SOUŘADNICE ZLOČINU: TÁBOR

Jak už to tak bývá, za všechno může mrtvola. Renomovaný profesor historie v pondělí nepříjde do práce a o týden později se zjistí, že v pátek z práce ani neodešel. A že si do hrobu nepomohl sám, naznačuje už i poněkud bizarní způsob smrti. A přesně to svede dohoromady dva nesourodé lidi, kteří měli profesora v oblibě. Richard Štolba, chlap jak hora, bývalý policajt, který nikdy policajtem být nepřestal a Berenika Weissová, téměř až pedantická kurátorka Husitského muzea, profesorova bývalá studentka a velice dobrá přítelkyně (ne, žádný gerontosex v knize není). Oba dva mají své temné stránky, které je pronásledují, kam se hnou. Zatímco Štolba, nyní jako bezpečnostní agent pracující na zabezpečení muzejních sbírek, tak trochu ztratil směr a novou cestu hledá v alkoholu, Berenika prozměnu utíká před svou minulostí a snaží se uzavřít v práci jako v brnění před vnějším světem. Jenže navzdory tomu, že postarší Štolba páchnoucí alkoholem Bereniku odpuzuje, nezbývá jí nic jiného, než s ním spojit síly při hledání profesorova vraha, nebo vrahů. A tak, zatímco odhalují tajemství, jenž stály život jejího mentroa, odkrývají zároveň i cestu sami k sobě. Bohužel nebezpečí číhá na každém Táborském rohu, takže je klidně možné, že než dostanou profesorova vraha skončí jeden z ních ve vězení, nebo i pod drnem…

Ano, opět je to tady, na stránky Vlčí boudy zavítala detektivka. A stejně jako v případě Rychlopalby Štěpána Kopřivy i Mrtvou Šelmu napsala jedna z legend české fantastiky Jiří W. Procházka. Autor takových literárních skvostů, jako jsou kupříkladu Hvězdní Honáci (kteří vyšli v nakladatelství Walker a Volf jako audiokniha), či příběhů Kena Wooda, které napsal ještě pod pseudonymem George P. Walker (sorry Georgi, prásknul jsem tě). Střihnul si taky jeden díl známého knižního seriálu Mark Stone (Jablka z Beltamoru) Jean-Pierr Goirana a spolu s Miroslavem Žambochem vytvořili českou sci-fi sérii Agent JFK. Dále má na kontě hromadu povídek, přispíval do sborníků Rigor Mortis a dokonce se podílel i na tvorbě textů k muzikálu pro děti Malý Princ podle Saint-Exupéryho slavné knihy. Za svá literární díla získal tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu (1997, 2002, 2004) a cenu Ludvíka Součka (1991).

Druhou polovičkou autorského tandemu je Jiřího životní partnerka Klára Smolíková. Historička, spisovatelka, komiksová scénáristka a učitelka (a ještě k tomu opravdu sexy). Na svém kontě má třeba komiksovou knihu Viktorka a vesmírná dobrodružství. Příběhy původně vycházely v dětském časopise Čtyřlístek (2004-2010) načež vyšly loni souborně v nakladatelství Portál a Viktorka to dokonce dotáhla mezi 36 titulů v katalogu Nejlepší knihy dětem, který sestavuje Komise pro dětskou knihu SČKN a česká sekce IBBY. Ale nejen Viktorkou živa je učitelka. Další kousky pro děti jsou třeba Vynálezce Alva (původně jako seriál pro děti), Husité (vtipná a poučná kniha pro děti zahrnující i to cestování v čase), detská detektivka Ve škole straší, či letošní novinka H.U.S. – Hus Úplně Světovej. Že má Berenika předobraz ve své autorce dokazuje i fakt, že Klára patnáct let žila v Táboře, kde deset let učila knihkupce a knihovníky a dalších pět pracovala právě v Hustiském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro výše zmiňovanou dětskou komiksovou knihu Husité.

Další, kdo se podílel na vzniku knihy a koho je nutno pochválit, je nakladatelství Plus, které (opět) odvedlo výbornou práci. Obálka Milana Malíka je (opět) perfektní (viz. Darwinský výtah), stejně tak jako celkové provedení pevné vazby, kdy je kupříkladu předsádka zdobena mapkou Tábora s vyznačenými důležitými místy děje.

Jak Jiří, tak Klára ze sebe vydali při psaní Mrtvé Šelmy to nejlepší. Co rozhodně stojí za zmínku je styl vyprávění, kdy se při psaní střídali nejen autoři, ale zároveň se střídají i hlavní hrdinové. Jednu kapitolu vidíme z pohledu Štolby, druhou z pohledu Bereniky. Zpočátku lehce matoucí, ale jakmile si člověk zvykne, jde o velice příjemné osvěžení. Ale nejen to střídání tempa a stylu vyprávění, kdy si Jiří W. Procházka  pohrává popkulturními odkazy a akčností děje, zatímco Klára Smolíková do toho umně vplétá historicky zaměřenou dějovou linku (a pokud je to obráceně, tak se oběma hluboce omlouvám) dělá z Mrtvé Šelmy hodně živou, originální a zajímavou detektivku, kde si člověk téměř do poslední stránky není jistý, kdo je vlastě zahradník… teda vrah. Promyšlený děj, zajímavé zvraty a přehršle historických informací jsou základním kamenem úspěchu této knihy. Takže pokud Rychlopalba povzbudila vaši chuť na české detektivky a chcete něco originálního, zábavného (a poučného), tak série Souřadnice Zločinu by neměla chybět ve vaší knihovničce. Já osobně už se nemůžu dočkat druhého dílu z Kutné Hory Stříbrná Iniciála.

P.S.: Jedna závěrečná věta přímo pro Jiřího W. Procházku  – už jak jsem viděl obálku knihy, bylo mi jasné, kdo je vrah 😉