PŘEŽÍT NOC…

Pokud se rádi ve hrách bojíte jako já, tak vám určitě neunikla novinka vývojářů ze Supermassive Games skromně nazvaná Until Dawn respektive dle mého českého překladu Do svítání, což nám naznačuje o co tady asi jde. Ano, přežít jednu jedinou noc, která se stane vaší noční můrou a vy budete odpočítávat každou minutu do toužebného rána. Until Dawn se dostalo poctě pouze na konzolích PS4, a tak od této herní lahůdky krapet odřízlo zbytek herního světa, nicméně těm ostatním vzkážu – dobře vám tak. A jelikož nejsem dobrý herní recenzent, již tradičně budu spíše popisovat herní dojmy, ale možná si nějaké hodnocení nakonci dám. A protože je to hra příběhově víceméně lineární, ač se budu snažit sebevíc, spoilerům se nevyhnu. Aspoň částečně.

U survival her je většinou pravidlo, vžít se do kůže postavy, za kterou hrajete a děláte vše proto, ať ve hře nechcípne. Respektive většinou funguje metoda  save – pokus – omyl – load, která vám tak dává výhodu nad vyprávěním celého příběhu. Prostě dřív nebo později hru dohrajete a váš hrdina vyleze jako vítěz. Ať to byla pravá nefalšovaná hrůza v Amnesii (která mi způsobila trvalé poškození mozku), děsivý Silent Hill, či atmosférický Alien: Isolation, vždy jsem mohl opakovat pasáž, která zapříčinila mou smrt (ať už byla drastická, či obscénní sebevíc), nakonec po x hodinách kurvování nad prohnaností vývojářů jsem hru dokončil. A už se k ní nikdy nevrátil. Until Dawn je jiné. Jiné, protože hrdinu nemáte jednoho, ale máte jich rovnou osm. A jen vaše rozhodnutí a rychlé prsty rozhodnou, kdo v příběhu bude pokračovat a kdo skočí rozcupovaný na kousíčky, napíchnutý na hák, či bez hlavy, bez prstů nebo očí. A tohle už nezvrátíte, nijak, hra vám to nedovolí a každá chyba vás bude neskutečně mrzet. Aspoň většinou.

Příběhová linka Until Dawn je naskládaná do desítky epizod, které evokují rádoby reálný herní čas okolo deseti hodin a sic je ve svém vyprávění lineární, je vyšperkována do posledního detailu. Silně připomíná atmosféru hollywoodských béčkových rádoby teen hororů, které se soustředí na lekavé scény a ty plíživou děsivost občas nechávají ta tam. Rok po tragické nehodě se parta kamarádů opět vydává na zapadlou chatu na Blackwood mountain v kanadské Albertě, aby tam vzdali hold předešlé tragédii a společně se přes toto přenesli. Jak asi tušíte, ona loňská zkušenost nebyla náhoda a jejich krátký pobyt se stane jejich noční můrou. Stanete se průvodcem osmičky mladistvých hrdinů a rozhodnete o jejich osudu. Sice pokaždé ovládáte jen jednoho, kterého si hra sama vybere, ale věřte, že to stačí, abyste si nadělali do kalhot.

Celé osazenstvo skýtá rozličné charaktery, typické pro americké puberťáky, kterými hollywood nešetří. Máme tady šéfa celé výpravy, kterého tragédie zasáhla nejvíce, stydlivého geeka, namachrovaného borečka, jednoho mirka dušína, dobrodružnou holčinu, zmatenou zvědavku, hysterickou uječenou slepici a rádoby superkundu. Prostě sestava, která si už už samého počátku říká o průser. A je vidět že Supermassive Games neřetřili a když pominu to, jak hra vypadá parádně a prakticky celou dobu sledujete interaktivní film, tak všechny postavy ztvárnili praví nefalšovaní známí i neznámí herci, a tak v podobě osazenstva častokrát najdete vašeho oblíbeného hrdinu z filmu či seriálu. A herci samozřejmě propůjčili i hlasy. Neznám všechny zúčastněné, ale rozhodně se můžete těšit například na Hayden Panettiere, kterou pořád jakoby vidím v kostýmu roztleskávačky (seriál Heroes) a že je to kus, to ani vám nemusím povídat. Potěšil i Rami Malek, který v současné době exceluje v Mr. Robot či asi nejznámější Peter Stormare, který v celém příběhu hraje takovou tajemnou roli psychologa, se kterým si budete povídat a absolvovat další a další rozhodnuti, kterých je ve hře bezpočet.

Ano, rozhodnutí je tady opravdu hodně. Z počátku budete volbami ovlivňovat vztahy mezi jednotlivými účastníky a ze začátku budete poslouchat jen samé sexuální narážky a příběhy o tom, kdo s kým chodí, nebo by měl, nicméně když dojde na věc, ani cicek neuvidíte. Nic. To zamrzí, protože to k teen hororu podle mě patří. Ženské se tam občas prohání spoře oděné, ale vždycky je něco vyruší. Hayden se koupe ve vaně, a pak tam jen pobíhá v ručníku, to by me kurec zajímalo, jaktože ji ani jednou nespadl. Zasraný rating 16. Každá volba ovlivňuje osudy hráčů a to někdy dost drasticky. To že na začátku někde z legrace sejmete sněhovou koulí malého ptáčka může, díky známé teorie motýlích křídel, ovlivnit budoucí osud jednoho z hrdinů, nebo vám to neumožní zásadní volbu pro jeho přežití. Třeba, nebo také třeba ne. Každé vaše rozhodnutí má nějaké následky, takže nakonec se stane, že vám pochcípají vaší favoriti a ti, které celý příběh nemůžete vystát, nakonec oslavně přežijí. Pešek. To se stalo mě a jen malou satisfakcí mi bylo to, že Hayden a.k.a Sam mi přežila (už jsem říkal že je to kusanec, ne? :)).

Until Dawn™_20150908003509

Příběh skrývá veškeré hororové prvky, a tak nakonec přijdou na své jak fandové vraždících maniaků, tak i fanoušci mysteriózního hororu, což dodává celému příběhu plus, i když mě osobně to trošku zklamalo. Ale jen trošku. Ponurá atmosféra funguje dostatečně a i když mě většinou vyděsily typické lekačky, necítil jsem se při procházení blízkého dolu vůbec dobře. Když ke mě Kirby přišel na návštěvu a pozoroval jak hraju pasáže, které sám již prošel, tak jsem se před ním snažil držet jako hrdina, kterého nic nerozhodí, nicméně posraný jsem u hry byl dost. O to víc nás oba mrzelo, že jsme se povětšinou rozhodovali stejně a tak výsledek byl podobný (akorát mi přežil jeden puberťák navíc, hehe). Krom obrovského stromu rozhodnutí, je ve hře bezpočet tzv. quick time eventů (QTE), což jsou minihry, kdy musíte v co nejkratším čase zmáčknout určité tlačítko, nebo ovladačem vůbec nepohnout. Tento prvek se ukázal býti jedním ze základních prvků ovlivnění osudu postav, protože když spadnete z útesu jen proto, že vaše prsty nejsou dost rychlé, nebo nestihnete během kratičkého času vystřelit, vaši hrdinové poté chcípají, rychleji než na frontě. Je proto nutné dávat celou hru setsakrametský pozor, ale většinou poznáte, kdy se pasáž QTE blíží, zejména když vaše postava běží po polorozpadlém mostě, nebo leze na skálu.

Protože se nacházíte v Kanadě, v oblasti prošpikované indianskou mytologií, tak vás v příběhu budou provázet různé stopy a sběratelné prvky, které vám umně budou vyprávět příběh na pozadí celého incidentu, nebo vás dokonce dokáží varovat, před blížícím se nebezpečím. Tyto záblesky budoucnosti jsou představeny v podobě sbírání malých dřevěných totemů, které vám dle své barvy řeknou, co se může odehrát, když se špatně, či dobře rozhodnete. Černé totemy upozorňují na možnou smrt hrdiny, kterého zrovna ovládáte, červené varují před budoucí nebezpečnou událostí, hnědé upozorňují na možnou smrt jiné postavy, žluté pomáhají se správně rozhodnout v následujících volbách a nakonec bílé ukazují možnou šťastnou budoucnost. Tyto prvky parádně dokreslují atmosféru, protože, když takový totem naleznete, určitě si budete dávat najednou většího majzla.

Jakmile dojdete na netrpělivě očekávaný konec, venku vyleze slunko a vy si jen spočítáte, kdo vám všechno přežil a tušíte, že tuto hru nehrajete naposled. Mě se povedlo zabít půlku osazenstva a tak si říkám čtyři z osmi není špatný výsledek, ale vím, že chci aby mi přežilo hráčů více, nebo dokonce všichni. Anebo alespoň úplně jiní či si to zahraju tak, aby mi nikdo nepřežil, protože, ano, tohle taky jde. Možností je bezpočet a mě tento počin opravdu potěšil a i když tam bylo pár vývojářsky nelogických prvků (třeba jak kdo má jiného rád, či ne mi bylo úplně ukradené), hra je parádní. Po dohrání se můžete těšit a na bonus ve formě dokumentárních videí o tom, jak se hra vyvíjela a to je jen třešnička na dortu. Takže pokud se rádi bojíte, kupte si plínky, nasaďte sluchátka a v deset večer hru zapněte. Pokud vydržíte do svítání, vzdáte hold celé hře a nejen jejímu názvu.