RIVALOVÉ POD RUDÝM SLUNCEM

Všichni to znáte. Zazní harmonika, zafouká vítr a ztichlou ulicí se prokutálí chomáč z vtyschlého křoví. Je to jasné, bude se střílet a vítěz může být jen jeden. Taková je nejklišovitější westernová scéna. Ti vnímavější z vás si teď asi říkají: „Proč ten blbeček mluví o westernech, když tématem měsíce je země vycházejícího slunce?“. No a ti méně všímaví si asi říkají: „He? Co? Kde? Proč?“ Důvod je tak prostý, můj milý Watsone, za všechno může Soleil rouge (opět slyším to He? Co? Kde? Proč? :-)), neboli Rivalové pod rudým sluncem. Ale nejde jenom o spojitost názvu filmu s názvem tématu měsíce, je toho víc, nebojte 😉

Soleil rouge je western z dílny Terence Younga. Pokud vám před očima právě vyskočiolo trojčíslí 007, není se čemu divit, protože Terence má na triku jedny z nejlepších (rozuměj ty, kde hrál Sean Connery) bondovek, a to hned ty první tři: Dr. No, From Russia with love a Thunderball (ten souboj potápěčů je naprosto dokonalý *slint*), taky nějaké ty thrillery, krimi a horory atp. Narodil se 20.06.1915 v Šanghaji (tak co, už se té zemi vycházejícího slunce blížíme, ne?) a v roce ´71 si řekl: „Co kdybych si střihl i nějaký ten western?“ a jak řekl, tak udělal. Hlavního hrdinu mu střihl Harmonica… ehm… Charles Bronson, dámu v nesnázích sexy Ursula Andress a hlavního záporáka Alain „lamač-dívčích-srdcí“ Delon. Jenomže to pořád nebylo ono, chtělo by to nějakou buddy-chemii, ale něco netradičního. Máme tady amíka Charlese, francouze Alaina a (sexy) švýcarku Ursulu a teď nějaký protiklad vůči Charliemu, se kterým bude muset spolupracovat… Co třeba takhle… jo, to bude perfektní – přihodíme k tomu ještě japonskou hvězdu Toširo Mifuneho!

Toširo Mifune, jeden z herců ze stáje slavného Akiry Kurosavy, hrál v Opilém andělovi, Rašomonovi, ale především (a zase je tady ta sedmička :-D) v Sedmi samurajích (předloze pro neméně slavný western Sedm statečných). A tahleta poslední špetka wasabi byla přesně to, co Terencův western potřeboval. No, a teď bych se možná mohl i chvilku věnovat „voco vlastně go.“

Jaro 1871, japonský velvyslanec doprovázený dvěma samuraji, jede v soukromém vagonu Transcontinentálního expresu na návštěvu k prezidentovi Spojených států, aby mu přivezl velmi cenný dar – samurajský meč nevyčíslitelné hodnoty. Do vlaku však nastoupili i členové bandy vedené desperády Linkem a Gotchem. Zajímá je poštovní vůz, který zároveň převáží zlato, jež je střeženo vojenskou kavalérií. Zlato je uloupeno, ale jejich pozornosti neujde ani soukromý vagon. Jeden ze samurajů je zabit, cenný meč ukraden. Samuraj Kuroda má sedm dní na to, aby přinesl meč zpátky. Uprostřed Divokého západu stojí člověk, který žije a koná podle kodexu bušidó, zákona samurajů (dobře dobře, uznávám, obšlehl jsem oficiální text distributora :-)).

Jenomže co už nám distributor neprozradil, je to, že jedinou šancí na splnění Kurodovy (Mifune) mise je právě Link (Bronson), zrazený Gotchem (Alain Delon). Ovšem tomu se právě moc nezamlouvá spolupráce s (pro američana) podivínským šermířem, rovným jako pravítko. Jenže ten mu nedá ani tu nejmenší šanci k rozdělení tohoto podivného spojenectví, protože musí pomstít smrt svého přítele samuraje (a získat meč) za každou cenu. A tak se před našima očima rozjíždí partie, ve které se střetává neurvalý, drsný a nezodpovědný západ s čestným, zásadovým a (až příliš) zodpovědným východem (to jen aby vám naplno došla ta země vycházejícího slunce :-P). Oba mají společný cíl, teď už jen zbývá, aby našli společnou cestu. A to nebude právě jednoduché…