CO SE SKRÝVÁ V HLUBINĚ?

Rok po průměrném Oddílu se na pulty našich knihkupectví dostal další počin kanaďana Nicka Cuttera, která slibuje zajímavý hororový psychothriller a ve své anotaci láká všechny fanoušky hororu, obvzlášť ty, kteří milují Stevena Kinga či Clivea Barkera. O české vydání se opět postaralo nakladatelství Polaris a doufá si v novou hvězdičku. Opravdu se Hlubina přibližuje dílům světových hororových velikánů a opravdu je Nick Cutter novou vzrůstající hororovou hvězdou?

Přiznám se, že o této knize jsem dlouho nic netušil a dokonce jsem na ni neměl takovou chuť, nicméně po přečtení anotace jsem se do čtení směle pustil, protože mě opravdu zajímalo, jak se autor popral se slíbenou atmosférou. Příběh přitom není nic revolučního. Máme lidstvo sužující sklerotický virus. Máme vidinu zázračného léku, nacházejícího se na samotném dně Mariánského příkopu. Máme ztracené vědce a záchranný tým “hrdinů”, který je jde hledat. A nakonec máme slíbené nějaké to “nejzlejší zlo, jaké si lze představit”. A to vše smíchané dokupy, jako jeden velký průsečík. Krapet klišé béčko. Jenže i béčko občas dokáže setsakrametsky pobavit.

Pokud od knihy budete očekávat postapo či nějaké vypořádávání se s globální pandemií, tak vás zklamu. Náš vytuněný alzheimer v češtině nazvaný Róza (krácením slova skleróza) nedává lidem moc možností, jak se s ním vypořádat. Poslední možností je vlastně jen Ambrósie, což má být nějaký všelék, jenomže on se, jak jinak než, schovává ve vodních hlubinách. A vědci, kteří jej zkoumají, přestanou s povrchem komunikovat. Ono už to všechno vlastně je nastavené tak, že jde čistě jen o to, co se to herdek stalo na výzkumné stanici hluboko v oceánu. Takže ze zdánlivého globálního problému se stává klaustrofobně-minimalistický horor, který obsahuje všeho tolik, že ve finále minimalistický vůbec není.

Hlubina je vlastně jakýsi derivát známých hororových děl. Jenže jaksi všech dokupy. Naprosto všech. Autor má evidentně přebujelou fantasii a lepí na sebe věci, které vůbec nejdou pod nos. Tajemná podmořská atmosféra obsahuje tolik zvratů a rádoby překvapujících momentů, že vám to po čase začne lézt na nervy. Na každé stránce se stane tolik věcí, že si někde v polovině řeknete, že to není už,možné. Představte si stroj, do kterého zadáte klíčová slova a on vám vypadne příběh ze těchto slov poskládaný. A představte si, že tam můžete napsat co chcete. Přes evidentní neznámé zlo, vraždící maniaky, pedofily, vědci a pes, ztísněné, špatně osvětlené chodby a prostory, vzpomínky na dětství, či zápisky z deníku.  To vše a ještě víc se děje kolikrát i v jedné kapitole. Prostě jeden velký zmatek. I když se nedá upřít atmosféra, připadá mi, že autor se rozhodl mi dát pěstí. Na každé stránce. Je fakt, že bych to po takové nakládačce měl pak vidět stejně jako on. Autor si ze čtenářů udělal takové pokusné králíky já to vydržel i když mi zuby nejednou skřípaly.

Jednotlivé postavy nejsou nijak ploché. Pokud zrovna nebojují o přežití, brouzdají ve svých hlavách a vzpomínají na dětství nebo si čtou zápisky v deníku. Hlavní příběh se točí okolo dvojice bratrů, respektive jeden se ztratil a druhý ho jde hledat. Dle krátkých flashbacků se dozvíte, že ani jeden z nich není normální, a to ani v hororovém slova smyslu. Kór to, mě tyto prostřihy vlastně ani moc nebavily. Do finiše mě vlastně hnala jen atmosféra a fakt, že se v knize pořád něco děje. Autor vám nedá vydechnout ani na chvíli.

České balení je typicky “polarisovské” a nelze mu nic vytknout. Nejsem nijaký fanoušek megalomanského chapterování, ale tady mi to množství kapitol ani nevadilo. O překlad se postaral Petr Caha a zrovna s ním bych si rád klidně pokecal o tom, jak se mu zrovna tohle překládalo, protože věřím, že zrovna jemu mohu poděkovat, že ve mě probudil dojem, že to vlastně všechno ušlo. Pokud bych ovšem měl tento počin brát nějak vážně, musel by autor přestat péct pejsko-kočíčkovský dort, do kterého se snaží nacpat úplně vše a nabídnout mi zajímavější architekturu děje. Kniha však není špatná, četla se dobře, i když je pravda, že když jsem ji odložil, chvíli mi trvalo, než jsem ji zase do ruky vzal. Nedokázala prostě ve mě probudit to nadšení.

Na přebalu cituje Ania Ahlbornová (bestsellerová autorka knih), že “Hlubina je horror v té nejčistší formě”. Já bych k tomu dodal přívlastek – “…splácaný ze všech hororů”. Moderní doba je zlá, zejména v literárním hororu čtenáři očekávají nové Steveny Kingy. Tady se to zatím moc nepovedlo, ale neklesám namysli. Třeba to jednou vyjde a tahle Hlubina je do vlaku, či tramvaje pořád fajn průměrné čtení.