Válka světů

Jaký byl život před 119 lety? Svět se připravoval na nové století, na trůnech ještě seděla většina císařů a králů, Franta Pepa jednička povýšil malou obec Nusle na město, Británii stále vládla nesmrtelná královna Viktorie, o velkých válkách nikdo neměl ani tušení a mezi zábavu i obyčejných lidí se začíná počítat věda. Jules Verne byl pořád na vrcholu sil, Marie Curie-Skłodowská objevila rádium a tak nějak všeobecně se tušilo, že na Marsu je inteligentní civilizace a je jen otázka času, kdy si společně zajdeme na kafe. Musela to být krásná doba, kdy už se vědělo, že svět kolem nás nefunguje jen na základě modlení a kydání hnoje, ale ještě nebyla technologie tak daleko, aby se všechny ty divoké myšlenky daly ověřit a vyvrátit. Dneska se můžeme podívat na Mars, a co tam vidíme? Prd… Před 119 lety vydává Herbert George Wells Válku světů. Před 119 lety!

Právě on a Verne jsou právem považováni za zakladatele vědecko-fantastického žánru. Dá se říct, že toho měli dost společného. Oba to byli nadaní spisovatelé se vzděláním, bujnou fantasií a odvahou psát o tom, co nikoho předtím nikdy nenapadlo. Pochopili význam vědeckého pokroku se všemi výhodami a nebezpečím, a uměli o ni psát tak, že to pochopil i ten největší trouba, co měl tolik štěstí, že se někde naučil číst. Kdo ví, kde by bez nich byla dnešní literatura. Svým dílem ovlivnili generace čtenářů a navždy tím změnili svět.

Válka světů nebyla Wellsova první úspěšná kniha. Za sebou měl už Stroj času, Neviditelného nebo Ostrov doktora Moreaua, ale Válka světů je považována za první text popisující populárním stylem setkání lidstva s mimozemskou civilizací. A jak to v takových případech bývá, nedopadne pro nás úplně nejlépe. H. G. Wells se stal tak populárním, že to dopracoval dokonce až do tuzemských čítanek a maturitních otázek a velmi bych se divil, kdybych našel mezi čtenáři našich stránek někoho, kdo alespoň netuší, o čem Válka světů je. V případě, že někdo nedával ve škole pozor, jen těžko by utekl řadě adaptací, odkazů ve filmech, seriálech nebo komiksech. A i kdyby i to, jen těžko by neslyšel o Orsonovi Wellesovi, který rozhlasovou adaptací Války světů pobláznil půlku USA, která si myslela, že jde o přímý přenos z útoku marťanů na Zemi.

Nicméně… Na území Anglie, koncem devatenáctého století, dopadnou záhadné válcovité útvary, ze kterých vylezou chobotnicovité potvory, které si posléze vlezou do obrovských chodících trojnožek smažící vše okolo tepelnými paprsky, dusící jedovatým plynem a dlouho to vypadá, že lidstvo nemá šanci a má to spočítané. Budu se opakovat, ale Válka světů vyšla před 119 lety a považovat vyzrazení na první pohled banální a vtipné zápletky (když nad ni ale víc uvažujete, je naopak silně logická) za spoiler by bylo zřejmě pošetilé, ale nikdy nevíte…

Dokáže ale takto stará věc obstát v očích současného čtenáře? Podobné “historické” kousky kromě jisté jazykové šroubovanosti, která se projeví nutně i v nových překladech (tenkrát se zkrátka mluvilo a psalo jinak), trpí něčím, co dnes nelze popsat jinak, než naivitou pramenící z představ dobových lidí a vyspělých technologiích a budoucnosti. Někdy to může být úsměvné, ale je to zkrátka fakt. Pevně věřím, že se i dnešním super realistickým textům budou lidé za několik desítek smát. Válka světů v tomto směru dopadla i dnes velmi dobře. Je vskutku nadčasová a při tom všem napětí a akci si často ani neuvědomíte, že hrdinové nebo vojsko jezdí na koních a v noci se svítí plynem. Opakovaně se mi stalo, že když jsem si to uvědomil, byla to jako facka mokrým hadrem. I když mnohem příjemnější. Válka světů vyšla v roce 1898!

Mám velkou radost, že i dnes se dočkávají tyto klasická díla pozornosti a dostávají se opět na trh. Nejen Válka světů dokazuje, že sci-fi a fantasy má bohatou historii a zanechalo ve světové literatuře nesmazatelnou stopu. George Wells měl vskutku otevřenou a nadčasovou mysl a důkazem je to, že jeho Válka světů má své čestné místo v knihovně i dnes.