logo

GALERIE KOMIKSOVÝCH TVŮRCŮ 1: ŠTĚPÁN KOPŘIVA A JIŘÍ GRUS

Milé děti, protože seriály poslední dobou vládnou světu, rohodli jsme se i my, že podpoříme vzdělanost národa a přinášíme vám nový edukativní seriál na téma „Jak správně rozkrájet jablko a jiné“. Ne, počkat, to je zase jiný seriál. Tenhle se ve skutečnosti bude zabývat temi pokřivenými, neurotickými a povětšinou beztak i sfetovanými existencemi, jenž svoje choré myšlenky, sny a vize podsouvají milionům čtenářů po celém světě – komiksovými autory. A jelikož nejen scénářem živ je komiks, tak sem tam padne i slovo o kreslířích.

Povětšinou totiž stojí za nějakým komiksem dvojice (někdy i partnerská) scénárista a kreslíř. Samozřejmě na výsledné knize/sešitu má podíl více lidí, jako třeba lettereři (poku je to správně česky) inkeři a další. Na obálce ale většinou uvidíte ta jména jen dvě, někdy i jedno, když si kresbu i scénář na starosti vezme jeden člověk. Což je taková česká specialita. Zatímco v zahraničí jde o dvojice jako Ennis s Dillon (Preacher), Azzarello a Risso (100 nábojů), Ellis a Robertson (Transmetropolitan) či Straczinsky a Romita jr. (Amazing Spider-man) a sem tam výjimečně má scénář i kresbu na starosti jeden člověk, jako třeba Brian Lee O´Malley (Scott Pilgrim), Jeff Smith (Kůstek) nebo Jeff Lemire (Sweet Tooth) u nás je to obráceně – Nikkarin (130), Dan Černý (Fanouš), Karel Jerie (Candide) nebo Petr Kopl (Tři mušketýři). I v Crewním podcastu se na toto téma bavili. Přesto i u nás vznikl komiks, který má na svědomí autorská dvojice. Autorská dvojice, která si tak sedla do noty, že jejich dílko bylo zároveň prvním českým komiksem, který současně s českým vydáním měl vyjít i v Německu, Španělsku, Holandsku a Spojených státech. Ano, není řeč o nikom jiném, než o dvojci Štěpán Kopřiva a Jiří Grus a jejich společném dítěti „Nitro těžkne glycerínem“ (Crew 2006).



Štěpán Kopřiva se narodil. To je dokázáno a každý si to může ověřit minimálně jednou do roka na Crweconu. Teda pokud nejde o nějakého technicky vyspělého biokyborga stvořeného skupinou Rigor Mortis, což je název teroristického uskupení českých sci-fi, fantasy autorů, kteří se rozhodli totálně rozvrátit zatuchlé, smrduté vody české literatury výbuchy bezbřehého násilí, akce a humoru. Ale dejme tomu, že se opravdu narodil. Dokonce prý i v Praze roku 1971. Co se dělo po jeho narození, je skryto za závojem tajemství a záhad, který byl poodhalen až roku ´99, kdy začal nasírat lidi. Nejdřív filmové fanoušky, protože se podílel na filmu „Byl jsem mladistvým intelektuálem“ 1999 a o pět let později na české zombie komedii „Chocking Hazard“ a potom… nic. Poté nasral seriálové fanoušky – 2004 „Místo nahoře“, 2006 „Místo v životě“ a potom… nic.

No a pak přišli na řadu čtenáři české fantastiky. Nejprve skrze Rigor Mortis vypustil pár povídek, následovalo rozdráždění za pomoci Marka Stonea (Adarhargský jed, 2003), ultrabrutální „Zabíjení“ (2004), akční černohumorný „Asfalt“ (2009 a 2014 jako audiobook od vydavatelství Walker a Volf), drsná, (opět) černohumorná fantasy „Holomráz“ (2010) a… nic. Ale abysme Štěpánovi moc nekřivdili, v nejbližší době mu vyjde nová kniha „Aktivní Kovy“ která bude určitě drsná, črnohumorná a akční. Pokud pochybujete její část s názvem „Aktivní Olovo“ vycházela jako volně dostupná internetová série. Google vám ji určitě najde 😉 No a samozřejmě tak trochu sere i komiksové fandy. Teda, komiksy překládá hojně, o tom nění pochyb, ale jeho vlastní tvorba – už zmíněné „Nitro těžkne Glycerinem“ 2006 a… no, skoro nic. V Crew č. 20 mu vyšel kraťas „Jasně, že jsem ji zabil“, kde se potkal s Jirkou Grusem, potom v Crew na kvadrát č. 14 „Bivoj the killer“ s kresbou Radka Vinického, č. 17 opět s Jirkou Grusem „Princip nepravděpodobnosti“, č. 20 „Kód, který se japoncům nepodařilo rozluštit“ s kresbou Tomáše Kučerovského a nakonec v č. 27 komiks s jednoduchým názvem „Pěna“ a cartoonovskou kresbou Alessandra Ceccarelliho. A ještě jedna věc, která stojí za zmínku – „Čtyřlístek č. 666“ který roku 2003 vydalo Sdružení přátel Čtyřlístku v nákladu 111 kusů. Sbírka několika krátkých příběhů parodujících nejen Čtyřlístek, ale třeba i Fantastic Four či známou českou pětku Rychlé Šípy.

Štěpán Kopřiva napsal první (akční, černohumorný… ále, však víte) příběh „A Saigon Tribute“ s kresbou Adolfa Lachmana, ve kterém se ze známé čtyřky stala semknutá vojenská jednotka bojující proti návalu asijských šmejdů (tím není myšlena rasa, ale laciné kopie výrobků). Nesehnatelná rarita. Takže, Štěpáne, díky za tvoji práci, jsou to samé lahůdky, ale už nás neser a zase něco vydej 😉

Druhým členem tohoto tanečního páru je malíř Jiří Grus. O tom se také tvrdí, že se narodil, nebo nám byl zjeven, roku 1978 v Trutnově (ne každý se musí rodit v Prááááááze 😉 ). Jiří je český malíř, komiksový kreslíř a scenárista, jehož styl malby je realistický a perfektní. „Nitro“ je toho důkazem. Co se týče komiksů, tak „Nitro“vznikalo v době, kdy chtěl vyzkoušet spolupráci s různými scenáristickými osobnostmi. Oproti tomu jeho další kus, dalo by se říct jeho dítě „Voleman“ vznikal jako komiksový sešit amerického typu z Holešovic. Zároveň je unikátní i v tom, že ho vydával samonákladem ve spolupráci se svou přítelkyní (což mělo za následek i černobílou perokresbu). Na motivy komiksové povídky „Volemanův dobrácký pohled“ (která vyšla v magazínu Aargh!) natočil režisér Jan Cechl v roce 2012 desetiminutový kraťas „Volemanovy Voči“, kde hlavní roli ztvárnil spolužák Jiřího Gruse Jan Gemrot, který prý už původně posloužil tak trochu jako předloha pro komiksového Volemana. Kompletní snímek je ke shlédnutí na stránce youtube.com. Bohužel nepředvídatelné komplikace nás prozatím zanechaly s pouhými čtyřmi čísly Volemana vydanými a pátým číslem už pár let rozpracovaným.

Oba pánové jsou jako domácí výrobna čokoládových bonbónů – jeden kousek jim sice zabere delší dobu výroby, ale ve výsledku jde o precizní, vymazlenou lahůdku nejvyšší kvality. Oběma bych tímto rád popřál hodně štěstí a úspěchů do budoucího, jak pracovního, tak osobního života a poděkoval jim za ty dary, co nám dali….

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Michal Henzl

Autor. Vesmírný povaleč, těhotný smradlavý lenochod, ostuda lidstva, odporný a páchnoucí, slizký a hnusný zelený lidský výkal. Nejradši by se celý život ládoval dobrůtkami všeho druhu, barev a chutí, četl komiksy a koukal na filmy. Ale stejně ho máme rádi. Boudí komiksový specialista.


KOMENTÁŘE