logo

MOŘŠTÍ VLCI PLUJÍ NA VLNÁCH NOSTALGIE

Čtyřicet let je hodně dlouhá doba. Ve světě komiksu pak pravděpodobně ještě delší. Komiksy, které vznikly před čtyřmi dekádami působí kolikrát již značně omšele. Původní nadšení z toho, že vychází souborné vydání Dobrodružství Mořských vlků se mi na nějakou dobu trochu vytratilo. Napsání recenze jsem v mlžném oparu dětských vzpomínek nadšeně odkýval jako Ijáček s padoucnicí. Poté přišla trocha vystřízlivění, když jsem si uvědomil, že tento komiksový seriál přestal vycházet v době, kdy jsem byl ještě v pořadníku na spermovod. Než jsem se dal samotného čtení, obcházel jsem kolem komiksu mnohonásobně déle než dokáží kopulovat muchnicovití komáři. Nakonec jsem si dodal odvahy a vrhnul se na věc. Po několika stranách, kdy jsem do komiksu čuměl jako bacil do lékárny, jsem chytil vlnu, na které se Mořští vlci vezou. Nejenže mě dovezla zdárně až na konec, ale naprosto zbořila hranice času i prostoru.

Mořští vlci vycházeli na pokračování v kdysi populárním dětském časopisu Ohníček v letech 1969 – 1974. V té době byli oba duchovní rodiče seriálu v parádní a mladistvě nadšené formě. Kreslířka Věra Faltová (1932 – 2009) a scénárista Vojtěch Steklač (1945) patřili tou dobou k nastupující mladé generaci, jenž přinesla do časopisů pro děti a mládež novou svěží vlnu. Ohníček se pro oba stal jakýmsi odrazovým můstkem a spojili s ním svůj profesionální a tvůrčí růst. Zajímavostí budiž fakt, že Vojtěch Steklač si na začátku zvolil pseudonym Velký Pirát a komiksy samotné podepisoval jako Růžek nebo Kapr. I takové mohou být začátky známého autora literatury pro děti. Vše, z čeho se časem vyvinul jeden z nejlepších domácích komiksů pro děti, vzniklo poměrně nenápadně. V devatenáctém ročníku Ohníčku se objevila ilustrovaná časopisecká hra Vysílání Velkého Piráta a v závěrečném šestnáctém díle se přetavila do komiksové podoby. Pirátovo vysílání získalo u dětí pořádnou oblibu. V dalším ročníku Ohníčku 69/70 se již objevil právoplatný komiksový nástupce pojmenovaný Mořští vlci a ďábelský doktor QQ. Což je i první z pěti kompletních komiksů předložených v tomto souborném vydání.

Spisovatel a scénárista Vojtěch Steklač, který pracoval jako redaktor nejen v Ohníčku, ale poté i v časopisech Pionýr a Filip či jako dramaturg Československé televize, vytvořil pro komiks tři hlavní hrdiny. Mořskými vlky jsou Velký Pirát a Šilhavý Lee, časem se k této vypečené klukovské dvojici přidal i zvířecí mazlíček Rorýs Emil. Ten ztělesňuje dětského zvířecího druha dokonale, neboť se během jednotlivých příběhů dokáže transformovat. Například i v psa, kterým vždy toužil být. Navíc zavrtěním ocásku si dokáže korigovat svou vlastní velikost. Pokud už máte hrdiny a chcete dětem dát to pravé ořechové, musíte vytvořit i perfektního padoucha protkaného proradností a záškodnictvím. To se autorovi také povedlo na výbornou. Jeho Doktor QQ je zparchantělým groteskním padouchem s cylindrem na hlavě, kterého bych charakterově přirovnal k hvězdám žánru jako je Hogofogo či Hans Gruber. Jako černá ruka řádí ve všech vlčích epizodách knihy. Celkově scénář i po takových letech působí nadmíru svěže a hravě. Steklač je doslova erupcí nápadů, které vede kolikráte tak spletitými cestami, že jste sami vyjeveni kam vás až dovedou a kdy se zase nečekaně protnou. Přesto jej nelze ani v nejmenším obvinit z jakékoliv přeplácanosti. Vše naprosto ladí a funguje ve prospěch celku. Příběhy jsou poutavé, kouzelné a pošetile (v dobrém) hravé. Navíc se jim skvěle daří udržet tempo a jsou příjemně vtipné pro všechny věkové kategorie.

Sekundovat takovému scénáristickému rozkvětu bylo pro Věru Faltovou pravděpodobně úkolem z nejtěžších. Zvládla to však s takovou precizností a důstojností, že se místy až tají dech. Netradiční obdelníkový formát Ohníčku, potažmo i tohoto souhrnného vydání, jí situaci také neusnadňuje. V prvních příbězích pracuje s šesti panely na stránku, přesto z tohoto boje vychází s naprostou grácií. Její karikaturistické linky mají švih a nečekaně svižné tempo. Příběh samotný funguje skvěle, a to i po tolika letech. Během chvíle se vezete na té nádherné vlně, která voní po retru. Přeci jen, dnešní kresební techniky jsou už někde jinde a v porovnání s aktuálně vydávanými komiksy působí kresba Věry Faltové na první pohled trochu omšele. Jenže zdání v tomto případě tristně klame. Vždyť do jejího kreslířského portfolia poté patřily i další dětmi milované komiksové postavy jako Kocour Vavřinec, Barbánek, detektiv Preclík, Ježek František či trpaslík Karajda.

Knihu otevírá již zmíněný příběh Mořští vlci a ďábelský doktor QQ, který je dobrodružným a akčním vyprávěním, ve kterém se seznámíme s hlavními hrdiny i jejich lstivým sokem. Vše začíná na lodi Bouřlivák, kde se setkáme s piráty, dostaneme se na Polární kruh, budeme létat balónem a Doktor QQ nám předvede nadčasovou robotizaci. Mořští vlci ve vesmíru jsou hravou sci-fi, ve které samozřejmě nemohou chybět Marťani, bizarní vesmírné postavy, absurdní vynálezy a zcela nečekané dějové zvraty. Tady se scénárista svými nápady rovná ikonám jako jsou pánové Oldřich Lipský, Miloš Macourek, Václav Vorlíček či Karel Zeman. Následující Mořští vlci a sedm trpaslíků pak střemhlav pádí v nastoleném duchu, ovšem v pohádkových kulisách. Trpasličí království pak nedají nevzpomenout například na vykutálené rádce, pozdější generály, zvané X a Y. Zajímavé je, že všechny příběhy jsou na sebe naroubovány a kniha tak vytváří dokonale stmelený celek. Mořští vlci a poklad trpasličího krále odhaluje co následovalo, když v trpasličích královstvích byla podepsána „Smlouva o tom, že se válčit nebude!“ Mořští vlci se vrátí zpět na zem a jako průvodce dostanou od krále Kleofáše jeho osobního rádce, trpaslíka Doda. A budeme hledat onen poklad z názvu příběhu. Je i jasné, že Doktor QQ nebude vůbec váhat, aby našim hrdinům zkřížil cestu. V závěrečném příběhu nezvykle nazvaném Sněhurka a trpaslík Dodo se opět podíváme do pohádkové říše. Byť původně děj směroval k tomu, že díky časostroji pocestujeme do pravěku. No nic… Červená Karkulka a Sněhurka jsou fajn holky, takže polemiku, zda je mamut lepší s brusinkami jako zajíc, nebo s bramborovým salátem, musíme odložit na jindy. Ve velmi zajímavém a rozsáhlém doslovu ke knize z pera Pavla Kořínka se dozvíme ještě mnohé o samotných autorech. Větší důraz je kladen na Věru Faltovou, což je autorem zdůvodněno racionální úvahou „Pro Vojtěcha Steklače, výrazného autora knih pro děti a mládež a pozdějšího šéfredaktora časopisu Pionýr, Mořští vlci bezesporu znamenali jeho nejvýznamnější a nejzdařilejší práci pro komiks, v mnohaleté seriálové kariéře Věry Faltové však sehráli sice významnou, ale přeci jen dílčí roli. Její kreslené komiksové příběhy měly totiž domácí čtenáře těšit  ještě dalších 35 let.

Nakladatelství Albatros vydalo cennou publikaci, která jistě potěší mnohé pamětníky. Jakožto velké nakladatelství si mohou takovýto krok dovolit, neboť zda se budou Mořští vlci finančně rentovat, je spíše otázka pro skleněnou kouli, než pro marketingového specialistu. Nemilou peripetií spojenou s tímto souborným vydáním je neexistence originálu komiksu. Vše se tedy muselo skenovat a digitálně upravovat, což bylo náročné nejen časově. Jisté však je, že po ucelených komiksových publikacích jako Robot Miky, Otazníky detektiva Štiky, Karel Franta – Kniha komiksů tady máme díky Albatrosu další perlu, která má potenciál oslovit nejen pamětníky, ale snad i současnou mladou generaci komiksových čtenářů. Množství „kultovních“ komiksů, které vycházely v předrevolučních dobách v časopisech věnovaných dětem a mládeži jednoduše neobstálo ve zkoušce času. Po desetiletích působí spíše jako relikvie z tuzemské komiksové historie, než něco, co by mělo potenciál zaujmout soudobého mladého čtenáře. Mořští vlci nejsou tímto příkladem. Ti dokážou zaujmout i po letech a navíc neztratili nic ze svého původního šťavnatého šarmu. Jediným problémem se tedy jeví to, že zatímco první tři epizody šlapou jako Lance Armstrong na dopingu, tak poslední dvě se poněkud vezou v jejich závětří. Některé nápady se začínají opakovat a jakoby pramen počátečního nadšení začal trochu vysychat. Na každé stránce se sice něco děje, ale gejzíry neotřelých nápadu již netryskají do takové výše. Pořád jsme sice v dobrém nadprůměru, ale problém je v tom, že jsme si zvykli na něco excelentního. Poslední kapitola pak změnou zaběhnutého názvu (Mořští vlci a…) a vysokorychlostní obrátkou ve směru jízdy, kam budou další příhody směřovat spíše poukazuje na to, že hlavní slovo neměli ani tak samotní autoři, jako pomalu ale jistě se utahující normalizační šrouby. Nemám tušení, kde je zakopána pravda samotná, ale plnému počtu bodů se díky závěrečným dvěma kapitolám vyhýbám. Trvám však na tom, že pokud ti starší z vás budou chtít svým ratolestem ukázat, na čem komiksově vyrůstali a nebudou chtít vzbudit smích (od decentního pousmání až po hurónské záchvaty), tak sáhnout po Mořských vlcích bude jedna z mála rozumných voleb.

(Visited 83 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE