logo

TIAN JIANG XIONG SHI: MULTI-KULTI PÁRTY NA HEDVÁBNÉ STEZCE

Kdo se nikdy nedostal v samostatné filmografii Jackieho Chana dál než ke snímkům  “Tenkrát na východě” nebo “Kung-fu panda”, bude nejspíš při sledování epické, čínsko-římské pseudo-historické onanie lehce tápat. I já jsem se během příběhu několikrát pozastavila, a sama sebe se ptala, jestli stále ještě chápu, o co běží, ale to už k novodobým filmům s Chanem prostě patří. Tian Jiang Xiong Shi, anglicky Dragon Blade (podle google translate však The Lions Days), a česky zatím nijak, je fantastický snímek, jenž se dušuje údajným reálným základem, který vůbec nemá. Vypráví dva tisíce let starý příběh o multikulturní sebrance bojovníků několika armád, kteří se rozhodnou pro dobro světa spojit své síly proti pianistovi…teda…Adrianu Brody, alias římskému uzurpátrorovi Tiberiovi.

Dobrodružství začíná slibně. Dva mladí čínští vědci putují na místo, kde kdysi dávno stálo bájné město při Hedvábné stezce. Pomocí moderních technologií (jednoucích asi na platformě “OS Jarvis”, vivinutou Tony Starkem), si vytvoří 3D model tohoto opevnění, a kochají se nad jeho krásami, a polemizují nad událostmi dob minulých.

Náhle se ocitáme dva tisíce let zpátky, na Hedvábné stezce, kde se setkávají dvě armády, dohadující se o tuto historicky velice významnou trasu. Několik špatně mířených slov způsobí, že se do sebe bojovnící chtějí zaklesnout meči, když tu se odkudsi z dun a skalisek vynoří Huo An (Jackie Chan), známý velitel Obrané jednotky, snažící se udržet na stezce mír a klid.

Po neúspěšném pokusu vyjednat diplomatickou dohodu, narážíme na první Huo Anův souboj s krásnou lučišnicí Cold Moon (Peng Lin), jenž je typickou ukázkou Jackieho bojekomického umu. Rychlé, úderné, promyšlené, a jako vždy úsměvné. I když se starší, zkušený bojovník pokouší s mladou dámou nestřetnout, samozřejmě ji nakonec porazí, a ještě k tomu zesměšní, takže si ho pak chce vzít…inu…starověká Čína.

Protože asijská ekonomika 2000 let zpátky nijak zvlášt nekvete, ani Obraná jednotka penězmi neoplývá. Lidé jsou nemocní a umírají ve všech obdobích, a Huo An, jakožto velitel, obětovává vlastní peníze pro své chlapce, byť sám má doma “asi-manželku” tak pěknou, že by mu vydělávala majlant, kdyby jí jen poprosil, a hromadu nevlastních dětí, které učí. Poté, co je jednotka obviněna z pašování zlata, jsou všichni vyhnáni do Brány divokých hus, kde by jako dělníci měli pomáhat při obnově města. Kam ale čert nemůže, nastrčí Cusaka.

K Bráně přichází římská armáda pod vedením ctihodného vyhnance Luciuse (John Cusak). Císař jej zradil, a on, jakožto zapřísáhlý klaďas, vzal nohy na ramena a i se svou věrnou jednotkou vyrazil do Asie, aby se tam ukryl a chránil tím syna konzulova, slepého Publia (Jozef Waite), jehož měl ukrutný vládce Tiberus  (Adrien “psí oči” Brody) v plánu zabít.

Během nesmyslné potyčky římské síly s čínskou hbitostí obě armádky stihne písečná bouře, a Huo An nabídne jižanským vojákům přístřeší v Bráně divokých hus. Všechno je krásné a sluníčkové, než dalšího dne zasáhne polorozpadlé město hrozivá zpráva! Je třeba splnit “pětiletku”, a dokončit opevnění za několik dní.

Římský hrdina Lucius se nabídne, že za zásoby a přenocování pomůže ubohým asiatům  s nedostatkem personálu, a vzniká tak nejen epická stavba za použití moderní římské techniky, ale také pevné přátelství mezi vojáky dvou zdánlivě vzdálených armád. Ach jo…kdyby mi to jejich společné stavění tak nepřipomínalo scénu z “Asterix a Obelix: Mise Kleopatra”, tak bych se tolik nenasmála.

Protože Lucius stále cítí zášť vůči proradnému císaři a nechce, aby jeho čin vysublimoval bez následků, požádá parthskou královnu o pomoc (proč, mi není celkem jasné). Bohužel v té době už klepe na dveře Brány divokých hus Tiberius, a chystá se dokončit práci, kterou na Publiovi začal. Lucius je podveden a zajat, a z Huo Ana a jeho mužů, se stávají psanci. Pronásledováni hordami zlořádů, jim čelí až do samotné poloviny filmu, kdy se mu povede přesvědčit všechny možné vojáky, aby proti Tiberiovi vytáhli společně jako jeden, a osvobodili tak nejen Luciuse, ale také zabránili možnému moci jediného panovníka nad Hedvábnou stezkou…

Obecně na tento film panuje názor, že je to čínské honění ega nad tím, jak jsou mocní, úžasní, a se všemi si skvěle rozumí (třeba s římským legionářem, mluvícím anglicky). Fakt je, že co jsem zatím měla možnost sledovat Jackieho filmy, jsou všechny opravdu… asijské. Nemají ani evropské postižení všehošedi a melancholie, ani nepřetékají epickým patriotistickým patosem jako americká tvorba. Jsou… jiné, zvláštní. V americkém blockbusteru málokdy dostane ženská po tlamě a ten, co jí to udělal, vyjde s čistým štítem. V čínských filmech to tak není. Prostě po té papuli dostane, protože prostě proto, a nikdo se nad tím nepohoršuje (alespoň mi to tak v těch 23 Jackieho filmech, co jsem již viděla, přišlo). Nehrají si na hrdiny, nemají prezidentské proslovy. Často mluví v moudrech, někdy nemluví vůbec, a mluví za ně boj nebo pohyby (záleží na kvalitě kameramana).

Tian Jianx Xiong Shi nedosahuje ani z půlky kvality kamery, plastičnosti postav ani vyprávění, jako třeba Da Bing Xiao Jiang (Malý velký voják, 2010). Naopak je více zmatený, nepochopitelný. Hlavní konflikty postav jsou nejasné, takže je do nebe volající, jak John Cusak ve své roli římského vojáka tápe, a Adrien Brody vypadá, že se v každém záběru rozbrečí. Kameraman Tony Cheung zase vybíral některé pohledy naprosto zbytečně, protože na nich není nic vidět, nebo jsou tam detaily, které jako divák nechete vidět (umělé koňské hlavy apod.). Co si ale zaslouží obrovské plus je epická hudba Henryho Lai.

Celkově hodnotím film jako “dobrý průměr”. Pokud máte mysl a energii na 2h a 7min dlouhou asijskou blockbusterovku (třetí nejdražší čínský film), tak se koukněte. Pokud čekáte Chanovskou komedii s vtipnými souboji a humornými gesty, pusťte si raději Police Story 3.  

Na závěr bych chtěla ještě podotknout informaci pro všechny, kdo film viděli, a stěžují si na zpívajícího Jackieho – ten člověk je něco jako čínský Karel Gott. Zpívá od roku 1984, vydal 11 studiových alb, nazpíval 29 úvodních melodií k filmům, včetně Legendě o Mulan a Krásky a zvířete…takže se nedivte, že si do své tvorby občas zanotuje, a raději si skutečně něco poslechněte. Prvních deset minut se sice budete smát, protože ta mandarinština je prostě divná, ale zvyknete si. Ze svých oblíbených skladeb doporučuji You Cai Hua, The Sincere Hero, Drunken Master II. Theme Song, nebo krásnou Stand Up, nazpívanou pro olympijské hry v Pekingu 2008.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Eva Lassler

Autor. Scénárista bez místa, trekkie, kreslíř, spisovatel, fanda Star Wars a hráč SW: The Old Republic.


KOMENTÁŘE