JULIANNA BAGGOTTOVÁ – ČISTÝ A SPLYNUTÍ

Trilogie Čistý je jakýmsi průkopníkem ve světě dystopií. Nebojí se zajít do děsivých detailů a seznamuje nás se světem, jehož tvář změnila apokalypsa. Právě ona způsobila to, že je svět lidí rozdělený na dva tábory. Ti, kteří měli to štěstí a přežili katastrofu bez následků a žijí v bezpečí Dómu. A pak ti, kteří poznali, co to znamená utrpení a být poznamenaný. Žijí v naprostém zoufalství, jejich přežití je nejisté a aby toho nebylo málo, tak je ohrožuje organizace OSR. Což je v podstatě zkratka pro Operace svaté revoluce. Právě ona sbírá potencionální vojáky do své armády. Odchytává je jako lovnou zvěř bez naděje na možnost volby. Právě díky ní je nucena opustit domov i Pressia. Nechce se totiž stát něčí loutkou. Zároveň s tím se mezi lidi žijící v okolí Dómu dostává informace, že z posledního bezpečného útočistě utekl Čistý. Všichni jsou v šoku. Vždyť který blázen by opouštěl pohodlí a hojnost? Jenže nic není tak černobílé, jak to vypadá. A právě o tom se přesvědčí nejenom Pressia, ale také Partridge, uprchlík z Dómu.

První díl Čistý končí přesně v okamžiku, kdy je to nejnapínavější. A tak čtenář s nadšením chňapne po druhém pokračování. Splynutí. Ani tentokrát nezůstaneme na pochybách, že spisovatelka svým hrdinům nedá nic zadarmo. Na obou stranách dochází k rozbrojům. Navíc z Dómu pošlou vzkaz po tajemné dívce, který vzkazuje jediné: „Vraťte nám našeho syna.“ Díky tomu nastává kolotoč událostí, které čekal málokdo.

Spisovatelka umí a ví, co dělá. Je to, jako kdyby čtenář sledoval šachovou partii. Figurky jsou rozestavěné, ale pořád není jasné, kdo vyhraje. Každý tah může znamenat buď výhru anebo prohru. Je fascinující, jakým směrem se Baggottová ubírá. I přestože je popis postižení způsobených katastrofou pořád děsivý, tak se víc zaměřuje na intriky na obou stranách. Snaží se přiblížit zaměry Dómu, jenž není tak idylický, jak zpočátku vypadal. Ale ani život venku nepřináší nic.

Splynutí se věnuje především Pressii a Bradwellovi, zároveň nezapomíná ani na Partridge a Lydii, kteří jsou na krátký okamžik od sebe odloučeni. Zajímavou vsuvkou je proměna El Capitana a Helmuda. Zpočátku postavy, u nichž si nejste ničím jistí. Jejich vývoj je pomalý, nenásilný a skoro si ho nevšimnete. Ale jakmile vám dojde, čím si prošli, tak si je oblíbíte. I přestože jde o čistě depresivní prostředí, tak dokonce i v něm se rodí láska, která tuhle sérii trochu mírní. Ale jsou tu i noví hrdinové, s nimiž jsme se potkali na konci prvního dílu. Tedy chameleon lidských povah Willux či záhadná Labuť.

Splynutí s sebou přináší dost značný technický pokrok, kterým si lidstvo prošlo. Ty možnosti, které nyní má jsou neuvěřitelné a my tak máme možnost vidět, co by v takovém světě mohlo být za vynálezy. A že by jich bylo. Například uvádím robotické pavouky, skříňka nekonečných informací….a mnoho dalšího. Celkově je tahle dystopie příjemným a čtivým osvěžením. Odlišuje se a nehraje si na pohádku pro mladé okořeněnou čímsi dystopickým. Je pravou jízdou, která čtenáři nabídne jedno velké nezapomenutelné dobrodružství.