PRAVIDLA LÉTA DLE SHAUNA TANA

i, kteří před dvěma roky zaregistrovali komiksový počin Nový svět australského spisovatele, výtvarníka a filmaře Shauna Tana, jistě na něj jen tak nezapomněli. Vsadím klidně levou ponožku, že většině čtenářů jeho styl uhranul. Nyní vychází u nakladatelství Labyrint nejnovější počin tohoto rodáka z Perthu, Pravidla léta. Hned na začátku musím předeslat, že se nejedná o komiks, ale spíše o ilustrovanou knížku, která je určena malým i velkým čtenářům. Ovšem Tanův talent okouzlit ty, jenž se k jeho knihám dostanou, zůstal nezměněn. Vždyť Shaun Tan je jedním z nejvýznamnějších současných tvůrců knih pro děti. Obdržel Cenu Astrid Lindgrenové za výjimečné počiny na poli literatury pro děti a rovněž filmového Oscara za krátký animovaný snímek Ztracená věc (The Lost Thing / 2010).

Pravidla léta jsou především nádherně kreslené celostránkové ilustrace, které jsou vždy na protější stránce doplněny jednou větou, resp. pravidlem. Po otevření knihy a zahledění se do Tanových obrazů se mi evokovala zábavná společenská karetní hra s inovativním konceptem Dixit. Stejně jako ve zmíněné hře dvojice výtvarníků Marie Cardouatová a Xavier Collette dokáží svými obrazy otevřít fantazii hráčů, tak to samé se daří Shaunu Tanovi v jeho nové knize.

Nechci zde dávat mezi styly výtvarníků rovnítko, ale pro pochopení záměru, toto srovnání slouží velmi dobře. Samotný děj knihy je jednoduchým příběhem dvou chlapců, jenž zachycuje „pravidla“, jimiž se řídí každý vztah mezi blízkými přáteli či sourozenci. Při letmém prohlížení si pravidel se vám může zdát, že se jedná o jakýsi soubor podivností či nahodile použitých frází. Také můžete nabýt dojmu, že slova mají význam především pro autora a náhodný čtenář se v tom spíše ztrácí. Jenže tomu vůbec tak není, ilustrace na protější straně vám snadno evokují nějakou životní situaci či vzpomínku. Vy se pak její pomocí ponoříte do snové reality, kterou pro vás autor připravil. Metaforicky by se dalo říci, že Shau Tan vykonává jen jakousi funkci trhače lístků u vchodu do vašeho subjektivního vzdušného teátru. Chytnete se provázku, který vám vloží do ruky a pak jste už sami odnášeni realitou, kterou si pomocí jeho díla evokujete.

Stejně jako autor prožíváte celý příběh, ale ve své fantazii. V momentě, kdy přistoupíte na jeho hru, budete krásně ztraceni. Najednou vám budou jeho obrazy důvěrně známé a ony pravidla vám odstartují vlastní myšlenkové pochody. Tan navíc nepřipravil jen procházku růžovým sadem, ale postupně své příběhy fantasticky zatemňuje. Na prvotní poetično padá pomalu stín lehkých chmur a tajemna. Vaše myšlenky pracují dál, ale nějakých osobních traumat se bát nemusíte. Spíše přijde jen slaboučké znepokojení, které se rozplyne v nostalgii dětských vzpomínek. Navíc Shaun Tan svůj vzdušný zámek kormidluje s bravurou a na samotném konci vás opět láskyplně očistí od všeho zlého. Při výstupu dostanete na památku principálovu vizitku, ze které zjistíte, že v každém vztahu jsou věci krásné i děsivé. Pokud jste však na konci příběhu stále spolu je váš vztah navěky stmelený a hluboký.

Při přemýšlení nad některými autory a jejich fantaskními světy často docházíte k názoru, že v jejich hlavě by jste nechtěli žít. Sice vás jejich myšlenkové pochody fascinují, ale místa odkud přichází jejich inspirace, byste raději nechali zavřená na sedm západů. Shaun Tan pracuje naprosto odlišně. Jako správný psycholog vám dá podnět, a pak už nechá pracovat vaši vlastní fantazii na plné obrátky. Je jen kočím, který řídí vaše myšlenkové pochody, aby se nevymkly kontrole. Směr a cíl si však udáváte vy sami a on se jen snaží o vaše pohodlí. Stejně jako u Nového světa i u Pravidel léta bude fascinováni autorovým kreslířským umem a stylem, zrovna tak jako jeho vystavěním dějové linie příběhu. Ze zdánlivě jednoduché pointy udělá úžasné vyprávění, jenž kormidluje až k hranicím vaší fantazie. Budete se cítit jako když jste byli malí, kdy oči fascinovaně a hladově hltaly děj a myšlenky vám vířily hlavou takovým tempem, že bylo těžké je zastavit. A na konci zjistíte, že je třeba zavřít ústa!