logo

ČESKÝ HERNÍ RYBNÍČEK: BLACKHOLE

Když jsem viděl seznam českých her, které v posledních letech vycházejí, tak mé pařanské srdce bylo potěšeno jak kvalitou, tak množstvím.  Proto jsem se rozhodl některé z nich představit, aby měli představu i ti, co je všechny nestihnou/nechtějí hrát. Ať už mají důvod jakýkoli. Kdysi, v dávných dobách začátků časopisu Score, byly recenze českých her označovány jako lidová tvořivost. Byl by to i dobrý název pro nový seriál, ovšem dnes už hanlivý. Doba se totiž hnula a v našich končinách se kutí hry srovnatelné se světovými. Blackhole je dobrým důkazem toho, že doba Tajemství Oslího Ostrova je dávno pryč.

O co se jedná? Blackhole je hardcore 2D plošinovka s logickými prvky od studia Fiolasoft. Hra je rozdělena do šesti světů tzv. entit, které slouží jako přístup do jednotlivých levelů. V každém levelu je vaším úkolem sesbírat určitý počet selfburnů (prostě barevných kuliček) aby byl level kompletně dokončen. Naštěstí pro postup do dalšího levelu, stačí sebrat selfburn jeden a dojít s ním zpět ke vchodu levelu. Což někdy může být značný problém.

Jak se to hraje? Tímto se dostáváme k samotné herní podstatě. Není zde žádné střílení, nepřátelé ani nic podobného. Stačí opravdu „jen“ posbírat selfburny a může se jít na další level. Nemusíte se ale bát, hra je opravdu HARDCORE a překážek, co budou usilovat o váš život, je zde nespočet. Například rozpálená láva, ostny, jedovaté šipky, smrtící lasery, pád z výšky, pád do rozpálené lávy z výšky, pád do bazénu napojeného na zdroj elektrické energie z výšky apod. Naštěstí po smrti nenásleduje žádný loading, ale postava se ihned objeví na začátku levelu. Jinak by to ani nešlo, protože budete umírat a umírat a umírat… Když se podívám na počítadlo smrtí, tak po nějakých 25 hodinách mi ukazuje 2911, což je určitě odstrašující číslo.

Aby se hra nějak odlišila od klasických skákaček, tak hned v prvním světě je představen stěžejní prvek hratelnosti, a to jakési gravitační plošinky. Stačí na ně šlápnout či doskočit a herní svět se obrátí vzhůru nohama, nebo otočí o 90 stupňů. A s ním se otočí i gravitace, takže si to tak ženete levelem a najednou se koupete v rozžhavené lávě, která předtím byla tam, kde normální lidé mívají strop.

Průchod hrou pak vypadá asi následovně: nejdříve profičíte 11 levelů v daném světě, všechny na minimálně jeden sebraný selfburn, a potom následuje jeden Über-hardcore level. Například ten s valící se lávou, před kterou se musí zdrhat. Hrál jsem ho snad stokrát. Nakonec u brány do dalšího světa zjistíte, že potřebujete dalších X selfburnů pro průchod. A tak se budete vracet do jednotlivých levelů i několik světů nazpět a vysbírávat z nich další selfburny, které se při prvním průchodu zdálo nereálné sebrat. Nereálné, ať už z důvodu neschopnosti někam doskákat, nebo neschopnosti vymyslet, jak tam doskákat, nejčastěji však kombinace obojího. Do prvního světa jsem se například vracel velmi rád. Po těch nástrahách a obtížnosti dalších světů je ten první, tj. prostředí jeskyně, jak balzám na duši. Levely jsou najednou vcelku snadné. Až na to, že můžete spadnout do rozpálené lávy, se vás nic nesnaží zabít. Celkem snadno,  ikdyž u této hry bych toto slovní spojení měl uvážit, se mi kupil jeden kompletní level za druhým. Teda až na ten s názvem Pekelně hluboko, za ten bych nejraději někoho nakopal do zadele…

V následujících světech však začne přituhovat a ten poslední, to je ještě větší hardcore než poslední album Agnostic Front. Nejenže se tam objevují tzv. repulzory, tj. něco jako trampolína, ovšem ve tvaru koule odrážející do všech směrů, navíc s mnohem větší rychlostí a do větší vzdálenosti. Navíc, se zde objevují gravitační plošiny i ve vzduchu. Z toho plyne, že vaše postava lítá po levelu jak smyslů zbavená. Na nějaké jistoty jako že nahoře je tam kde slunce svítí a dole je pevná země pod nohama se tady prostě spolehnout nemůžete.

Ještě poznámka k ovládání. Z nějakého důvodu se mi nepodařilo rozchodit můj gamepad (asi to bude tím, že to není X360 který podporuje každá nová hra ale nějaký noname šunt) Tudíž jsem si mohl hrát s jeho zprovozněním nebo sáhnout po druhé možnosti tj. stará dobrá klávesnice. Zvolil jsem druhou možnost a z hardcore hry si udělal ještě větší hardcore. Na první klávesnici jsem odrovnal mezerník a na druhé se mi ke konci začaly zadrhávat šipky (IBM desktopová klávesnice do kanclu asi není na tento nápor stavěná). Každopádně jsem tím chtěl říci, že i na klávesnici je to hratelné, jen to chce do ní míň bušit nebo investovat do kvalitního kusu. Popravdě někdy moc nechybělo, abych jí vzal a rozmlátil o stůl, naštěstí jsem vždy svůj vztek ovládl, na což jsem teď náležitě hrdý.

Jak to vypadá, jak to zní? Odpovím jednoduše: překvapivě dobře. Hru jsem zaregistroval pár týdnů před vydáním a popravdě podle screenshotů se mi moc nelíbila. Ovšem při hraní jsem ručně kreslenou grafiku ocenil. Tady není místo pro nějaké zbytečné efekty a grafická pozlátka. Navíc se jen tak neokouká, protože každý ze šesti světů vypadá úplně jinak a některé jsou opravdu velmi povedené. Třeba džungle nebo poslední svět. Ten už svou grafickou podobou, kde dominuje černá a červená dává tušit že tady pekelně přituhne. Navíc bílé ruce bloudících duší, šmátrajících z černé temnoty, z níž vychází tajemný šepot, jen dokresluje náladu čisté bezmoci, v které se budete určitě při těžších levelech utápět… nic pro netrpělivé jedince. Takže grafika v pohodě a hudba, na které se podílel Jan Ševčík a Jakub Miřejovský ještě lepší. Nejlepší bude si poslechnout tuto ukázku:

Příběh? Zde se po gravitačních plošinkách dostáváme k druhému poznávacímu znaku hry a to její příběh a především její ukecanost. Ve zkratce: jste nosič kafe na vesmírné lodi, jejiž posádka se stará o uzavírání černých děr. Jak se u podobných misí stává, tak se něco pokazí a celá loď je vtažena do černé díry a z nosiče kafe je najednou hrdina, který má za úkol posbírat posádku roztroušenou po šesti světech a ještě určitý počet selfburnů a součástek pro opravu lodi.

Je na místě říci, že celá hra se nebere nějak vážně a jde především o vtipné hlášky, které jednotliví členové posádky sázejí jednu za druhou. Po celou dobu vás také bude provázet hlas umělé inteligence Auriel, která se po pádu lodi usídlila ve vašem PDAčku. Zde se tvůrci určitě nechali inspirovat Červeným Trpaslíkem, protože některé hlášky, jak kdyby Hollymu z úst vypadly. Nejlepší na tom je, že hra je kompletně nadabovaná a to jak v češtině, tak v angličtině. Anglický dabing jsem ani neměl potřebu zkoušet, přeci jen se jedná o českou hru. Zaklínače taky nebudete hrát v angličtině ale polsky (čerstvě vyzkoušeno a polština tomu dává skvělou atmosféru). Docela originální a ve výsledku určitě přínosný nápad byl, si hru nechat nadabovat československými youtubery. Včetně toho, že ve hře zůstaly jejich reálná youtuberská jména a na základě jejich charakterů byly napsány repliky. Nakonec bude stejně jen záležet na tom, jak vám sedne humor, který hra prezentuje. Já jsem se bavil opravdu hodně. Místy se sice nějaká ta trapná či nepovedená replika najde ale jako celek jsou ty průpovídky posádky a Auriel dobrým zpestřením bez kterých by Blackhole byl poloviční. Navíc někdy je dobré když se na obrazovce baví 2 postavy mezi sebou a je čas na trochu oddychnout od toho všeho skákání. Najde se zde i pár herních narážek, nebudu nic prozrazovat, ale ta na Prince of Persia se opravdu povedla.

Stojí to za to? Určitě za těch 15 Eček ano. Krom 72 levelů jsou tu ještě jakési bonusové cosi (zatím tam nemůžu vstoupit, takže nevím), sbírání psích známek, sběr černých skříněk, které poodhalují příběh před začátkem mise, sběr achievmentů apod. Navíc autoři slibují do hry přidat multiplayer, týdenní výzvy, online žebříčky a prostě se o hru starat i po vydání.

Já po 20 – 25 hodinách hraní (rozdíl v tom, co ukazuje hra a Steam) mám odemčeno až na jeden všech 72 levelů. Dále opravu lodi na úctyhodných 75 procentech, zachráněnou celou posádku kromě kapitána, získáno 3 ze šesti potřebných součástek pro odlet ale dál mi to moc nejde. Vypadá to, že souboj FiolaSoft vs. Mario skončí 1:0 pro FiolaSoft. Uvidíme, zatím potřebuji oddych. Asi si dám nějaký herní relax, třeba Dark Souls 2 nebo tak něco a pak se pokusím hru dokončit. Jestli to nebude v mých silách tak alespoň se snížím k tomu, že se podívám na youtube na závěr hry, protože jsem zvědavý, jak to celé dopadne. A kdo z vás nemá koule na to, aby si Blackhole zahrál, ať si na youtube vyhledá Blackhole HatePlay jehož autorem je jeden z učinkujících youtuberů.

FiolaSoft

Je české herní studio, které založil Filip Kraucher již v roce 2002. Za dobu svého působení mají na kontě cca 10 her, z nichž většina z nich jsou freewarovky. Blackhole je jejich prvním „velkým“ titulem, tzn. prvním, který se dá koupit na Steamu.  Z dalších her jmenujme např. Device of Divinity, která vyšla i na mobily, nebo jejich první placenou hru PacIn, jejíž HD remake byl zrušen, aby začaly práce na Blackhole a hra byla uvolněna jako freeware. Kromě Filipa Krauchera, kterého můžete znát také jako Fiolu z herního pořadu Indián, má studio další 4 stálé zaměstnance. Momentálně se kromě updatů PC verze Blackhole chystá také verze pro PS3, PS4 a PS Vita.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Zdeněk Hellebrand

Autor. Videoherní znalec a historik, fanoušek všemožných obskurních hudebních stylů a soundtracků. Věčný kutil. Když si něco nemůže dovolit, tak si to vyrobí. Sběratel starých herních konzolí, gramofónů a šicích strojů.


KOMENTÁŘE