Anketa: Akademie SFFH a žánrové ceny

Česká fantastika má dlouhou tradici. Tak dlouhou jako ta zahraniční. Od Arbese přes Zeyera, světového Karla Čapka, který dal lidstvu robota, Nesvadbu, Součka, až po dnešní autory, jako je Kulhánek, Kadlečková, Fabián a mnoho dalších. Sci-fi a fantasy je všeobecně populární žánr, který byl ale, minimálně u nás, dlouho doménou undergroundu a podivínů. Dnes je situace lepší. Alespoň na první pohled. Na každém rohu na nás číhá nějaký elf, svalovec v pláštěnce nebo světelný meč. Bohužel to je často i to jediné, co většinová, fantastikou nepolíbená populace vnímá.

Vlastně se jedná o multimiliardový bussines, díky kterému jsou některé popkulturní ikony všude, ale stále jsou vnímány jako spotřební zboží pro malé a velké děti. Málokdo už pak ví, že kromě těch plastikových barevných věcí vzniká nejen u nás řada úžasných dospělých věcí, komplexní nápadité světy plné dramat, vědy a kouzel, u kterých by si dost možná i samotný Homér posteskl, že ho to nenapadlo… Ale udělejte si třeba průzkum mezi lidmi, kteří fantastiku hlouběji nesledují, nebo lépe, zeptejte se někoho zodpovědného, kdo rozhoduje o tom, jak se rozdělí peníze určené na kulturu, a zjistíte, že kromě toho “pjů pjů” a pláštěnek nezná nikdo nic.

Jako u všech pojících zájmů, i ve fantastice byly vždy tendence fanoušků se sdružovat, vytvářet fandom, snad se i snažit dostat náš oblíbený žánr do hlubšího povědomí. Existuje organizace Československý fandom, pár let fungovala i Asociace fanoušků science fiction, databáze knih fantasy a sci-fi LEGIE, řada poloprofesionálních literárních soutěží a v neposlední řadě Akademie science fiction, fantasy a hororu, která, jak se navenek zdá, se jednou ročně probudí ze zimního spánku, rozdá ceny a zase se zatáhne do své neproniknutelné ulity.

Jsem si vědom, že většina podobně fungujících věcí vzniká z čisté lásky, v našem případě k oblíbené fantastice. Za vším stojí dobrovolníci, kteří zdarma věnují svůj čas, a v konečném důsledku za to nic nemají, nebo bohužel jen útoky a posměšky na sociálních sítích. Podle toho to taky v širším úhlu pohledu tak vypadá. Práce s veřejností a fanoušky je nulová, prezentace zastaralá, neaktualizovaná a běžící na pravěkých technologiích. Struktura organizace nejasná, plná starých osobních sporů, zkrátka jen hromada nevyužitého, unaveného a jak se zdá i trouchnivějícího potenciálu.

Co ale s tím? Nechat to i nadále běžet samospádem, užít si každý rok novou vlnu hysterie, jak špatně je to všechno vedeno a bít se v prsa někde u piva a říkat, že bych to dělal lépe, ale nechce se mi, protože nemám čas a nic za to není? Nakonec zda by nebylo lepší, začít pěkně znova a pořádně. Doufám, že se to nakonec podaří. Snažíme se vlastně jen věřit ve změnu, v posun, protože věříme, že tuzemská fantastika a dění v ní není jen uzavřenou sektou pro zasloužilé a jako mnoho jiných odvětví si zaslouží větší respekt i povědomí široké veřejnosti.

Co si o Akademii a udělování žánrových cen obecně myslí odborná veřejnost z řad nakladatelů a autorů? Inu, zeptali jsme se. Oslovili jsme na tři desítky zainteresovaných lidí. Bohužel, nakonec se sešlo reakcí méně než jsme doufali. Mnozí neodpověděli z osobních, častěji z časových důvodů, většina se však neozvala vůbec. Čekali jsme to, ale přesto je to smutné. Copak si tito lidé, kteří na sebe berou zodpovědnost za celou českou fantastickou scénu, myslí, že “obyčejné fanoušky” nezajímá jejich názor a nechtějí vědět, co se děje v samotném srdci žánru? Nebo, že si to fanoušci, kteří jsou mimo jiné hlavní kupní silou, nezaslouží vědět, jak celý systém funguje? Tahle konkrétní zkušenost je potvrzuje často vyslovovanou domněnku, že je cosi prohnilého v království české fantastiky… Nicméně velmi děkujeme všem, kteří se do naší ankety zapojili, vážíme si jejich názoru i toho, že se s ním nebojí jít na světlo. Protože ať je to jak chce, nás jejich názory zajímají, jinak bychom se neptali…

V poslední době se o ASFFH a jí udělovaných cenách strhlo další kolo vášnivé debaty, jak vy sami na tuto cenu pohlížíte a jaké s ní máte zkušenosti?

Richard Klíčník (ARGO): Vášnivé debaty kolem Akademie se odehrávají celou dobu, co existuje. Mnoho lidí má ideály, Akademie musí pracovat s reálným materiálem. A to jsou lidé s ideály, o kterých se krásně píše na internetu, ale zároveň nemají čas vyplnit formulář.

Jiří Pavlovský (Crew): Jako každá cena je i tahle totálně subjektivní. V určité době se z ní stala cena „autoři sobě“ a spíše než o kvalitě díla rozhodovalo to, kdo má ve fandomu kolik kamarádů – takže když jsem jednou vyhrál, nebral jsem to ani tak jako potvrzení svých literárních kvalit, jako spíš to, že se najdou lidi, kteří mě mají rádi. Což je možná ještě lepší než ty literární kvality. Pak proběhla kolem roku 2012 transformace, která měla tyhle excesy omezit. Povedlo se jí to, ale ukázalo se, že problémy jsou v Akademii zakořeněné mnohem hlouběji. Je to jako u štědrovečerního stolu v rozhádané rodině. Všichni se snaží vypadat slušně, ale stejně ven pořád probublávají staré křivdy a ústrky.

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Ráda se zajdu na knižním veletrhu Svět knihy na udělování cen podívat a pak si následně s chutí přečtu článek Borise Hokra s trefným komentářem, kdo si cenu zasloužil a kdo se jen ceně nějakým omylem přimotal do cesty. Když byla minulý rok komiksová revue Bublifuk nominována v jedné z kategorií, potěšilo mě to.

Michael Bronec (Straky na vrbě): Možná je to pro mě až příliš osobní; přes 90. léta jsem úzce spolupracoval se Zdeňkem Rampasem, který koncem 90. let Akademii rozjížděl, nicméně jsem se na ní už nechtěl podílet, tehdy mezi námi kvůli tomu vypukly spory a jakožto spolupracovníci jsme se začali vzdalovat.

Má ASFFH a její ceny reálnou prestiž jak v okruhu fanoušků fantastiky, tak u literárních odborníků a široké veřejnosti? Nebo je to jen taková „cena pro cenu“, jak se nezúčastněný může domnívat z některých názorů, diskuzí, slabé propagace či nezájmu medií a nakladatelů cenu upřednostňovat?

Richard Klíčník (Nakladatelství ARGO): Cena má tradici, ale nikdo si ji u nás nezaslouží. Zejména fanoušci ne. Kdybych měl mluvit za sebe – z pozice dlouholetého spolupracovníka – zrušil bych ji už před pár lety. Za ty nervy to nestojí. Z pozice nakladatelství Argo jde o milou tradici a předávání – již tradičně nepopsatelného obvyklými termíny – se účastníme rádi. A slibujeme dát všechny ocenění Mycelia do posledního dílu a do dotisků dílů předchozích.

Jiří Pavlovský (Crew): Tomu se říká návodná otázka. Samozřejmě, že je to jen cena pro cenu… ale to ostatně většina menších cen. Pokud s cenou nejste v televizi a nepředává to Bohdalová, cena neexistuje. Což ale neznamená, že by to neudělalo radost vítězům. A milovníkům konspirací.

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Fandom je specifický tím, že každý fanoušek, každý recenzent a dokonce i většina redaktorů jsou autoři, cítí a hýčkají v sobě autorský potenciál. V takto konkurenčním prostředí, kdy všichni touží sami něco napsat, publikovat a následně být po zásluze oceněni, je řevnivost pochopitelná. Zvenku však je pak situace kolem jakéhokoli oceňování velmi nepřehledná. S nezájmem médií se potýká veškeré literatura. Fantastika má aspoň tu výhodu, že se kolem ní točí množství blogů a webů, často se diskutuje na sociálních sítích. Dostat například výsledky cen ASFFH do ČTK, televize, Českého rozhlasu a na stránky hlavních deníků by znamenalo najmout si profesionála, který nebude jen rozesílat tiskové zprávy, ale aktivně se bude snažit informace protlačit až ke konkrétním novinářům. Bude schopen jim nabízet rozhovory, příběhy, fotky, ukázky a konkrétní lidi – z poroty i z okruhu oceněných autorů a nakladatelů. Stojí to čas a peníze. A nesmíte mít cenu pojmenovanou pětipísmennou zkratkou 😊

Michael Bronec (Straky na vrbě): Nezaznamenal jsem větší vliv; myslím, že většina mých autorů ji příliš nesleduje; zřejmě ani čtenářů. Vyhrát jakoukoli cenu je samozřejmě příjemné, o tom žádná; ale SF Oscar by vypadal jinak.

Ať už je váš názor jakýkoliv, co je příčinou vzniklé situace? Může hrát roli i to, že u nás mají lidé tendence význam jakékoli ceny zlehčovat, zesměšňovat nebo pro ně nemají všeobecně důvěru?

Richard Klíčník (Nakladatelství ARGO): Fanoušci chtěli reformu, dostali ji. Chtěli, aby to dělal někdo jiný (ale sami to dělat nechtěli), tak se obměnil tým. Tým, který nečeká žádná sláva, jen kritika, kritika a zase kritika. Tým Akademie má totiž také ideály. Ale na rozdíl od ostatních se podle nich snaží žít. Ať to zní jak chce na hlavu padle. Přípravě každý z týmu věnuje celé desítky hodin, které jim nikdy nikdo nezaplatí. Po pár letech jsou to stovky hodin – korunovaných bučením rozlíceného davu.

Jiří Pavlovský (Crew): A existuje vůbec nějaká cena, kterou by lidi brali vážně? Já si myslím, že všechny ceny jsou tu od toho, aby se lidi mohli rozčilovat, který idiot zase vyhrál a který debil pro ně hlasoval. Vezměte si Oscary, České lvy, Huga, Miss čehokoliv… a vlastně veškeré ostatní ceny. Ceny jsou snahou udělat z názoru limitovaného okruhu lidí obecný úzus, což samozřejmě nemůže nikdy vyjít.

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Mrzí mě, když sami ocenění autoři veřejně vyjadřují rozpaky, jako by litovali, že cenu dostali. Je to odvrácená strana společenství, kde se autoři, recenzenti a čtenáři znají podstatně více, než je v jiných segmentech literatury běžné. Snadno se pak přehlédne, že je mnoho lidí venku, mimo toto společenství. Ať už jde o autory, kteří napíší něco z oblasti fantastiky a o existenci fandomu netuší, nebo o nakladatelství, která prostě jen něco vydají z fantastiky a jinak si jedou jinou nakladatelskou politiku. Dalším odborným okruhem jsou knihovníci, které já považuji za síť informovaných profesionálů a které by stálo mnohem více svázat s děním kolem ASFFH. Na vysokých školách píší studenti práce o fantastice, odborníci zabývající se čtenářstvím léta hlásí, že právě tyto žánry mají jako jediné šanci zaujmout dospívající čtenáře. Určitě je zde mnoho autorit, které by bylo možno přizvat do poroty a kteří by dál pomáhali zvyšovat prestiž ceny a obecné povědomí kolem vyhlašování cen.

Michael Bronec (Straky na vrbě): Problémy s objektivitou. Cenu buď uděluje nějaká skupina, která tím prosazuje/dává najevo svůj literární názor, nebo je to cena obecná, čtenářská; kde jde o zjištění stavu popularity žánrových děl. Akademie se vždy snažila tvářit co nejobjektivněji, ale přitom shrnovala názory jedné skupiny kolem Interkomu a presidenta Fandomu Rampase. Před pár lety se tohle pokusila napravit Jana Jůzlová a dát Akademii širší rámec, ale nakonec to vzdala a odešla; nedivím se jí.

Dá se podle vás s ohledem na poměrně vysokou knižní žánrovou produkci vůbec vymyslet nějaké „spravedlivé“ řešení, které by opravdu předložilo největší knižní poklady, které u nás vycházejí, tak, aby výsledek byl směrodatný nejen pro fanoušky fantastiky, ale i pro ostatní, kteří se zaobírají literaturou?

Richard Klíčník (Nakladatelství ARGO): Ale ono to vypovídací hodnotu má. Jen je to každému fuk.:)

Jiří Pavlovský (Crew): Jde jen o to rozhodnout se, jaký typ subjektivního hodnocení zvolíte. Jestli „vox populi“, který často sklouzává k průměrnějším titulům, nebo jestli necháte rozhodovat experty, kteří ale zase sahají po hodnotných knihách, které se nedají číst. U nás je ještě problém, jak to vlastně sestavit – je to malý rybníček a skoro každý, kdo do sci-fi nějak dělá, je někde více či méně zaháčkovaný. Tohle byl důvod, proč byli z odborné veřejnosti vyškrtnuti třeba i překladatelé. A to ani ne kvůli tomu, že někteří z nich v minulosti hlasovali sami pro sebe, ale spíš pro to, že jsou často pevně spojení s knihami a s vydavatelskými domy. A i když se třeba nenechají ovlivnit, tak by jim to veřejnost nemusela věřit. Myslím, že ve výsledku je současná zvolená alternativa asi nejlepší – jen by chtělo na tom víc pracovat. Při reorganizaci se udělala spousta užitečných věcí. Třeba už jen to, že se nehodnotí překladatelé a kreslíři, ale konkrétní překlady a konkrétní obálky (takže dostaly šanci i méně známá jména), ale spoustu věcí byla příliš radikálních, takže se od nich opustilo. Třeba konečně oddělení českého a slovenského fandomu, které při hlasování dělá pořád docela problémy.

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Jako vystudovaný estetik jsem ohledně spravedlivého posouzení literárních děl skeptická. Spíš je důležité nastavit jednotlivé kategorie tak, aby bylo možno postihnout jak tituly čtenářsky oblíbené, tak náročnější knihy, k jejichž kvalitám se musí čtenář pročíst. Dále je důležité pestře namíchat porotu, aby zde zaznívaly hlasy hájící různé čtenářské skupiny. Sama jsem letos byla v porotě Audioknihy roku a je opravdu těžké seznámit se s veškerou produkcí vydanou za loňský rok. Podobně jako v ocenění Zlatá stuha zde však tituly nominují nakladatelé, aktivně vyzývaní organizátory, ať tak učiní. Vybírat favority jednotlivých kategorií například ze sedmi desítek nominovaných už v lidských silách je.   

Michael Bronec (Straky na vrbě): Otázka je, co v daném kontextu znamená „spravedlivé“. Jsou ceny fanoušků conu, mohly by být ceny udělované časopisy; konec konců proč ne i jednotlivci, pokud má jméno dotyčného zvuk. Problém je v tom, aby cena vyjadřovala doporučení kvality, ne „tohle je můj kamarád“ nebo „do tohohle jsem investoval, tak ať se mi to sakra vrátí…“ Nakladatelství nemusí udělovat žádné ceny, udělujeme je prostě tím, že do něčeho investujeme práci a peníze.

Existuje cena, která má v rámci nějaké subkultury podobné podmínky jako Ceny ASFFH, ale má mnohem větší prestiž a mediální ohlas? Existuje nějaký model pro takovouto „soutěž“, který by se zavděčil valné většině fanoušků a veřejnosti? Jak to například funguje ve fantastice zahraničí?

Richard Klíčník (Nakladatelství ARGO): To si nastudujte. Větší žumpu než Hugo v posledních několika letech abyste pohledali. Všechny tyto ceny vznikly, aby žánr vyšel z undergroundu. Abychom nebyli ghetto. To se povedlo, ale fandom celého světa pro to udělal jen pramálo (chtěl toho udělat hodně, ale vždycky se stačil rozhádat). Děkujme Hollywoodu za Pána prstenů a HBO za Hru o trůny. Např. komiksové ceny u nás sice nemají takovou tradici, ale váhu mají obdobnou jako ASFFH.

Jiří Pavlovský (Crew): Nenapadá mě žádný vzor… ale spíš inklinuju (i díky komiksové Fabule Rase) k lidovým soutěžím. Z nich se aspoň dozvíte, co se líbí čtenářům. Nemusí to být věc, se kterou byste souhlasili, ale má to nějakou výpovědní hodnotu. Nejde totiž o to, na kolik je soutěž subjektivní. Vždycky je. U každé soutěže jde jen a jen o to, jakou má prestiž navenek. I když si můžete stokrát říkat, že Oscar je už spíš ideová a politická záležitost, tak stejně má tahle cena zvuk. A film, vyznamenaný deseti Oscary si možná i půjčíte… nebo, vzhledem k tomu, že píšu na internet, spíš nelegálně stáhnete. Kdežto u Akademie se touhle cenou neohání ani vydavatelé. Nikdo si neudělal na knížku proužek: „Nositel ceny Akademie“. Protože ono je to tak, že pokud se budeme všichni tvářit, že je to důležité, tak se to důležité stane. Absolutně není podstatné, jak malý význam cena ve skutečnosti má – jakmile se s ní někdo začne ohánět, lidi uvěří v její důležitost. Upřímně – ono celé to získání Oscara v podstatě znamená, že se váš film líbil většině z takových čtrnácti lidí… a ostatní moc nesral. Což, když se to řekne takhle, už to nezní zase tak nóbl.

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Pohybuji se v oblasti literatury pro děti a mládež a ze zkušenosti například ze zahraničních knižních veletrhů vím, že fantastika zde není prezentovaná jako okrajové žánry, ale naopak ty nejpodstatnější. Z poslední doby mě u nás zaujal literární festival Humbook zaměřený na young adult. Myslím ale, že než hledat jiné místo a událost, by bylo fajn budovat a upevňovat pozice na Světě knihy. Za poslední tři roky se i bohatému programu v Sále fantastiky podařilo právě na knižním veletrhu prolnout fandom s normálním publikem, dalším krokem by mohlo být zapojení většího počtu nakladatelů, opět nejlépe dosažitelných na Světě knihy, a odborného publika.  

Michael Bronec (Straky na vrbě): Obecně mám s „cenami popularity“ zlé zkušenosti. V 90. letech jsem byl aktivním členem Fandomu a připadá mi, že polovina veškeré energie se už tehdy nevěnovala na vytváření nějakých hodnot, nýbrž na různé pletichaření, kdo má dostat jakou cenu za zásluhy, kde má proběhnout příští Parcon atd. Výsledkem bylo postupné znechucení a odchod mladé generace (ostatně i můj). Vždycky je složité a sporné, když si skupina, která rozhoduje o jakýchkoli cenách, zároveň tyhlety ceny vnitřně uděluje. A vždycky jsem měl dojem, že hlasující by měli být vyloučeni, že jsou už jaksi „nad tím“. Nešvar se pak z Fandomu rozšířil do Akademie, ta ostatně měla stejnou hlavu. Po těchto zkušenostech jsem k cenám skeptický.

Co by podle vás mohlo být teoreticky řešením? Zrušení ceny ASFFH? Restart s novým organizačním týmem? Jasné definování a celkové zprůhlednění pravidel? Navrhování nominovaných knih nakladatelstvími? Zařazení ceny coby žánrové kategorie v rámci Magnesia Litera? Získání silného mediálního partnera a sponzorů?

Richard Klíčník (Nakladatelství ARGO): viz výše.

Jiří Pavlovský (Crew): Magnesia Litera? Tomu se říká z deště pod okap. U Magnesie je averze porotců ke všemu, co jen trochu zavání fantastikou, všeobecně známá, takže to fakt ne. Změnu vidím buď ve větším zapojení odborné veřejnosti, čili redaktorů a přispěvatelů sci-fi a fantasy magazínů (ať už papírových nebo netových), v nalezení někoho, kdo do toho bude ochotný investovat čas a peníze (a smíří se s tím, že ho budou všichni nenávidět, v lepším případě ignorovat) či případně z toho udělat opravdu lidovou cenu zaštítěnou třeba Pevností, kde budou rozhodovat čtenáři. (Což je mimochodem jeden z velkých problémů současného fandomu – absence solidního a jednotícího média. XB-1 je slabá, Pevnost se soustředí na jiné věci, silné internetové stránky zničili trollové… což, uznávám, k žánru docela patří… a nic jiného není po ruce.) Nebo prostě jen počkat, až naše generace odumře a vzít to znovu. Klid, bude to brzo.

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Cestou je podle mě zprofesionalizování organizace ceny ASFFH, jinak hrozí, že dobrovolníci rychle vyhoří. Pokud se na to podíváme logikou peněz, je právě pro nakladatele výhodné, pokud jejich kvalitním titulům někdo prostřednictvím cen dělá reklamu. To však zahrnuje mnohem víc než jejich vyhlášení – správu sítí, webových stránek, komunikace se sponzory, nakladateli a médii, organizace celého procesu oceňování, tedy vyžádání si knih, sestavení poroty a představení jejích členů veřejnosti atd.

Michael Bronec (Straky na vrbě): Za cenu se musí postavit opravdu důvěryhodná a silná osobnost (viz reforma Jany Jůzlové). Takovou zde ale nyní nevidím a tím pro Akademii ani nevidím zářnou budoucnost.

Jaký je podle vás hlavní přínos a podstata žánrových cen?

Richard Klíčník (Nakladatelství ARGO): Hlavní význam? Ceny jsou jakýmsi lakmusovým papírkem na zjišťování dospělosti fandomu. A letos evidentně opět nedospěl.

Jiří Pavlovský (Crew): Je to zábava pro lidi, co umí číst. Něco jako když jdete do Chuchle a vsadíte dvacku na koně. Máte radost, že váš favorit vyhrál… ale ve výsledku z toho máte kulové.  

Klára Smolíková (spisovatelka a scenáristka): Žijeme v době, kdy se rozhoduje o tom, kam se pohne naše knižní kultura. To, že se rozpadá silná vazba na čtení, je zřejmé, jen netušíme, co vše to způsobí. Přednášela jsem osm let na vysoké škole a je utrpení pracovat se studenty, kteří se nikdy nerozečetli. Souběžně jsem učila středoškolské studenty knihovnictví a byla radost pozorovat, jak je čtení měnilo. Fantastické žánry patřily mezi jejich nejoblíbenější, a proto jsme právě fantastiku používali jako klíč k získávání dalších čtenářů. Dnešní učitelé, knihovníci, rodiče a samozřejmě sami čtenáři, nejen ti dospívající, potřebují kompas. Knih vychází rekordní počet, ale také je rekordní počet titulů a je nesmírně těžké se v nich zorientovat. Žánrové ceny mohou být cennou pomůckou.

Michael Bronec (Straky na vrbě): Že se spousta lidí zbytečně nasrala?