Je druhé strašení panenky Annabelle konečně dobrý film?

Těšil se vůbec někdo před zveřejněním trailerů, oznámení režiséra a prvními reakcemi kritiků na pokračování tři roky staré Annabelle? Krok natočit sequel (v tomto případě tedy prequel) k filmu, který vydělal obrovské peníze a jen v amerických kinech vydoloval víc než 12násobek svého levného rozpočtu, byl samozřejmě naprosto rozumný – avšak film samotný byl velmi nevalných kvalit, při nichž i přes pověst vyvolanou studiem o „nejděsivější film všech dob,“ šlo o hororové céčko, v němž se nic nepovedlo. Zoufalí herci, stupidní scénář, notně imbecilní postavy, nefunkční lekačky a nulová atmosféra, tím vším se první Annabelle, spin-off k sérii V zajetí démonů, může „chlubit.“ A jediné, co si z ní člověk tak může pamatovat, tak je ta odporná panenka.

Očividně si studio Warner Bros. uvědomovalo, že Annabelle byla i přes výdělky dosti nepovedeným céčkem, a proto vzali mladý hororový talent, Davida F. Sandberga, který se jim loni postaral o žánrový kasovní hit Zhasni a zemřeš, a postavili ho za kameru sequelu Annabelle. A stačilo to. Rozdíl mezi režií slušného kameramana, avšak mizerného režiséra Johna R. Leonettiho a zmiňovaného Sandberga skoro bije do očí. Tam, kde Leonetti přicházel s nudou, rutinou a žádnou inovací, přichází Sandberg s originální zápletkou, kamerovými hrátkami a využíváním toho nejlepšího ze žánrových klišé.

Z notné míry jsem byl překvapen prací scénáristy, protože až do Zrození zla jsem byl přesvědčen, že velká část nekvalit jedničky byla způsobena mizerným scénářem. Sice to je možné, ale dosti nepravděpodobné, protože Gary Dauberman stojí i za scénářem prequelu, a přináší v rámci možností žánru originální příběh, velmi sympatické postavy a několik nečekaných zvratů. Rozhodně tu je mnohem méně hloupých rozhodnutí, nepochopitelných momentů a nudné vaty, než bylo v jedničce (dost možná za to ale film vděčí jisté ruce režiséra…).

Děj se točí, přesně jak název říká, kolem zrodu hrůzostrašné panenky Annabelle v padesátých letech minulého století. Manželé Mullinsovi se po několika letech vzpamatovávají z tragické ztráty malé dcery a ve svém prostorném domě otevírají sirotčinec, do kterého se stěhuje skupinka děvčat pod vedením řádové sestry Charlotte. Zdánlivá idylka a fascinace novým prostředím a domem (který je plný vychytávek, jež jsou ve filmu plně využity) rychle končí, když je skupina, a především dívka Janice na vozíčku, která si protrpěla obrnu, vystavena zvláštním a podivným jevům – které jsou podivně propojeny s hnusnou panenkou a mrtvou dcerou majitelů domu…

Ano, zápletka nepřichází s ničím doposud neviděným, ale velmi chytře si bere to nejlepší z hororových klišé a do toho všeho si ještě přimíchává rozšiřování mytologie vlastního univerza. Příběhově pak jde o žánrový nadprůměr, protože zde je minimum nesmyslů, zkratkovitosti a prázdných scén – děj má velice rychlé tempo, které nepolevuje od začátku do konce a hravě tak udrží divákovu pozornost. Proto je škoda, že vlastně jde o ukázkového zástupce baf baf hororu – nečekejte děs a strašidelnou atmosféru, ta se tu v náznacích objeví jen párkrát a velmi rychle vyšumí. Na druhou stranu, v rámci lekačkového hororu přináší Annabelle několik velmi originálních netradičních jumpscarů, které skutečně fungují. Zbytek lekacích scén pak staví na dnešním mainstreamu, například jako v druhém režisérově počinu, zmiňovaném Zhasni a zemřeš – chválit se ale musí stoprocentní vytřískání potenciálu domu a jeho vychytávek společně se skvělou prací s kamerou.

Značnou část svých kvalit dluží druhá Annabelle také přesvědčivým hercům ve svých rolích. Dauberman sice dokázal vytvořit příjemné postavy, ale herci, především pak dětské herečky, jsou velmi schopní, daleko od zoufalosti, kterou předvádělo obsazení původní Annabelle. Zmínku si pak zaslouží Lulu Wilsonová, a především pak Talitha Batemanová v roli Janice.

Avšak i přes sympatické postavy, zajímavý příběh a slušnou režii sázející na jistotu… film je pořád jen slušně odvedenou hororovou jednohubkou. A může za to „vděčit“ faktu, že postrádá jakoukoliv strašidelnou atmosféru. Přestože jsou totiž lekačky na úrovni a pár scén s lehkým gore je velmi slušně zpracováno, bát se při filmu nebudete. Je to škoda. Svůj úspěch si ale prequel mizerné Annabelle každopádně zaslouží – z odpadu se série vyhrabala do povedeného popcornového horůrku, který vás sice nevyděsí, ale těch 109 minut uteče velmi rychle a příjemně. Sympatický nadprůměr a rozhodně jeden z těch lepších hororů roku.