NEJMOCNĚJŠÍ MSTITEL – NEJÚCHYLNĚJŠÍ AVENGER

Skoro každý v moderním světě zná dnes Josse Whedona. I když je to hlavně kvůli jeho Avengerům (díky tomu ho znají i takoví, kteří v životě nepřečetli žádnou knihu a na hlavě mají víc gelu než spotřebují účastníci homosexuální  grupenpárty) či Buffy, popř. Angelovi. Najde se i skupina lidí, která zná Dollhouse, muzikál Dr. Horrible nebo jeden z jeho posledních kousků – Shakespearovské Mnoho povyku pro nic. Přestože jsem Jossovým velkým fanouškem (i přes jeho podivnou potřebu zabíjet oblíbené charaktery a likvidovat šťastné páry), tak mě jeho Mstitelé trochu zklamali. Teda, nechápejte mě špatně, je to fantastický komiksový film, kde se ukážou skoro všichni důležití Mstitelé, kde se parádně hláškuje a když dojde na akci, tak je velkolepá a výbušná.

Důvod, pro který mě trochu zklamal, je právě v tom slovíčku skoro. Joss tam má nejopilejšího avengera (Tony), nejnasranějšího avengera (Hulk), nejstaršího avengera (Captain Amerika), nejvíc sexy avengera (Hawkeye) a nejčernějšího avengera (Black Widow). Co mi ale vadí je to, že absolutně vyignoroval toho největšího, nejodvážnějšího, nejsilnějšího, nejnesobečtějšího avengera všech dob – Toxického mstitele!

Dobrá, abych nemátl ty málo známé Marvelovského universa, Toxic Avenger nemá s The Avengers nic společného (kromě toho, že obojí vydal Marvel Comics) – jde jen o shodu jmen. Toxie se ani nezrodil v Marvel Universu (tam byl posléze jen „převelen“). Místo toho za sebou táhne jiné studio – studio Troma. Teď vás nejspíše napadá – co to sakra?

No, to to sakra.

Troma je jedno z největšich vydavatelství takzvaných trash filmů. Tak trash, až jsou naprosto skvělé. A největším symbolem Tromy, jejich vlajkovou lodí, je právě Toxic Avenger. A teď přichází čas na hrdinův origin. Předtím, než se stal těžkým badass ochráncem ubohých lidiček městečka Tromaville (kde se odehrává většina filmů z produkce Tromy), byl Melvin jedním z těch nejubožejších, vychrtlý, natvrdlý hlupáček, jenž byl šikanovaný všemi těmi úžasnými, vysvalenými dokonalými nadlidmi. Jednoho dne se Melvin stal obětí posledního žertu. Při úklidu bazénu jej parta studentů a studentek, kteří pro zábavu přejíždějí lidi (mají dokonce i bodovací tabulku) vyhodili z okna. Zásahem osudu (či nějaké jiné zvrácené entity) zrovna v tu chvíli zastavIl pod okny kamion s toxickým odpadem (protože i řidiči tiráku potřebují občas pořádnou lajnu aby vydrželi vzhůru).

Ale Melvin nezemřel. Namísto toho ohavně zmutoval, dostal nadlidské síly a zdrhl se ukrýt na blízkou skládku odpadu. A tak vznikl hrdina bez bázně a hany, který za pomoci svého mopu čistí město od všech zlých a nehodných elementů (jako třeba roztomilá babička, která vede místní drogový kartel). Toxie si nebere servítky, trhá ruce, nohy, zavírá lidi do obrovského mandlu, prostě potírá zločin s razancí sobě vlastní.

Toxíka má na svědomí Lloyd Kaufamn, jeden z hlavních leaderů studia Troma. Lloyd vypadá trošku jako Mel Brooks, jen ten jeho humor je mnohem agresivnější a brutálnější. Na triku má filmy jako Atomové gymnázium či Noc drůbežích mrtvol (zombie muzíkál z prostředí rychlého občerstvení). No a taky sérii o Toxickém Mstitelovi. Říkám sérii, protože Toxie se stal tak oblíbeným, že získal další tři pokračování. Toxický Mstitel 2 (1989), kdy se náš hrdina vydá až do dalekého Japonska, aby nalezl své kořeny a v ten samý rok i Toxický Mstitel 3: Poslední pokušení, kdy se Toxie stává členem korporace Apokalypsa s.r.o. a čelí nejtěžšímu rozhodnutí – být stále hodný a obětovat své štěstí nebo porušit zásady pro dobro rodiny?

Během let získal Toxie i nějaké ty superhero přátele jako např. seržanta Kabukimana – věčně opilého člena Newyorské policie, který do sebe nechtě dostane ducha velkého mistra tradičního japonského divadla kabuki (a má i vlastní film Stg. Kabukiman N.Y.P.D.), Delfíního muže, Vibrátorku nebo Mastur Batora (nemá nic společného s Baytorem z Hitmana 😛 ).

Ti všichni se sešli v roce 2000 ve čtvrtém a (prozatím) posledním Toxieho dobrodružství Toxický Mstitel 4: Masakr ve městě. Zápletka tohoto závěrečného dílu je založena na cestování mezi realitami. Toxie se náhodou dostane do dimenze, kde je všechno obráceně, hodní jsou zlí, hloupí jsou chytří a seržant Kabukiman je schopný. A zatímco se Toxík snaží najít cestu zpět, jeho zlý dvojník Noxie převrací Tromaville naruby. Jednou z nejzajmavějších věcí na čtvrtém díle (kromě všech těch šíleností jako Plenkový gang) je jeho obsazení – Toxie si získal takový věhlas, že se zde v miniroličkách mihnou lidi jako Eli Roth (Cabin Fever), James Gunn (Slither), Corey Feldmann (The Goonies), Hugh M. Hefner (zakladatel a šéf časopisu Playboy), Stan Lee (ano, TEN Stan Lee. Ale no tak, taťka Spider-mana a Fantastické čtyřky), nebo Ron Jeremy (tolik pornofilmů, až to pěkné není). Toxieho věhlas byl dokonce tak velký, že si nakonec roku 1991 vysloužil i tu vlastní komiksovou sérii pod hlavičkou Marvel Comics. Takže nakonec se vlastně mohl klidně ukázat i v těch Avengerech. Snad se mihne v Age of Ultron. A pokud ne, sepíšeme petici, protože Toxíkův mocný mop si dokáže poradit i s větší špínou, než je nějaký plecháč…

Takže, slovo závěrem – pokud máte silný žaludek, neomdléváte při pohledu na krev, máte rádi nekorektní, brutální smysl pro humor a chcete zjistit, který Avenger je opravdu nej, nemáte jinou možnost než jít do téhle série. Na pervers-metru je to deset mrtvých koťátek z deseti 🙂