logo

V KOKPITU BOJOVÉHO MECHA ZE SVĚTA BATTLETECH

Jako dneska si pamatuju den, kdy jsem šel s otcem do jednoho malého knihkupectví, kde měli mé oblíbené sci-fi a fantasy knížky, komiksy a hry. Měl jsem zrovna narozeniny a mohl jsem si vybrat nějaký dárek. Jako děcko v cukrárně. A děcko jsem byl, však jsem byl ještě na základní škole. Tak šestá nebo sedmá třída. Po nějaké době mi do oka padla krabice. Na ní byl nápis Battletech a robot. Robot! Mech. Přece, když je na něčem robot, tak to nemůže být špatné. Je fuk, že vlastně ani nevím, o co jde. Je na tom robot! Krabice putovala ke mně domů.

Hrozně jsem se těšil, až si tuhle deskovou hru zahraju. Jak ji přinesu do školy, vytřu s ní spolužákům zrak a pustíme se do hry. Souboje obrovských bojových robotů. To bude něco! Pak přišla menší studená sprcha. Otevřel jsem krabici a vypadla na mě snad stostránková knížka s nápisem „pravidla“. No ty bláho. Pustil jsem se do čtení a se zděšením zjišťoval, jak se vlastně Battletech hraje, o co v něm jde a co se v něm dá všechno dělat. Dalo se v něm dělat opravdu hodně.

Na začátku hry si každý hráč vybere jednoho nebo více robotů. S nimi se následně pustí do sebe, buď jen tak nebo dle nějakého scénáře. Každý mech (čili bojový robot) se liší hmotností, rychlostí, vyzbrojením nebo pancéřováním. Každá vlastnost ovlivňuje jeho chování na herním poli, které se skládá z různých povrchů, které mají samozřejmě taky vliv na spoustu dalších věcí. Souboje pak probíhají tahově. Plánujete, provádíte akce, ale hlavně počítáte a počítáte. Byl to mazec. Battletech jde v komplexnosti dál než většina moderních počítačových her.

Jen takový příklad. Rozeběhnete se se svým mechem proti nepříteli. Ještě máte dost akčních bodů, tak odpálíte trysky a vznesete se do vzduchu. Tvrdě dopadnete na protivníka. Ozve se ohromná rána, pancéřové pláty jiskří a kroutí se. Jeden hod kostkou a zjistíte, že se vám nárazem podařilo tomu zmetkovi urazit hlavu. Protivníkův mech se hroutí vyřazen k zemi. A vy s ním. Jen tak tak se vám podaří pád ustát. Ale odnesla to levá paže. Jako na potvoru je to ta, která nese váš milovaný laser. Ani nemáte čas si oddechnout. Z lesa kousek dál se vynoří další cíl. Je to jen okamžik, když vás zasáhne dávka z pulzního děla. Škubne to s vámi dozadu. Pancíř vydržel, ale stačí další zásah a přijdete o celý pravý bok.

Odjistíte raketový blok. Zamíříte a vypálíte celou salvu. Hodíte kostkou. Z dvanácti raket jich k cíli doletí jen pět. Byl to zoufalý pokus dostat nepřítele z dálky. Poslední pokus. Tři rakety se neškodně odrazí od čelního pancéřování. Čtvrtá zasáhne pravou nohu a kriticky ji poškodí. Ale mech pořád stojí a nabíjí pulzní dělo k poslednímu výstřelu. V tom však poslední raketa zasáhne dělo. Hod kostkou. Začne vybuchovat munice, trhá obrovské tělo protivníkova robota na kusy. Trosky se rozlétají do okolí. K zemi se se zaduněním zřítí už jen stovky tun šrotu. Se svým mechem se dokulháte k jezeru. Zásahy poškodily chlazení a váš stroj se po výstřelu celé baterie raket přehřívá. Sestoupíte do vody a s úlevou pozorujete stoupající páru. Tentokrát to vyšlo…

Battletech je hardcore. Už jen najít dostatek spoluhráčů, kteří jsou ochotni nastudovat si rozsáhlá a mnohdy komplikovaná pravidla, je výzva. Když už se pustíte do hry, najednou zjistíte, že uběhly hodiny a pořád nemáte dohráno. Battletech vyžaduje trpělivost, disciplínu a taktické myšlení. Pokud všechno tohle máte, odměnou vám budou napínavé souboje plné zvratů a akce. Vždy však musíte počítat s tím, že svou (i když malou) roli hraje náhoda. Nikdy nezvítězil ten, kdo neměl alespoň trochu štěstí.

Historie Battletechu se začala psát v roce 1984, kdy pod značkou FASA Corporation. Jordan Weisman a L. Ross Babcock III představili světu deskovou hru s názvem BattleDroids. Název se ale moc nepozdával Lucasfilmu, protože ten držel práva na slovo „droid“. Hned v druhé edici tak došlo k přejmenování na Battletech. Byla to doba, která komplexním a zdlouhavým hrám přála a Battletech se dočkal veliké oblíbenosti. Kromě několika rozšíření se svět mechů dočkal více než stovky knížek, animovaného filmu, komiksů a samozřejmě i počítačových her, které vycházely mimo jiné pod dceřinou značkou MechWarrior. V současnosti se těší zasloužené oblibě multiplayerový titul MechWarrior Online, který přenesl herní systém World of Tanks do světa bojových robotů. A nehraje se to vůbec špatně a ještě to navíc moc pěkně vypadá. To, co vidíte na traileru níže, probíhá i v deskové variantě. I když samozřejmě o dost pomaleji.

Jak to tak často bývá, v našich končinách nebyla situace tak růžová a ani později se to nezlepšilo. O propagaci značky Battletech se staralo nakladatelství Altar. To u nás vydalo čtvrtou edici deskové hry Battletech s kartónovýma figurkama a knižní trilogii Sága legie Šedé smrti od W. Keitha (pěkné nenáročné počtení, kterému škodí jen slabší překlad). Už tenkrát jsem se těšil, že si někdy v budoucnu koupím na krabici slibované rozšíření Citytech, které mělo do hry kromě městského prostředí přinést nové jednotky, pěchotu nebo vznášedla. Toho jsme se bohužel nikdy nedočkali. Aktualní situace pro české fanoušky je opravdu zoufalá. Pokud někde v akci neseženou původní hru, jsou odkázáni na zahraniční obchody. Momentálně je v prodeji povedená edice k 25. výročí, která se pyšní velice povedeným provedením. Naštěstí je komunita fanoušků poměrně aktivní, takže není problém sehnat přeložená pravidla. Battletech je navíc navržen tak, že si ho každý může přizpůsobit, jak chce. Kromě nepřeberné nabídky mechů si můžete stáhnout hromady scénářů nebo map. A pokud chcete, není problém si cokoliv vyrobit doma.

Battletech může na první pohled vypadat jako zapomenutá značka. U nás teda určitě. Po FASA Corporation převzala značku firma Catalyst Game Labs a už roku 2007 se snaží o oživení v podobě nových rozšíření do hry a nových románů. Jestli se dočkáme uvedení některého produktu v češtině, je ve hvězdách. Nebylo by to rozhodně špatné.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE