logo

ARMIKROG – PLASTELÍNA A ZVRACEJÍCÍ PES

Před dvěma lety, když se na Kickstarteru objevila kampaň na pokračování Neverhoodu pod názvem Armikrog, byl jsem nadšen. Neverhood považuji za jednu z nejoriginálnějších a nejzábavnějších her v historii, proto jsem na pokračování byl velmi zvědavý. Ono se zdálo, že ani nejde nic pokazit, stejní tvůrci, stejná plastelína, soundtrack od Terryho… prostě nemohl jsem se dočkat.

Během srpna a září letošního roku byla sice hra dvakrát odložena, prý kvůli doladění bugů, to už mi ovšem náladu nezkazilo a 30. 9. jsem se já i ostatní fandové plastelíny konečně dočkali. Nejprve je třeba zmínit, že ač považuji hraní her v den vydání v této době za nerozumné vzhledem k zabugovanosti her, u Armikrogu jsem udělal výjimku, a taky narazil. Ale jen trošku. Nyní už je venku patch, takže tyto informace jsou už možná irelevantní, ale trochu zamrzí, že u hry, která byla dvakrát odložená kvůli vychytání bugů, se ten první objeví hned v herním menu. Naštěstí pomocí fóra na Steamu, byl problém vyřešen (stačí nastavit umístění PC na anglicky mluvící zemi a  v menu jsou už u jednotlivých položek i popisky, nejen prázdná políčka). Během hraní se ještě pár bugů objevilo, párkrát vypadl zvuk, někdy se opožďují titulky a přepínání mezi hlavními hrdiny je někdy napřesdržku, ovšem to se dá překousnout. Navíc, jak jsem psal, snad už je to s novým patchem v pořádku.

Když už jsem nakousl hlavní hrdiny, tak v tom je největší změna oproti Neverhoodu. Krom vesmírného cestovatele Tommynauta se chopíte i ovládání jeho psího kámoše Beak-Beaka. Ten je sice slepý, ovšem má tu supr vlastnost, že vleze, kam se Tommynaut nedostane, a může v nepřístupných místech sebrat předměty tím, že je prostě sežere. A po návratu k svému páničkovi je vydáví na zem. Když jsem poprvé viděl animaci, kdy Beak-Beak vyblinkne páku pro ovládání dveří, májem jsem se neudržel. Celkově hlášky od Beak-Beaka jsou hodně povedené (ano, pes který nevidí a umí mluvit) a škoda, že jich nebylo víc.

Co se týče hratelnosti, tak tady se od dob Neverhoodu nezměnilo ale vůbec nic. Berte to jako plus, nebo ne, to už je věc názoru. Takže opět si vystačíme s jedním tlačítkem myši a obejdem se bez inventáře. Jednotlivé předměty, není jich moc, si prostě Tommynaut uloží do břicha, a v místě, kde je má použít, už se nemusíme zaobírat jejich přesným vybíráním. Zní to až moc jednoduše, ale hře zrrovna tohle jen prospívá, inventář by jen odváděl pozornost od světa Armikrogu navíc jak jsem psal předmětů není mnoho.

Herní náplň tak v zásadě spočívá v přesouvání se mezi lokacemi, buď po svých nebo ve „vozítku“ (kdo hrál Neverhood bude vědět, jen tady to vypadá jako jakási lanovka) a řešení více či méně náročných puzzlů. Nevyhneme se ani nutnosti zapsat několik věcí na papír, což je v dnešní době příjemné zpestření.

Ohledně příběhu se rozepisovat nebudu, ale žádné zázraky nečekejte. V zásadě jde jen o to, že Tommynaut a Beak-Beak ztroskotají na cizí planetě a chtějí se dostat pryč. Prostředí samozřejmě vypadá hezky, o tom žádná, ale to se jaksi dalo očekávat. Na rozdíl od Neverhoodu tvůrci použili i jiné materiály než plastelínu, a tak se ve hře objevují třeba plyšoví obyvatelé, kteří vám buď jsou k užitku, nebo vás chtějí sežrat apod.

Teď to nejdůležitější na celé hře, kvůli čemu jsme se na Armikrog těšili… kdo hádá, že jde o humor a soundtrack, hádá správně. Humor tady samozřejmě je, ale k mé nelibosti v malém množství, celkově je hra méně ujetá než Neverhood, když si například vzpomenu na scénu s houbou z původní hry…

Největším zdrojem zábavy je tak psí kamarád, stačí se podívat, jak chodí respektive poskakuje, a hned je na světě veseleji. Pár animovaných předělů je taky supr, ale mohlo by jích být více, ostatně to platí o celé hře. Není moc dlouhá a navíc některé puzzly a postupy se během hry dost recyklují. Soundtrack je hodně povedený, ale stejně jako samotná hra je umírněnější než ten z Neverhoodu popř. Skullmonkeys. Úvodní song, který hraje v intru je v jakémsi space-rockovém duchu a ve stené náladě se nese až do konce. Ale pár ztřeštěných fláků se tu taky najde. Trošku mě, jako u samotné hry, zamrzela i délka, protože 46 minut včetně několika remixů není moc.

Abych to nějak zhodnotil. Hra je to dobrá, ale na to, jak jsem se těšil, jsem trochu zklamaný. Čekal jsem něco delšího a vtipnějšího. Nicméně jen už kvůli tomu, jak hra vypadá, si to určitě má cenu zahrát, snad se jen vyplatí počkat na nějakou slevu a vychytání bugů, protože když jsem asi po desáté Beak-Beakovi přikázal skočit na plošinku a on to stále ignoroval a jen vrtěl ocasem, tak jsem ho měl chuť nakopnout do zadku.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Zdeněk Hellebrand

Autor. Videoherní znalec a historik, fanoušek všemožných obskurních hudebních stylů a soundtracků. Věčný kutil. Když si něco nemůže dovolit, tak si to vyrobí. Sběratel starých herních konzolí, gramofónů a šicích strojů.


KOMENTÁŘE