Počítání Mrtvých – brutální groteska

Já a recenze na šílenost s názvem Počítání mrtvých? OK! Ale článek o šíleném komiksu musí být šílený, aby vesmír zůstal v rovnováze a neexplodoval. Komiks Počítání mrtvých předchází pověst kultu. Pověst Něčeho, co si natře na chleba i velkého šéfa Loba. Se slzou v oku a s mladickou erekcí na něj vzpomínají pionýři porevolučního objevování imperialistických komiksů u nás. Jaké je však Počítání Mrtvých z pohledu někoho, koho sice minuly pionýrské doby “překladových” komiksů, ale neminul jej pionýrský slib a prvomájové průvody?

To si takhle jednou dvě komiksové legendy pustily několik videokazet s filmy Johna Woo a potom si řekly, jak by bylo bezva udělat nejdelší komiksovou přestřelku všech dob. Těmi legendárními tvůrci byli Kevin Eastman a Simon Bisley. Už tato dvě jména dávají tušit formu i obsah jejich společného díla. Eastman, coby tvůrce legendárních “Teenage Mutant Ninja Turtles” (teď se vám v hlavě rozjela ona legendární znělka a do večera se jí nezbavíte), přinesl své dvě nejoblíbenější postavy – želváka Raphaela a jeho lidského kámoše a ranaře Caseyho Jonese. Bisley zase přinesl svou legendární kresbu, která umí být boží i hrozná zároveň, a k tomu přidal tři kýble cákanců krve a dvě hromádky vystřelených očních bulv.

Pokud někdo sleduje komiksový trh, tak je to víceméně náhoda, když se mu dostane do ruky komiks, o kterém ještě neslyšel a nemá od něj žádné očekávání. Dopředu si tak vytváříme předsudky a nebo přehnaná očekávání. A v případě Počítání mrtvých jsem svůj předsudek prostě měl. Nejsem fanoušek Loba a humor založený na záměrně přestřeleném násilí a děsně hustých hláškách mě moc nebere. Nejsem ani velký fanoušek Bisleyho. Jeho kresba, kombinující naprosto boží obrázky a místy docela hnusné “undergroundové čmáranice”, mi úplně vždy nesedne. Je to zvláštní, protože si na tu jeho kresbu neumím udělat jednoznačný a konečný názor. Při každém otevření knihy z ní mám jiný pocit. Přesto všechno jsem se snažil k téhle splatter husťárně přistupovat s otevřenou hlavou a ochotou nechat se přesvědčit.

A o čem že to Počítání Mrtvých vlastně je? Je to extrémní nonstop akce, jsou to drtící pěsti, brutální kopy, stovky odlétajících nábojnic, plameny z hlavní štěkajících zbraní, vyceněné zuby, explodující ksichty, zběsilé havárie a kanonáda drsňáckých průpovídek. Taky jedna megahustá roštěnka s obříma kozama a obrovským problémem – bandou asijských profi zabijáků za prdelí. A víte co? Ono to celé nějak funguje! Nefunguje to vždy, ale pokud se vám podaří naladit se na tu správnou mentální vlnu, tak začnete vnímat tu parádní nadsázku a poctu všem drsným béčkovým bijákům. Za zmínku stojí kresba SFX zvuků, kdy každý z nich je svým způsobem unikát – jak fontem, tak barevnou výplní. Asi jako když jdete kolem nádraží, na kterém se vyřádilo několik generací sprejerů.. 

Staré moudro říká “Den před večerem nechval a ženu, dokud spálena není.” Já bych to doplnil o “Nehejti komiks dokud ho nepřečteš. Možná tě překvapí.”