logo

DÍVKA, KTERÁ SI HRÁLA S OHNĚM

Dívka, která si hrála s ohněm je detektivní román od švédského spisovatele Stiega Larssona. Vyšel v roce 2006 a v češtině roku 2008. Kniha je druhým dílem trilogie Milénium. První díl se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy a díl třetí nese název Dívka, která kopla do vosího hnízda. Trilogie se brzo po svém vydání stala celosvětovým fenoménem a do dnešního dne se dočkala filmového zpracování, vyšla také jako audiokniha a v recenzi se budu zabývat komiksovou adaptací, kterou vydalo nakladatelství HOST v roce 2014. V prvním díle se odehrálo velké množství událostí, tak si je ve zkratce načrtneme.

Mikael Blomkvist, čestný novinář a spolumajitel časopisu Milénium v honbě za pravdou skočí na vějičku finančníka Hans-Erika Wennerströma, který na něj narafičil zfalšované důkazy, příliš lákavé, než aby je nepoužil. Finančník s pochybnou minulostí vychází ze soudního sporu jako vítěz a Mikael je obviněn z křivého nařčení nevinného člověka. Je odsouzen ke krátkodobému odnětí svobody a finanční náhradě, což pro něj není nejtvrdším trestem. Tím je ztráta důvěryhodnosti u čtenářů a pošpinění dobrého jména časopisu. Po propuštění poznává Lisbeth Salanderovou, která je mu nápomocna v očištění jeho pověsti a vyřešení čtyřicet let starého zločinu.

Lisbeth je plachá, rozervaná osůbka a stín dívky, jíž by mohla být, kdyby neměla tu smůlu a ve svém životě nepotkávala Muže, kteří nenávidí ženy. Ve svém pohnutém dětství byla často svědkem domácího násilí na matce a jednoho dne se krutě pomstila vlastnímu otci, za což skončila v ústavní péči. Od té doby se veze na šikmé ploše a nelze se divit, že při své práci používá netradiční metody a často se pohybuje na hraně. V předchozím díle je znásilněna poručníkem Nils Bjurmanem, za to se  mu šeredně pomstí a drží ho v šachu, díky usvědčující videonahrávce. Asociální Lisbeth na konci prvního dílu spálí mosty za sebou a zmizí kdesi v Grenadě …

Časopis Milénium aktuálně připravuje rozsáhlou reportáž o obchodu s bílým masem ve Švédsku a stopy vedou až do nejvyšších pater společnosti. Novinář Dag Svensson, jenž pracuje na reportáži o prostituci a jeho přítelkyně, kriminoložka Mia Bergmanová, jsou zastřeleni. Krátce na to  je nalezen  i zastřelený poručník Nils Bjurman. Vina padá na hlavu Lisbeth, protože na vražedné zbrani jsou   nalezeny její otisky prstů a mohla by mít i silný motiv. Mikael Blomkvist je pevně přesvědčen o nevině Lisbeth a na vlastní pěst rozjíždí pátrání po vrahovi kolegů. Lisbeth, kterou lze považovat za schopnou hackerku, vystupuje v další samostatné dějové linii. Musí čelit nejen policii, ale i štvavé, osočující mediální kampani. Svět novinářské žumpy plní informační stoky fekáliemi a dívka, i přes tyto překážky, odkrývá pozadí kriminálního činu a nechává poznat svou nepříjemnou minulost.

Skotská spisovatelka Denise Mina převedla literární příběh Muži, kteří nenávidí ženy do podoby grafického románu za vydatné pomoci dvou kreslířů. Leonarda Manca, argentinského kreslíře  proslulého svým zrnitým temným stylem a Andrea Mutti. K pokračování na druhém dílu  Dívka, která si hrála s ohněm byl přizván ještě třetí ilustrátor Antonio Fuso, vyznačující se ostrou   frenetickou tvorbou, jež není mým šálkem kávy. S kresbou a pojetím prvních dvou jmenovaných jsem se seznámil už v dvoudílné adaptaci prvního dílu. Rozdíl mezi ilustrátory je samozřejmě zjevný a díky znalosti předchozího komiksu dokáži zcela jasně rozpoznat novou krev v týmu a vlastně to není na škodu. Trojici ilustrátorů se podařilo působivě vystihnout podstatu mrazivého, surového thrilleru. Toho bylo  docíleno zachycením duševního rozpoložení postav, mnohdy tak není potřeba textu a děj plyne srozumitelně, samovolně, panel za panelem. S použitím jednoduchých výrazových prostředků dokáží vytěžit maximum a výsledný efekt je  brilantní. Denise Mina je protřelá vypravěčka a má lví podíl na tom, že si ilustrátoři předávají pod její taktovkou tužku, jako běžci štafetový kolík a konečný dojem není nikterak rušivý. Drsný příběh v grafické podobě je na tolik strhující, že jsem po pár stranách přestal vnímat rozdíly v rukopisu malířů a na plno mu propadl.

Autorům se povedlo převést rozsáhlou knižní předlohu do zhuštěného formátu, kterým obrázkový příběh je. Vznikla tak unikátní, výjimečná komiksová adaptace, která vskutku funguje a není nic dlužna své literární šabloně. Komiks je sondou do temných koutů slušné společnosti a je děsivé, co odhaluje, k čemu jsme slepí a mnohdy lhostejní. Jsem přesvědčen, že komiks je možno číst samostatně i bez znalosti prvního dílu. Nicméně mluvím z pozice člověka obeznámeného s románovou předlohou a ten, kdo jí četl, nebo viděl alespoň filmové zpracování, bude ve značné výhodě. Možná by stálo za zamyšlení pustit si před četbou, v rámci časové úspory, alespoň první díl filmové adaptace, pro lepší pochopení. Konec knihy zůstává otevřený a zanechává mnohem více otázek, než odpovědí. Nelze, než se těšit na třetí díl s názvem Dívka, která kopla do vosího hnízda.

(Visited 44 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE