logo

Temná hmota v lidské společnosti

Klasická rodina, jako základní stavební kámen společnosti, čelí v současnosti nesmírnému tlaku. Ideologickému, existenčnímu a nakonec i likvidačnímu. Moderní je odsouvat rodové povinnosti a početí potomků. Nejlépe na nikdy.

Jste šťastní?

Soudobým trendem je třikrát dostudovat filozofické nebo jiné, v prostém životě nepoužitelné humanitní vědy. Budovat závratnou kariéru, cestovat kolem světa v balonu, splatit leasing a hypotéku, či prostě jen nazí tančit po pláži a na baru si s přáteli dopřávat drinky v rychlém sledu.

Goebbelsovská propaganda, korektně reklama, to vše neustále tvrdí jako dogma. Prostě, dnes je cool se jen tak egoisticky radovat ze života, bez odpovědnosti, věřit v kult věčného mládí a po nás zítra potopa. Jenomže, co když jsou ony mediokracií podstrčené modly falešné? Co když požitkářský čtyřicátník, kterému nenávratně ujel vlak, zjistí (Heuréka!), že skutečné štěstí se ukrývá v oné vysmívané rodině, dětech a lásce? Co pak, když rychlík, který jede na plný výkon, nemá záchrannou brzdu a staví pouze a jenom proto, aby nabral novou krev a starou nepotřebnou vysadil? Co dělat potom, když zjistíte, že ten váš sobecký rychlovlak jel po vedlejší odstavné koleji a pravý život zatím houkal jinde?

Co by bylo, kdyby?

Otazníky a samé nezodpovězené otázky. Ale ještě budu chvilku pokračovat. Nepřemýšlíte někdy o tom, že jste na životních křižovatkách špatně odbočili? Snad i zabloudili? Litujete zpětně svých rozhodnutí, které nelze zvrátit, a už vůbec ne napravit? Stáli jste někdy před nelehkou volbou rodina – nebo profesní vzestup? Ať už si odpovíte jakkoli, tak vím jedno jistě, život vás jednou na existenční rozcestí postaví.

Tradičně jsem se již na dějovou linku podíval od temného lesa pohledem cynika a mohu vás bezpečně ujistit, že vše mnou sepsané najdete v knize Temná hmota. Snad jenom doplním jméno hlavního protagonisty, abyste si náhodou nemysleli, že jde o mou hořkou autobiografii, já totiž kupodivu šťasten jsem.

Výměna manželek, pardon manželů

Jason Dessen je tuctovým profesorem fyziky, který se zhruba před patnácti lety rozhodl, že dá vale světu vysoké vědy a bude raději otcem svého dítěte a věrným manželem talentované výtvarnice Daniely. Brzy na to se jim narodí synek Charlie a s ním přijdou do jejich domácnosti radosti, ale i první starosti. Samozřejmě nemusím říkat, že dotování a financování jeho geniálních výzkumů šlo do kopru a umělecké ambice jeho ženy, taktéž. Ano, rodina je dnes oběť, o které naši předkové ani neuvažovali. Byla to pro ně přirozenost, nikoliv sociální eutanázie.

Ač manželé vegetují v podstatě spokojeným životem, tak se občas nemohou ubránit těžko ukrývaným pochybnostem. Mohl se Jason stát ještě za svého života uznávaným myslitelem a nositelem Nobelovy ceny v kategorii za fyziku? A mohla se Daniela prosadit mezi bohémskou smetánkou umělců, aniž by kdy navrhovala pouze fádní obchodní reklamu? Otázky a opět samé otazníky se vznášejí ve vzduchu, které ukončí nově přicházející Jason 2, který dosáhl v jiné realitě všech myslitelných úspěchů a materiálních statků, ale nikdy neměl svou milující rodinu. Jason 2 vstupuje do našeho dnes, aby ukradl malověrnému muži jeho průměrný život a malou rodinku, kterou Jason doteď vnímal, jako samozřejmou přidanou hodnotu. Nakonec každý chce to, co mít nemůže, že. Pokud bude chtít Jason ještě někdy spatřit své milované, tak se musí sakra pochlapit. Bude totiž nucen   porazit sám sebe v mnoha nečekaných a rafinovaných formách!

Anotace knihy nestydatě křičí Temná hmota je „jedna z nejlepších knih jakéhokoli roku… a jakékoli reality.“ Pak následuje ještě spousta přídomků, jako ohromující, znepokojující, mistrovské, výjimečné, děsivé a skvělé. Bohužel musím lakonicky konstatovat, nikoliv. Není nejlepší, je pouze dobrá a rozhodně nebude definovat sci-fi žánr. Ve skutečnosti si myslím, že brzy zapadne mezi jí podobné, komerční svazky.

Temná hmota si bere za téma překročení hranice jiných světů a v zásadě i paralelních  vesmírů. To je sice příjemný námět, ale čtenář, který si přečetl cosi z odborné literatury, se bude poťouchle usmívat, neboť i ta je mnohem exotičtější, a přitom jde bezpochyby o vědecky podložené poznatky (např. Hawking). Kniha jde často jenom po povrchu virtuálního problému a nesměle se ho dotýká, jako by se autor přímo bál, že přepadne přes horizont událostí do singularity. Což by ani tak nemuselo samotné četbě vadit, ale následný děj mnohdy sklouzává ke tklivému sentimentu a nelogičnosti, jež se dovedně ukrývají za filmové klapky, rychlé střihy a přehršel akce. Stručně, kniha je tak nějak po americku, filmová. Béčková.

Prvotním dotazem ovšem zůstává, zda jsme tvůrci vlastního jsoucna, díky svým jedinečným rozhodnutím, či figurky na rozsáhlé šachovnici nebeské náhody a nám nepochopitelné vyšší moci. Americký spisovatel Blake Crouch (*1978) se kloní spíše k názoru, že ona životní křižovatka je kvantová superpozice, kdy všechna další z nekonečných rozhodnutí sdílejí jeden bod v čase a prostoru. Vlastně ve své sci-fi knize tvrdí, že existuje vrstvený mnohovesmír, jakýchsi bezmezných světů a možností, kde žije vaše JÁ poněkud odlišný příběh, jež našlo odrazový můstek ZDE ve vaší pevné vůli, nebo naopak zbabělé nerozhodnosti. Existenciální fantazie je v Temné hmotě takřka neomezená a rodina je pilířem lidského vesmíru, což je zásadní vědět. Jsme pány vlastních životů a  determinizmus nemá šanci.

Knihu Temná hmota vydala Euromedia GroupKnižní klub v roce 2017 a patří do edice Světový bestseller. Překlad provedla Veronika Volhejnová.          

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE