SNÍ GANGSTA ROBOTI O ČERNÝCH OVEČKÁCH?

Yo, představte si, že máte doma robotka, kterého si můžete vycvičit jak pejska. Boží? Bohužel nikoliv, teda pokud jste gangsta, který má IQ hřebíku zaraženého do lebky. Neill Blomkamp se vrátil do svého jihoafrického kraje a naservíroval nám další sci-fi, tentokráte o umělé inteligenci, policejném robotovi, který má vědomí – Chappie. Klasický koncept, který by v režisérově podání mohl vypadat opravdu zajímavě nebo opět vážně vrzat jako nedomázlá součástka. Bohužel tak trochu od obojího.

V poslední době jsem během krátké doby viděl dva filmy, které dokázaly zparodovat samy sebe. U naprosto vynikajícího snímku Kingsman: Tajná služba jsem byl tímto pojetím nadchnut, protože model, který střídá vážná témata s těmi humornými byl vyvážený a svými “wow” momenty předčil očekávání. U Chappie to nefungovalo, respektive ne v takové míře, jak by mělo, a to i když se režisér snažil zaběhnutý standard použít. Popcornová kultura tento film bude milovat, ale filmoví fajnšmejkři se spíše pozastaví. Chappie se tak dostává mezi mlýnské kameny, kdy jedná strana nebude šetřit superlativy, druhá strana se bude snažit najít racionální vysvětlení, aby si na otázky tohoto sebeparodického filmové splynutí dokázala alespoň nějak odpovědět.

K Neillu Blomkampovi cítím zvláštní sympatie. Předložil nám trojici celovečních filmů, které jeden od druhého kolísaly kvalitou nahoru a dolů, nicméně jeho osobitý styl, zapálení pro věc a snaha předložit něco neotřelého fungovala pouze v jeho debutu District 9. V plnohodnotném pokusu o klasické sci-fi – Elysium celý jeho koncept skřípal a film zachránily jen určité dávky pochopení publika i kritiků. Chappie se dostává někam na mezicestí obou předchůdců, kdy na jedné straně předkládá vážná témata, otázky o blízké budoucnosti, funkční umělé inteligenci a o tom, co je to vědomí. Na té druhé servíruje příběh s polemickým faktorem o tom, jak vychovat vlastního gangsta robota, o rodičích, kterým bych nejradši prohnal kulku hlavou.

V roce 2016 je v jihoafrickém Johannesburgu kriminalita na takové úrovni, že policejní složky sáhnou k radikálnímu kroku tím, že do ulic nasadí robotické policejní jednotky společnosti Tetravaal. Toto rozhodnutí přináší obrovský úspěch a vypadá to, že místní kriminální gangy mají utrum. Seznamujeme se s mladým indickým vědcem Deonem, který svůj robotický úspěch korunuje vytvořením dokonalé umělé inteligence, nicméně jeho záměr nahrát toto kybernetické vědomí do jednoho z robotů je vedením společnosti zakázáno. A tak se náš mladý Deon rozhodne jednat na vlastní pěst a ukrást vlastního poškozeného robota, na kterém svůj pokus otestuje. To ale netuší, že trojice členů z místního gangu chce Deona unést, aby jim roboty v ulicích dočasně vypnul. Parta pseudogangsterů se tak dostává k robotovi, který není jen obyčejný policejní robot, ale naprosto nová vědomá bytost, která je zralá se učit. A co byste čekali, že se takové stvoření, které se zpočátku chová jako dítě, může naučit od takové party klaunů, kterými Yo-landi, Ninja a America jsou?

Film se od počátku tváří docela vážně, ale to jen do té doby, než tyto gangstery poznáte. Není to nikdo jiný než známá jihoafrická hudební rap-rave skupina Die Antwoord, která ze záhadného důvodu dosáhla ve filmu své pocty. Die Antwoord nejsou herci a ve filmu to jde sakra cítit, tak moc se snaží přehrávat a i když mají svůj gangsta style, pousmějete se nad parodií, kterou oba hlavní představitelé vykazují. Chappie se stane jejich dítětem, pejskem na hraní a úroveň vzdělání, kterou mu předkládají se semkne na pár tupých činů korunovaných slovy “fuck mother”, učení, jak správný gangsta chodí, či jak se správně drží zbraň v jejich stylu. A i když se roztomilý Chappie snaží projevovat své city opravdově a jako správné děcko potřebuje útěchu a porozumění (což ve filmu i funguje, když mu např. jeho mami předčítá pohádky o Černé ovci, a parafrázuje tak jeho výjmečnost), výsledkem se stane jen trapná karikatura, která si neuvědomuje, komu věřit a co je správné. A to i přesto, že má přístup k internetu, kde se během filmu naučí třeba programovat.

Třešničkou na dortu se stane simultánně běžící příběhová linie s Hugh Jackmanem a.k.a Vincentem Moorem zhrzeným vývojářem pracujícím ve stejné společnosti jako jeho kolega Deon, kterému jeho pokus – nasadit do ulic gigantického robota ovládáného člověkem, nikoli vlastní inteligencí – nevychází. Cesta za úspěchem vede přes mrtvoly a náš Vincent (který mimochodem jakoby vypadl z naprosto jiného filmu), chodící v úplých kraťáskách a bílých vytažených ponožkách se tak dostane do křížku s celou partou. Jeho robotický kolos LOS se tak do akce také dostane a dopadne to no na můj vkus dosti rozpačitě.

Blomkamp se snažil ubrat od zkritizovaného Elysia a tentokráte vyměnil epileptického kameramana za klasiku použitou u District 9 a udělal dobře. Film je tudíž po obrazové a režijní stránce bez chyby a s hudebním podkresem Die Antwoord smíchaným se symfoniemi Hanse Zimmera (který během skládání asi hulil) vypadne mišmaš, který se sem překvapivě hodí. Film nemá ani přehnanou stopáž a celou dobu se nenudíte, pouze kroutíte hlavou nad nedotaženým scénářem. Hlavním hrdinům jsem vůbec nefandil, spíše mi jich bylo líto. Neoslovil ani Charlto Copley, který se jakožto Blomkampův dvorní herec ujal pouze Chappie hlasu. Sice byl roztomilý, ale častokrát mu nebylo rozumět.

Chappie je film, na který si zajděte, pokud u něj nebudete přemýšlet, nejspíše mu dáte plný počet nebo jej naopak zazdíte. A jestli Blomkampovi věřím, že pátého Vetřelce udělá podle našich představ? Asi jo, pokud se vyhne Johannesburgu, slumům a zaměří se na scénář. Blomkamp má sci-fi v krvi, jen to dotáhnout do dokonalosti.