logo

Ú.P.V.O. DUŠE BENÁTEK A DALŠÍ POVÍDKY

Úřad paranormálního výzkumu a obrany je instituce, která se stala domovem námi milovaného rudého hláškaře s kamennou rukou, ocasem a upilovanými rohy. Nezbedného čertíka Hellboye snad ani není třeba představovat. Kdo ho nezná, měl by se zastydět a nějaký ten komiks si okamžitě sehnat. Anebo se alespoň podívat na film. Jeho tatínkem je Mike Mignola. Chlapík, který má rád nacisty (tím správným způsobem), starodávné bohy a, jak sám říká, nejraději kreslí obludy a kamení. Jeho zábavný mix reálií, mýtů a pověstí baví milovníky komiksu už od roku 1993. Hellboy, jako správný paranormální vyšetřovatel, se neohroženě pouští do jakékoliv osudové patálie a dostává se tak na ty nejpodivnější místa. Ještě že tak. Mike Mignola je nejen schopný scénárista, ale hlavně naprosto skvělý kreslíř, který se svým nezaměnitelným stylem patří mezi velikány komiksového světa. Je to jedním slovem pošušňáníčko.

Když už jste nuceni pracovat v nějakém úřadě, zřejmě je vám jasné, že v něm nebudete sami. A protože pracujete v úřadě s tak zvláštním názvem a nevyslovitelnou zkratkou, je pravděpodobné, že ani vaši kolegové nebudou úplně normální. A tak po vašem boku stojí rybí muž, pyrokinetička (která svou kariéru začínala jako pyromanka), homunkula (něco jako golem) a němčour – duch, který je nucen žít ve skafandru. To je banda, co? Ale překvapivě to funguje. Série Ú.P.V.O. je pak spin-offem k hellboyovskému universu, sledující osudy a příhody právě ostatních členů úřadu.

Série se představila v první sbírce s názvem Dutozem a další povídky. A musím uznat, že velice dobře. České vydání v podání Comicscentra spatřilo světlo světa v roce 2008. Pokud se někdo z vás poslední dobou nedíval do kalendáře, tak dnes je rok 2013. Pět let už je slušná čekací doba. Ale to je vedlejší. Pojďme se podívat, jak to jde týmu Ú.P.V.O. bez Hellboye. Chvilka napětí… Jde to, ale dře to, jak praví klasik.

Druhá kniha Ú.P.V.O. je sbírka kratších povídek, což není vzhledem k názvu knihy žádné překvapení. Úvodní kousek Duše Benátek se stylem vyprávění i kresbou nejvíce blíží tomu, co známe z klasického Hellboye. Michael Avon Oeming je poměrně slušným imitátorem Mignoly a spolu s Milesem Guntherem i spoluautorem scénáře. Tým úřadu paranormálního výzkumu a obrany se vydá do Benátek zjišťovat, co stojí za nenadálým znečištěním místních vod. Instalatérská mise se rychle změní na boj s dávnými zlými silami.

Další v pořadí je povídka s názvem Temné vody. I zde to lehce zavání vodními odpady a hovnocucy. Při vypouštění starého rybníčku uprostřed města jsou nalezena tři bezvadně zachovalá těla. 300 let stará! Brzo je jasné, že to všechno smrdí čarodějnicemi a náboženským fanatismem. Námět je z pera Briana Augustyna a kresba, inu taky z pera, Guye Davise. Obzvláště ta se totálně vymyká všemu, na co jsme byli zvyklí z Hellboye. Nebudu říkat, že je škaredá, jen se mi nelíbí. Je oldschool, ale zřejmě ne tím správným způsobem.

Noční vlak, třetí kousek v pořadí, je na tom o poznání lépe. Trio autorů Scott Kolins, Dave Stewart a Geoff Johns v něm vypráví příběh začínající v roce 1939. Vlak vezoucí americké vojáky, vědce a vybavení pro projekt Manhattan nabírá zpoždění zaviněné explozí, která z něj jednak udělá hromadu šrotu, a pak taky vlak duchů, strašící obyvatele kolem trati do dnešních dnů. Noční vlak rozhodně patří k tomu lepšímu, co celá sbírka nabízí. Jak po příběhové, tak i po vizuální stránce.

Ale vrcholem je čtvrtá záležitost s názvem Něco je pod mojí postelí. Je to až parodující příběh volně na motivy Příšerek s.r.o. I když je pravděpodobné, že to nikdo z autorů nepřizná. Joe Harris stvořil příběh plný nadsázky, humoru, vystrašených dětí a roztodivných potvoráků. Je to zkrátka švanda, která se nemá brát příliš vážně. Adam Pollina ji pak zabalil do obstojné kresby, za kterou se nikdo nemusí stydět.

Knihu uzavírá možná až trapně krátký kraťas Takový obyčejný den v Úřadu, podle scénáře samotného Mikea Mignoly. Ten jej zřejmě poslal kreslíři Cameronu Stewartu esemeskou, protože ho můžeme s přivřením obou očí považovat za strip. Tým dorazí do městečka, ve kterém řádí zombie, najdou jejich zdroj a vyřeší to jednou ranou. Nic víc. Tenhle „příběh“ je opravdu jen malým bonusem, zákuskem k celé sbírce a je nutné jej tak brát a nic víc od něj nečekat. Jak je u Comicscentra zvykem, knihu uzavírá bohatý skicář s poznámkami autorů. Příjemné.

Nastal čas hodnocení. Tentokrát to nebude nic lehkého. Jednotlivé příběhy nemají potřebnou hloubku. Začnou, stane se něco předvídatelného a je konec. Žádný hlubší dojem ve vás nezanechají. Z celé nabídky překvapivě vyčnívá jen úlet Něco je pod mojí postelí, který boduje svým vtipem a nadhledem. Dalo by se říct, že Duše Benátek je po Dutozemi spíše zklamáním. Jak znám ale fanoušky, ty neodradí nic a ani já se od příběhů Úřadu paranormálního výzkumu a obrany rozhodně nenechám odradit. Čeká nás toho ještě hodně. Jen doufejme, že na to nebudeme muset čekat dalších pět let.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE