TEROR VE JMÉNU VÍRY

Každý milovník Šíleného Maxe nebo Živých mrtvých tajně doufá, že to tady na té naší kulaté (ano, je kulatá, ať si každý říká co chce) planetce rupne, začne pořádná bitva o zdroje. Sprovodit ze světa souseda, protože vám vzal poslední flašku s vodou a ohrozil tak existenci vaší rodiny nebo vycucl poslední litr benzínu ze sekačky, kterou tak zásadně potřebujete na sebeobranu, je přece v zásadě poetické a svým způsobem i obhajitelné. Pokud se tedy smíříme s tím, že náhle přestanou platit všechna pravidla slušného chování, o známkách lidskosti ani nemluvě. Jenže ono to sakra nakonec vypadá, že zdrojů bude dost a lidstvo se bude mlátit po hlavě kvůli tomu, že někdo věří v něco jiného, než ten druhý. Víra je zpropadená věc, třebaže může leckomu usnadňovat život ve světe, který nechápu. Jak by bylo krásné, kdyby lidé věřili jen sami v sebe a nechali ty ostatní stejně spokojeně žít nebo umírat.

Takto únavně probíhá nekonečná série válek o to, která kniha je lepší, který prorok má větší pravdu a koule. A přitom když se nad tím zamyslíte opravdu důkladně a čistou hlavou, na výsledku v zásadě nezávisí. Dokonce i takové tábory jako fanoušci Star Wars a Star Treku se sejdou v klidu na pivu a najdou společnou řeč. Bohužel v konfliktu věrouk figuruje mnohem víc a mnohem méně sečtělých lidí, konec je v nedohlednu a jeden si říká, že konečné a jednoznačné vítězství jedné ze stran je tím jediným možným řešením. Ha! Vidíte, kam až dokáže úvaha o takových věcech dohnat někoho, kdo na začátku tvrdil, že na výsledku nesejde…

Proč ale takto obšírný úvod, když tohle má být recenze na komiks? Na to podřadné umění, co umění, nedůležitost pro děcka! Ono totiž nebýt výše zmíněného konfliktu, nevzniklo by ani toto dílo. A to by byla na jednu stranu škoda a na druhou možná i dobře. Ve své sice krátké, ale poměrně bouřlivé komiksové kariéře, jsem ještě nečetl nic tak rozporuplného.

Příběh Teroru ve jménu víry plánoval Frank Miller jako scénář pro Batmana, který bude bojovat proti Al-Kaidě. Pár let po útocích jedenáctého září mu to přišlo jako dobrý nápad a skvělý nástroj propagandy. Buďme rádi, že na to nakonec nedošlo a z Teroru ve jménu víry se vyvinulo něco úplně jiného. Ale co? Nemám nic proti tomu, když se zmámí autoři cítí povinni připojit do politického boje o něco nebo proti něčemu. Na to má každý právo. Konkrétně komiks (navzdory mínění “odborné veřejnosti”) je už tak dospělé médium, že umí skvěle vyprávět silné příběhy nutící k zamyšlení. Například Smečka z Bagdádu je toho skvělým případem.

Frank Miller měl zcela určitě dobrý záměr a věnoval práci na tomto komiksu moře času.To je vidět hned při prvním otevření. Kresba je neskutečná. Úžasná, promyšlená, promakaná… Ano, jsem fanda Millerova stylu, která načrtl v Sin City a dotáhl k dokonalosti na těchto stránkách. Nestydím se za to. A třebaže to je někdy až moc velký zmatek, každou stránku bych si s fleku nechal zarámovat na zeď v obývacím pokoji.

Logicky pak každý očekává, že i scénář bude obdobných kvalit. Vždyť je to Frank Miller sakra! Ten chlápek, co vymyslel Batmana (nadsázka) a přivedl na svět tu řádku ženskými zničených chlapů, co neváhají rozbít držku jinému chlapovi, a proto je tak milujeme! Frank Kurva Miller! To musí být krutopřísný příběh, který budete nosit v hlavě až do smrti. Výpověď člověka, co se rozhodl do světa vykřičet svůj názor. Jenže… Ani bych se nedivil, kdyby se Miller jednou koukal ne televizi, tam viděl, jak někdo někomu uřeže hlavu, nasral se, šel se ožrat někam do baru a tam po dvaceti pivech vyblil na účtenku tenhle scénář. No, to jsem možná trochu přehnal, ale scénář Teroru je tak slabý, že táhne k zemi i takto parádní vizuál. Celý příběh je o tom, že dva lidi skákajíc po střechách někam nakonec zachrání město. Žádná hloubka, dialogy působí, jako první pokusy o komiks dětí čmárajících si do školního sešitu. Je to smutné. Vždyť je to Miller…

Co naplat. I mistr tesař se někdy utne. Možná je lepší si jednou přečíst bubliny v klidu na záchodě a pak se donekonečna kochat obrázky. Přesto si komiks Teror ve jménu víry své místo na slunci zaslouží. Nakladatelství ComicsCetrum se nedá upřit odvaha a zápal. Už jen proto, aby ukázalo, kolik hnusných se věcí ve světě děje. A že tyto hnusné věci doženou i jinak nadané lidi pomyslný kámen hnusoty vzít a mrštit jej přes plot zpět…