Pacific Rim: Povstání

Kaiju vs. Jaegeři. Obrovské godziloidní obludky proti transformerům. Několik let po poslední invazi je trhlina zacelená a Kaiju jsou drženi na své straně „barikády“. Civilizace se dává pomalu dohromady. Z Jaegerů je nyní šrot; stroje rozebrané na náhradní díly anebo policejní jednotky budící dojem, že si někdo něco opravdu těžce kompenzuje.

Již od začátku připomíná Pacific Rim: Povstání spíše Transformers. Po Kaiju není ani stopa, všichni na ně vzpomínají, ale mnohem více je zajímá rozebírání vyřazených Jaegerů, pařby a užívání si života ve znovu se rodící post-apo civilizaci. Přesto však existuje pár talentovaných jedinců, kteří (opravdu nevím jak) v patnácti pochopili technologii Jaegerů, a sestavili si vlastní dvounohé Jaegeřátko, aby je bránilo před nejistou budoucností. Tohle vážně připomíná Transformers: Last Knight. Ostatně celý Pacific Rim: Povstání je krom syna hrdinného a všemi milovaného Stackera Pentecosta, zaměřen na to, jak využít skupinku pubertálních školáků a naučit je chovat se dospěle, když jim kouří koudel u zadku. Jak prosté. Nejsem ani v nejmenším fanouškem dětských postav. Připadá mi, jakoby byly nastrčeny proto, aby vyvolávaly silnější emocionální odezvu u publika, protože ustálená fráze „děti jsou nevinné“ asi funguje.

Zatímco první Pacific Rim: Útok na Zemi byl hlavně o bojích a mimozemšťanech, druhý spolkne minimálně hodinu rozborem postav Jakea Pentecosta (John Boyega), jeho kolegy Lamberta (Scott Eastwood) a skupinky talentovaných teenage zelenáčů ze základny. Všichni doufají, že si ve výcvikovém středisku pilotů prostě odmakají své, ale do skutečné války zatím vrženi nebudou. Osud a lidská prohnanost mají ale jinou představu o budoucnosti.

Více k ději prozrazovat nebudu, ale připravte se na nějaké to překvapení a krásné megaobludky. Tak trochu Transformers a tak trochu Power Rangers. A taky moment, kdy Kaiju opravdu politujete, protože po obrovském snažení taková „nehoda“ vážně dokáže pokazit den.

Osobně jsem s filmem navýsost spokojená. I přes užvaněnost na začátku a dětský element, jde o příběh poutavý a poměrně i chytrý. Jednoduše běžný popcornový block-buster, který funguje. Srovnatelný s jedničkou a v porovnání sequelů mnohem, mnohem (!) lepší než Den Nezávislosti: Nový útok.

Hodnotím celými čtyřmi hvězdičkami, přičemž jedna patří Johnu Boyegovi. Doufám, že se mu povede být čím dál více obsazovaný v různých typech filmů. Pro Star Wars fandy je to obecně jen druhý Jar Jar Binks (s čímž zásadně nesouhlasím), ale pro mě Pacific Rim: Povstání v nemalé míře držel na svých bedrech právě on.