logo

DEJME ŠANCI DĚTEM BEZ ŠANCE

Náctiletí Connor, Risa a Lev nemají na první pohled nic společného.  Connor pochází z průměrné rodiny a životem si nese nálepku problémový hoch. Risa nemá rodiče a vyrůstá v Ohijském státním domově. Lev je členem početné a vlivné židovské rodiny. Přes různost společenského postavení a rozdílné  rodinné zázemí existuje slovo, které dospívající jedince svazuje. Jsou to rozpojenci. Děj knihy Bez šance se odehrává v budoucnosti a několik dekád nazpět postihla Spojené státy americké občanská válka. Nikoliv válka Severu proti Jihu, tahle se udála později a byla o něčem zcela jiném. Na jedné straně stála Armáda života, na druhé straně Brigáda volby a americká armáda uprostřed dělala otloukánka.

Úkolem vojsk USA bylo zabránit tomu, aby se dvě znesvářené frakce pozabíjely, což se úplně nezdařilo. Regulérní branná moc byla rozmetána na kusy a zůstaly pouze ony dvě strany pošetilého sporu. Lidé vraždili lékaře praktikující potraty, aby chránili právo na život a jiní občané naopak prodávali plodovou tkáň. Bylo to horší než šílenství! (str. 204) Pak přišel Zákon o životě a uspokojil armády zastánců obou stran:

Zákon o životě říká, že lidský život je nedotknutelný od okamžiku početí do dovršení třináctého roku   dítěte.
Ale mezi třináctým a osmnáctým rokem se rodič může rozhodnout, že pošle dítě zpětně na „potrat“…
… pod podmínkou, že život dítěte „fakticky“ nebude ukončen.
Proces, kterým je dítě usmrceno a zároveň uchováno při životě, se nazývá „rozpojení“. 

Výše uvedení puberťáci jdou právě oni rozpojenci, kterým bizarní ruka osudu připravila přes    odlišný život stejný konec. Kdosi podepsal příkaz k jejich rozpojení a poslední cestu do sklizňových táborů. Connora se zbavují vlastní rodiče, neboť je nezvladatelný zmetek a v době jeho zániku poletí tatínek s maminkou na exotické Bahamy. Jak cynické. Risin skon stvrzují státní úředníci v rámci vládních úspor a škrtů. Lev je naproti tomu od mala vychováván, jako  votivní dar jeho snobské rodinky. Prvním dvěma se přezdívá slangem budoucnosti děsňáci a od početí plánovaným obětem desátci. Můžeme se jenom dohadovat, co je odpornější zločin vůči dětem, zda smrtelný podraz ze dne na den, nebo celoživotní výplach mozku v případě desátků.

Spisovatel Neal Shusterman přináší ve své knize Bez šance na světlo světa hluboce tabuizované téma, a to potraty a krádeže lidských orgánů. Americký autor se inspiroval zpravodajstvím BBC o obchodu s orgány novorozených dětí kdesi na Ukrajině. Bohužel, smutnou skutečností je, že tato závažná trestná činnost nezná hranice a objevuje se také všude tam, kde instaluje domnělý světový četník USA svobodu a demokracii. To znamená chaos, kde mohou operovat tajemné bílé vozy, jež vypadají jako chlaďáky přepravující mraženou polárku. Abych nepůsobil zaujatě, celkem nedávno byla odhalena síť obchodníků v Izraeli a Čínu přidám jako klišé. Trh s lidskými orgány je celosvětový fenomén, ač se povětšinou ukazuje pokrytecky na zaostalé země. Ano, tam kde je bída jsou lidské části lehce k mání a proudí do míst, kde je štědrý kapitál a poptávka po věčném životě. Dobrovolná výměna nového ajfounu za ledvinu je pouze potvrzením digitální demence lidské společnosti. Netuším, co bude dělat  mladičký čínský samaritán, až vyběhne nová řada uhnilého jablka.

Námět knihy a onen Zákon života působí na první dojem, jako nesmírná pitomost. Rozhodně to je blbost a popisovaná válka je strašný nesmysl. Myslím si, že v tom se shodneme. Dobře. Když jsem se otřepal z šoku, jež přinesl autor na listech knihy, tak jsem začal dumat nad podstatou jeho sdělení. Přemýšlel jsem o špatných zákonech a zrůdné státní zvůli, což mne vrátilo do tvrdé reality. Chorobná úřední moc je skutečně schopna zplodit obdobné litery zákona a ohavná nařízení. Důkazem budiž fašistický program na převýchovu dětí  Lebensborn, tragická čínská politika jednoho dítěte, či norská sociálka Barnevernet. Edmund Burke výstižně prohlásil „Špatné zákony jsou nejhorším druhem tyranie.“ Takže, stát by to dokázal prosadit? Ano, za určitých okolností. Postupně, pomalu, krůček za krůčkem formou salámové metody. Šílený plán inkluze ministryně školství eurosoudružky Kateřiny Valachové je toho potvrzením. Uplatňování věcí dříve ve společnosti nemyslitelných odhalil americký sociolog Joseph Overton a manipulace sociálních inženýrů se nazývá  Overtonovo okno. Postup, který Joseph Overton popsal vynese deviace hodné veřejného opovržení a nakonec jsou legislativně ukotveny. Nevěříte? Špičková sociální technologie umožnila legalizaci homosexuality a manželství shodného pohlaví. Aktuálně se veřejně diskutuje o uzákonění pedofilie,  incestu a dětské eutanazii. Co bude následovat, lze těžko odhadnout. Možná se o svá práva přihlásí kanibalové a třeba se dočkáme i Zákona o životě.

Po dlouhém dumání nad obsahem knihy jsem musel konstatovat, že byrokracie, když se urve ze řetězu je všehoschopná. To stejné si ale nemyslím o rodičích (psychopaty nepočítám). Nedokáži si představit, že by táta s mámou opečovávali třináct, čí více let děcko a pak ho jedním podpisem darovali dobrovolně! systému na náhradní díly. V tomto bodě autor těžce ustřelil. Tomu prostě nevěřím. Rodičovské pouto a láska k potomkům je nejsilnějším citem na planetě Zemi a přes to vlak nejede. Jistě se stane, že puberťák dostane zaslouženě jednu – dvě přes ústa, ale nechat ho chladnokrevně rozřezat? Příběh má ještě několik drobných nelogičností (auto duplo na brzdy str.42), přičemž existence jakési opozice stojí také na vachrlatých nohou. Rozpojenci představují pro sklizňové tábory, jež jsou v soukromých rukou astronomické příjmy. Kapitalismus je systém založený na maximálním využití zdrojů. Není tudíž pravděpodobné, že by náhradní díly pobíhaly ve větším počtu kdesi na svobodě.

Kniha Neal Shustermana není i přes některé jalové pasáže zcela Bez šance, na to si vybral autor příliš kontroverzní téma, jež nutí k zamyšlení. Pokud jde o mne, tak nemám k potratům pevné a jasně vyhraněné stanovisko. Nesporným faktem je, že malý nenarozenec je již člověkem, který má mnohem méně práv, než bestiální vrah. Lidský plod je duševně čistá bytost a nespáchal nikdy žádný zlý skutek,  přesto nad ním může být vynesen ortel smrti, zatímco onen hypotetický zabiják dostane paradoxně doživotí. To je jeden rub mince. Líc nám může ukázat oběť znásilnění, nemocný plod, nebo velice chudou rodinu a dítě nechtěné, snad i předem nenáviděné… Vskutku nevím, kde hledat pravdu v tomto názorovém rozkolu.

Mrazivá dystopie Bez šance je poměrně naivní záležitostí a nutno podotknout, že já jako čtenář nejsem cílovou skupinou. Kniha míří přímo do řad nezkrotných puberťáků, tam se jistě setká s pochopením a položí jim zneklidňující otázky. Podstatným tématem příběhu jsou komplikované mezilidské vztahy, řešení vypjatých životních situací a z nich plynoucích problémů. Vyhrocené poměry plné adrenalinu ukážou váhu a cenu skutečného přátelství. Na faleš není čas a pro lásku zbude také prostor. Dialogy a úvahy dětí jsou dosti dospělé a nabírají mnohdy, až filozofický rozměr. Ve hře je Bůh, složitost lidské duše a záhada  vědomí. Vzhledem k životním zkušenostem mladých lidí působí texty nepravděpodobně a nadměrně vyzrále. Nic na tom nemění, že hledí do tváře zubaté a něco, jako předčasná dospělost rozhodně neexistuje. Tyto řádky mohu směle napsat, neboť jsem byl také -náctiletý janek a domníval jsem se dětinsky, že jsem středobodem vesmíru a tento se bude točit kolem mě. Krušné období vzdoru si projde každý z nás a vyroste z něho. Pokud vás ovšem dříve nerozpojí. Amen.

Knihu Bez šance vydala Euromedia Group – Knižní klub v roce 2016. Autor bestselleru dopsal pro velký úspěch další 3 pokračování. Celkem jsou v sérii 4 knihy. Překlad provedl Petr Kotrle.

(Visited 272 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE