetékající kýčovitou reklamou, neony a rychlá auta.

Komiksová práce Bohumila Fencla je satirickou, neskrývanou adorací takzvané západní kultury, potažmo popkultury. Vzhledem k věku autora a době, v níž komiks vznikal, je to celkem lehce pochopitelné. Troufám si tvrdit, že souvislosti popsal moc pěkně Tomáš Prokůpek v knižním doslovu. Pokud se budu náhodou opakovat, vězte, že Tomáš napsal v podstatě klišovitý medailonek, který se dá napasovat téměř na všechny Husákovy děti. Tudíž i na mne. V dětství jsme četli  Mateřídoušku, Ohníček, ABC, Sedmičku pionýrů a Pionýrskou stezku. Posléze jsme se dostali díky strýčkům a dědečkům k Rychlým Šípům, či Saudkovým komiksům. Přičemž to byl právě Kája Saudek, kdo měl „podvratný a zhoubný vliv“ na smýšlení mladých pionýrů, díky špatně ukrývané oslavě západu. V kinech jsme nadšeně sledovali Fantomase a Vinnetoua. Nestěžuji si, pouze konstatuji a potvrzuji onu nostalgickou dobu. Bylo to šťastné období. Po roce 1989 padla železná opona a naše zraky se obrátily na vysněný západ a k té nedostižné Americe. Konzum symbolizovaný Marvel Comics, DC Comics, Coca – Colou a  Kinder vajíčkem bylo vábivé mámení. Skoro, jako neodolatelný zpěv Sirény. Časem leckterý člověk prozřel, zmoudřel a z tohoto pomatení  vystřízlivěl.

Svět se od dob prvního vydání Mr. Sweeta v Kometě drakonicky změnil a v řekách protekla spousta vody. Čtenář si to nejlépe uvědomí na první straně komiksu, kde se rýsuje panorama Manhattanu, ještě s obrysy Dvojčat. Známý, a po roce 2001 hystericky cenzurovaný, výjev se  v komiksu několikrát opakuje. Tehdy (2001) se změnil svět a běžně se hovoří o událostech Před a Po. Podobně lze pohlížet na první čtyři epizody komiksu, stále ručně malované a dvě novodobé, evidentně zpracované pomocí digitální technologie. Země se od těch dob mockrát otočila, některé geopolitické posuny jsou k horšímu a Bohumilova kresba naopak k lepšímu. Máme tak jedinečnou  možnost sledovat autorský pokrok v proměnách času, před a v digitální době.

Bohumil Fencl (1. 5. 1967) se v redakci Komety potkával s božským Kájou Saudkem, což ho jistě ovlivnilo. Bof nebyl ovšem nikdy bezduchou kopírkou Saudka, jako mnozí jiní, ale vytvořil si svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis. Společnou mají s Kájou lehce ironickou, nekritickou oslavu západu. Dále  humor a obrovskou dávku nadsázky s prvkem karikatury. Bof propašoval do komiksu ryze český rozmar a narážky na čistě české záležitosti, nebo věci pochopitelné jeho vrstevníkům, stejně jako to dělával Saudek. Jedná se  o takové ty Saudkovské parádičky, které potěší oko a čtenář, který je nalezne si připadá jako zasvěcený spiklenec. Ten pocit mám velice rád. V komiksu tak najdete  například český visací zámek FAB, Ježka v kleci, různé pohádkové postavičky, francouzské herce, východoněmecký automobil Trabant, ale také Gorbačova, Stalina a v neposlední řadě Havla s Vondrou. Podobných, ukrytých lumpáren, jsem objevil mnohem více a nebudu je větší měrou vyzrazovat. Snad jen napíši, kdo hledá, ten najde. Pouze na okraj, podobné sklony a smysl pro rébusy má i Karel Jerie.

Komiksová kniha je vázaná s laminovaným potahem. Přední a zadní předsádka je potištěna stylovou ilustrací v podobě Bofova skicáku. Samotný obsah knihy je vytištěn na kvalitním papíře. Drobnou kuriozitou může být, že zhruba dvanáct originálů okousaných od myší muselo být doretušováno z tištěných předloh. Jediné achich ouvej spatřuji v černých deskách, jež mají tendenci  odebírat daktyloskopické otisky. Ach jo.

Je Mr. Sweet legendární komiks?

Pokud jde o můj velice subjektivní názor, tak ne. Snad nejzásadnějším argumentem je fakt, že kultovní díla vychází pravidelně v ixtých vydáních, neboť si je fanouškové, šiřitelé kultu, žádají. Slavné záležitosti jsou široce známé, pravidelně diskutované a jejich věhlas často přesáhne   komunitu obdivovatelů. Naproti tomu Mr. Sweeta jsem musel lovit z paměti a zkusmo jsem se poptal i ve svém okolí. Výsledek byl podobný – „neznám, nevím, netuším.“ Jestliže by mi encyklopedie 1001 komiksů a nyní vydaná kniha nepodsouvaly, co si mám myslet, nikdy by mne nenapadalo považovat tento komiks za proslulý. Legendy vytváří dle mého skromného názoru  generace čtenářů zvěstovatelů, nikoliv zasvěcení odborníci. Dělá to na mne dojem, že byl po letech nezájmu Mr. Sweet vytažen na světlo světa a uměle vzkříšen – znovuobjeven. Nikdo nemůže v dnešní době tvrdit, že byl komiks zamčen v trezoru, či zakázán režimem. Zkrátka byl kreslený příběh zapomenut, což se legendám nestává. Z mého pohledu převálcovala Bofa paradoxně komiksová vlna tsunami, jež se po roce 1989 přivalila zpoza  Atlantiku. Bohužel, obdivovanému západu tak nemohl Bohumil Fencl konkurovat a jaksi zapadl mezi komiksové panely.

Osobně spatřuji vznik onoho uctívání v dětství a v knihách, které malý čtenář hltal. Ve věku nevinnosti a nostalgie o světě, který je nenávratně ztracený. Pro mě jsou kultovní věci z Ábíčka, pro mého strejdu Rychlé šípy, pro paní mámu Čtyřlístek a pro jiné to bude věčný Kája Saudek. Dnešní generace bude pravděpodobně zbožšťovat Batmana, Harry Pottera, či malou Viktorku. Proto je plošné označování a nálepkování tak zavádějící a ošemetné. Ač čtu velice rád články Tomáše Prokůpka a vážím si ho jako komiksového znalce, tak mne nedokáže přesvědčit o legendě jménem Mr. Sweet. Nicméně chápu, že je tuzemský Brčálníček tak malý a v zahraničí neznámý, že našinec musí postupovat, jako Werichova královna Koloběžka první. Vybírat moudře, důvtipně a najít krále. Král je mrtev, hledá se král!

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE