Fantasticky nudná Fantastická zvířata: Grindewaldovy zločiny

A už je tady zase! Mírně retardovaný kouzelnický bratranec Forresta Gumpa, Mlok Scamander, se vrací v pokračování příběhu, který není ani fantastický, ani o zvířatech a vlastně ani o Grindewaldových zločinech. Vítejte ve světě kouzel, magie a setrvačnosti, která z vás vytáhne skoro dvě stě korun za lístek na klamavou reklamu.

Dobře, uznávám, že takhle nezačíná pozitivně nabitá recenze a upozorňuji slabší povahy – jde pouze o subjektivní hodnocení, tudíž se nepokouším nikoho z vás urazit. Ale co se mého žebříčku hodnot zábavnosti filmu týče, Fantastická zvířata: Grindewaldovy zločiny jsou asi největším zklamáním v historii filmového světa J. K. Rowling.

Parádní úvodní scéna s Grindewaldem je sice naprosto předvídatelná, ale má alespoň nějaký ten spád a asi i drama. Grindewald je schopný čaroděj – je občas až zarážející jak důvěřiví kouzelníci jsou, a chlapce, který očividně není ve své kůži, nechají doprovázet nápaditého zločince a vraha. Co se asi stane, že…

Ale to nevadí. To je to nejmenší. Následuje víc jak hodina žvanění, dumání, běhání, plavání, lízání země, a lákání koček na vábničku a ženských na dva blbouny ve Francii.

A pak je tam Jude Law jako Brumbál.

Nejsem typ člověka, který prvoplánově odsuzuje film, ale už Fantastická zvířata a kde je najít nebyly tak úplně to, co jsem čekala. Tvůrci vzali malinkou knížečku o zvířátkách a udělali z ní epické drama o pěti (vážně jich bude pět?) dílech. Pěti!

Ještě má někdo výhrady k Hobitovi? 

K tomu, aby se člověk dozvěděl to opravdu podstatné, stačí divákovi prvních deset a posledních 30 minut. Zbytek filmu je jen nafouklý romanticko-dobrodružný snímek o dvou párech, které se milují, ale nemohou spolu vydržet, princezně haděnce, chlapci bez minulosti a albínovi bafajícím lidskou lebku…asi dobrej matroš, čéče.

Ne, tohle prostě za ty peníze nestálo. Dvě hvězdy jsou za efekty a hudbu.