HANS GRUBER ZEMŘEL A BŮH MÁ ZPĚT SVŮJ HLAS

Včera zemřel Alan Rickman, který ve věku 69 let prohrál svůj boj s rakovinou. Britský rodák, ba dokonce originální Londýňan, strávil posledních 38 let ve světle reflektorů. Ať už na divadelních pódiích, televizních obrazovkách či plátnech kinosálů, všude, kde se objevil, dokázal naplno rozehrát svou škálu emocí. Nebyl to jen herec jedné role, ale exceloval v různých žánrech. V roce ´78 si zahrál Tybalda v televizním zpracování Romea a Julie, jenž vzniklo v rámci britské televizní série BBC Television Shakespeare, v roce ´89 si zahrál výjimečného zloděje Hanse Grubera v prvním díle akční série Die Hard (Smrtonosná past) a v roce ´99 zase pro změnu ztvárnil v šílené komedii Kevina Smithe Dogma Metatrona, hlas Boží. Od Shakespeara, přes záporáka až po Hlas Boží, už jen tyhle tři role ukazují, že záběr Alana Rickmana byl veliký a v každé pozici přímo exceloval.

A přitom v rámci rodiny neměl k herecké kariéře žádné předpoklady. Matka Margaret Doreen Rose byla ženou v domácnosti, otec Bernard zase pracoval v továrně. Přesto se po ukončení studií Alan rozhodl pro hereckou kariéru. Zpočátku se objevoval v menších divadelních hrách, až si ho roku 1978 všimla BBC, kde kromě Shakespeara hrál take v adaptacích knih Anthonyho Trollopeho The Brachester Chronicles. Zde si zahrál postavu reverenda Obadiaha Slopeho. I dalším výběrem rolí spíše stvrzoval svůj status „Shakespearovského“ herce. V roce 1985 získal hlavní roli Vicomte de Valmonta ve hře Les Liaisons Dangereuses. Poté, co se produkce přesunula na Broadway, získal Rickman o dva roky později nominaci na cenu Tony a Drama Desk.

Právě z toho důvodu byl docela překvapením výběr jeho role ve filmu Die Hard. Jako Hans Gruber, německý terorista/zloděj, čelí s elegancí sobě vlastní upocenému, špinavému a zakrvácenému americkému policajtovi Johnu McClaineovi. Je nás nemálo těch, co si každý rok o Vánocích připomínají skon tohoto německého Robina Hooda, co bohatým bral a na chudé sral. Hans Gruber si získal takovou oblibu u diváků, že si vysloužil 46. místo v seznamu AFI´s 100 years… 100 Heroes & Villains, který v roce 2003 sestavil Americký Filmový Institut.

A potom už jen více a více udivoval různorodostí svých rolí. V roce 1990 si zahrál ducha mrtvého přítele, jenž se snaží „oživit“ vztah se svou živou přítelkyní v muzikálu Truly, Madly, Deeply; o rok později si zahrál George, Šerifa z Nottinghamu ve filmové adaptaci Robina Hooda s Kevinem Costnerem v hlavní roli. Příležitostně zavítal i na televizní obrazovky, kde si roku ´96 zahrál Rasputina ve filmu Rasputin: Dark Servant, za kteroužto roli získal cenu Emmy a Zlatý Glób.

Dokonce ani romantické postavy mu nebyly cizí, což dokázal ve filmu Anga Leeho Rozum a Cit, kde hrál plukovníka Brandona, ctitele vznětlivé Marianne, či v romantické komedii Love Actualy (Láska Nebeská), kde hrál potrhlého Harryho.

Nevyhýbal se ani rolím komediálním, v roce 1999 si střihl hned dvě – jednou byl Sir Alexander Dane, mezi svými fanoušky znám spíše jako Dr. Lazarus, no a tou druhou byl Metatron, hlas Boží. První zmíněný snímek Galaxy Quest si dělal srandu z Trekkies a Star Treku samotného za což si odnesl spoustu nominací a cen, jako třeba prestižní Hugo Award for Best Dramatic Presentation, nebo Nebula Award for Best Script; a druhý film Dogma si zase vzal za terč Bibli a náboženství celkově, za což si odnesl spoustu nenávisti a vyhrožování ze stran církve. My ostatní jsme se jen královsky bavili.

A je ještě spousty a mnoho a hodně dalších rolí a roliček, které si tahle britská legenda zahrála. Namluvil třeba depresivního robota Marvina ve Stopařově průvodci po galaxii, soudce Turpina v muzikálu Sweeney Todd či Antoine Richise v Parfému: Příběhu vraha.  Dokázal si získat srdce všech svých diváků ať už jako bídák, hrdina nebo anděl.

A ano, jistě by mě ukamenovali (minimálně moje spolubydlící), kdybych se nezmínil o jedné z jeho nejznámějších rolí. Řeč není o nikom jiném, než slizkém a přesto charismatickém učiteli lektvarů Severusi Snapeovi z Harryho Pottera. I jako přísný, nenávistný a možná i trochu škodolibý kantor, si dokázal získat své publikum, protože to byl PAN herec. Bohužel, smutný je fakt, že předešlá věta již musí obsahovat ten čas minulý.

Je to zvláštní, že vás občas zasáhne smrt člověka, kterého jste v životě nepotkali víc, než když zemře někdo, koho jste třeba denně vídali v autobuse. Na druhou stranu je ale pravda, že s Alanem Rickmanem si člověk prošel mnoha situacemi a prožil mnoho pocitů. Jak řekl Kyle Broflowski –

Think about it. Haven’t Luke Skywalker and Santa Claus affected your lives more than most real people in this room? I mean, whether Jesus is real or not, he – he’s had a bigger impact on the world than any of us have. And the same can be said for Bugs Bunny and – and Superman and Harry Potter. They’ve changed my life – changed the way I act on the earth. Doesn’t that make them kind of real? They might be imaginary but, but they’re more important than most of us here. And they’re all gonna be around here long after we’re dead. So, in a way, those things are more realer than any of us.

(Zamyslete se nad tím. Neovlivnili Luke Skywalker a Santa Claus víc, než většina skutečných lidí v této místnosti? Chci tím říct, že jestli už Ježíš byl, nebo nebyl skutečný, měl mnohem větší dopad na život, než kdokoliv z nás. A to samé můžeme říct o Bugs Bunny a – a Supermanovi a Harry Potterovi. Změnili můj život – změnili způsob, jakým se chovám. Nedělá je to tak trochu skutečnými? Můžou být jen imaginární, ale jsou mnohem důležitější, než většina z nás. A budou tady dlouho po naší smrti. Takže, svým způsobem, jsou mnohem reálnější, než kdokoliv z nás.)

A i když Alan Rickman nebyl smyšlenou postavou, výše uvedené na něj sedí perfektně. Stejně, jako to sedí na Leonarda Nimoye, Terryho Prattcheta, či Christophera Lee. Ti všichni nás opustili, ale nezůstanou zapomenuti…

Tak tedy Při Grabtharově kladivu, při synech Worvanu nebudeš zapomenut. A pevně doufám, že až jednou budu mluvit s Bohem, tak ve skutečnosti budu mluvit s tebou… a ne sám se sebou.

Rest In Peace, mistr Rickman…