PROČ NEJSI JAK CHLAPI V PRÁCI, VOLE?

Život. Umělecké téma k nevyčerpání. Úsměvný, vtipný, trapný, bolestný, tragický, tragikomický. A co teprve tragikomiksový? Tak se skví na obálce zatím posledního výboru z autorských komiksů Venduly Chalánkové: Tragikomiksy. Ačkoli kniha vyšla letos v květnu, náramně se hodí do aktuálních červencových veder. Co víc osvěží v parném létě, než orosený půllitr sžíravé ironie, který načepoval život sám?

Navzdory chytlavé obálkové anotaci od vydavatele (B4U Publishing) se o žádné tragédie v komiksovém hávu nejedná a i když prohlédneme skrze onu slovní hříčku, tragikomických situací je také po málu. Respektive, záleží na míře vkusu a vnímání každého čtenáře, protože jednostránkové stripy jsou vlastně svébytnou formou deníkových záznamů, které Vendula Chalánková vytváří od roku 2004, a jako takové zprostředkovávají skutečné situace, do kterých se dostala sama autorka nebo její známí. Postavy v nich snášejí ponížení od partnerů, trapasy ve společnosti přátel nebo prostě jen tak klábosí doma u televize nebo v hospodě. Vždy jsou to vypointované třípolíčkové stripy, které nejednou vezmou vaši bránici útokem. Budete se smát cizímu neštěstí, což možná umenší to vaše. Možná se vám vybaví, že jste něco podobného také zažili a najednou už v tom nebudete sami. Jako v životě.

Záměrně jsem výše napsal, že Vendula Chalánková své komiksy vytváří. Všechny obrázky jsou totiž ručně vystřihované a lepené z barevných papírů, pozadí je povětšinou bílé a postavičky sestavené z několika málo výstřižků nemají ani obličeje. Díky tomu si místo nich můžete představit prakticky kohokoliv a zasmát se tak třeba sami sobě. Odzbrojující jednoduchost jak výtvarného provedení, tak doprovodných textů působí jako katalyzátor čtenářeského prožitku – očima doslova proletíte jednotlivé strany a celou knížku tak můžete přečíst během pár zastávek po cestě tramvají. Nebo raději ne. Hrozí, že by vás vykázali za hlučnost. Pointy některých epizod jsou natolik těžkotonážní, že si ve svém drtivém účinku v ničem nezadají s ránou kladivem do hlavy (nutno přičíst +/- deset pater volného pádu). Před výbuchy smíchu by měl vydavatel varovat na přebalu.

Nenechte se ale zmást, tohle nejsou prvoplánově humorné vtípky, ani složitě vystavěné gagy. Vendula Chalánková „jenom“ skládá z barevných papírků minipříběhy, které zažila ona, potažmo její přátelé. Vtip je tedy v tom, jak sama nazírá na svět a jakým způsobem pak reálné situace interpretuje. Mohla by tam být fůra vysvětlivek a řečí okolo, ale když se s autorkou a její tvorbou trochu více seznámíte (ještěže ty internety neumí jenom porno), zjistíte, že zrovna nepatří mezi ty, co vás svým monologem umučí k smrti. Vyjadřuje se věcně a stručně a takové jsou i komiksy vybrané do této publikace. Bohužel nevíme, kdy které práce přesně vznikly, jelikož vydavatel nám k nim na zadní straně obálky prozradí pouze to, že „patří k tomu nejlepšímu z autorčiny komiksové tvorby“. Musíme se tak spokojit s intervalem posledních jedenácti let, a to je, myslím, trochu škoda.

Tímto se konečně dostáváme k osobě mladé autorky Venduly Chalánkové, která má vše dosud popisované na svědomí. Musím přiznat, že jsem až doteď žádné z jejích prací neznal – ke své vlastní škodě. Vendula je totiž velice výrazná výtvarnice, performerka, ilustrátorka dětských knížek a designérka (její vlastní značka se jmenuje Zvrhlý vkus): na šicím stroji šije nášivky s motivy znetvořených zvířátek, přešívá plyšáky od Vietnamců, čímž jim vdechuje nový (mnohdy bizarní) život, maluje obrazy domácích spotřebičů nebo křížkovým stehem vyšívá SMSky, které jí přišly na mobil, aby tak zachovala nejprchavější písemnost dneška. Možná i díky tomu, že komiksy netvoří jádro její tvorby, ale vznikají nepravidelně v průběhu času, působí tak automaticky a nenásilně. Zároveň svým pojetím zapadají do originálního portfolia.

Na to, aby vás komiksy Venduly Chalánkové oslovily, nemusíte být kdovíjaký lumen, bohatě postačí, pokud sami sebe a svůj život neberete příliš vážně.