MUŽI HNĚVU

Nakladatelství CREW v nedávné době vydalo samostatně uzavřenou komiksovou pecku Jasona Aarona pod přímočarým titulkem Muži Hněvu. Tato jižanská jednohubka plná násilí, krve a parchantů je Aaronovi již typická, ostatně jak jsme se mohli přesvědčit v úspěšné sérii Skalpy. V této uzavřené minisérii Muži Hněvu se setkáváme s násilnou tradicí rodiny Rathů, kteří odjakživa své problémy řeší stylem vlastním. A ruku zákona u toho nehledejte. Zákonem je vždy Rath a vždy z toho jsou jatka. Uvidíte.

Muži hněvu jsou údajně prvním komiksovým scénářem, který kdy Jason Aaron napsal a vykresluje ohnutou realitu své vlastní rodinné minulosti. Vražda na počátku 20. století představí brutálně pesimistické generační drama a ságu rodinných zabijáků. Seznámíme se s Irou Rathem, největším drsňákem, který kdy v Alabamě žil a jeho způsob vypořádání se se svými cíly nás nenechá ani chvíli v klidu. Vůbec tomu hajzlovi nefandíte a to i přes to, že s každou další kapitolou nám autor přináší flashbackový pohled do rodinné minulosti a snaží se nám přiblížit racionální vysvětlení Irova chování. Hlavní náplní děje, je nový cíl. Nová zakázka na smrt dalšího chudáka, který se bude muset s Irou Rathem tváří v tvář setkat. Tentokráte to ovšem bude i pro Iru něco znamenat. Má totiž odbouchnout svého vlastního, ačkoli odcizeného, syna.

V mnoha ohledech poznáte Aaronův styl, nicméně není to přesně to, co by jste od něj čekali. Zde autor předložil mnohem složitější způsob vlastního neo-noirového dramatu, plného krve a bolesti. Odstíny Mužů hněvu mají mnohem blíže k Millerově Sin City než třeba k superhrdinům, které autor už taky okusil. Je zajímavé, jak Aaron pracuje s celkovou syrovostí celého dílka a množstvím morálních otázek, které čtenáři servíruje. Násilí a brutalita není omezena pouze na dramatické okamžiky, ale naopak je všudypřítomná. Hlavní protagonisté se nebojí zlikvidovat každého, kdo se jim postaví do cesty. Ať to jsou policisté, nebo duchovní, cena lidského života je zde setsakramentsky malá. Jedinou morální naději zde nacházíme v postavě Irova syna Rubena.

Zpočátku Ruben působí jako drobný kriminálník a tak si říkáte, že se k těm parchantům řadí taky. Jeho jednání a zejména péče o těhotnou ženu ovšem obracejí drastický pohled na dílo a kontrastuje s výraznou postavou svého otce. Mladý Rath je líčen v klasickém oděvu, nervózní, zpocený a stále na útěku. Jejich finální konfrontace je trochu slabší, ale ke stylu vyprávění sedne jako prdel na hrnec.

Navzdory tomu, že kniha udržuje napětí poněkud zběsileji, než je v takových krátkých kouscích zvykem, rozhodně dokáže přinést několik zajímavých zvratů a nakonec dokáže vykouzlit i nějakou tu špetku sympatie k hlavní postavě. Rozvržení Rona Garneyho je vždy jasné a skvěle umocňuje rychlost vyprávění. Aaronův scénář jako by Garney naprosto přesně pochopil a už tak v dechberoucí kresbě udržuje zajímavou patinu. V poslední kapitole jakoby zavolal Frankovi Millerovi a přinese několik černých stránek, přerušených pouze vyprávějícími titulky. V mnoha ohledech se Muži hněvu zdají být trošku mimo aktuální komiksovou tvorbu, ale sílou svého příběhu a brutalitou, s jakou jsou čtenáři předloženy, dokážou okouzlit kohokoliv.

Jako celek je kniha Muži hněvu velice kvalitní a agresivní dílo, které přelouskáte  zhruba za hodinu. Zatlačí vás do kouta a nedá vám ani chvilku klidu. Probudí ve vás morální cítění a nechuť, ještě předtím, než se v knize něco stane. Tuto knihu budete nenávidět a zároveň milovat v jednom. Aaron je opravdový mistr a já opravdu věřím, že tento příběh má hluboké kořeny někde v jeho vlastní rodinné minulosti, protože tak upřimné, syrové, brutální a zkažené dílo jsem snad ještě nečetl. Mě se to moc líbilo.