logo

Spící obři procitají

„Obrové pak byli na zemi v těch dnech. Ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.“
 „Takže vy už ten příběh znáte?“
„Tohle je z Bible. Genesis 6:4“
„Jak jsem říkal, je to dobrý příběh. Říkala to spousta lidí.“
„Nakolik je to pravdivé?“
„Možná je pravda všechno. Možná vůbec nic. To musíte rozhodnout sám…“

Má lidstvo kolektivní paměť?

Dávno, dávno tomu, kdy na planetě Zemi žili bájné bytosti, dnes známé jenom z pohádek, pověstí a legend. Mágové, draci, harpyje, nemrtví, rusalky, kyklopové, obři a třeba i titáni. Vlastně, pravdou je, že nás mnoho let historikové přesvědčovali o tom, že dětské pohádky mají svůj původ prý maximálně v 16. a 17. století. Nanejvýš!

Osobně jsem jejich teoriím nikdy neuvěřil a bedlivě naslouchal hlasu vlastního podvědomí a tepotu svého srdce. S velkou dávkou zadostiučinění musím konstatovat, že jsem se v tomto ohledu nemýlil, na rozdíl od ne/vzdělanců, věčně přisátých na struk veřejného rozpočtu.

Nedávné výzkumy univerzit v Durhamu a Lisabonu naplno odhalily, že zkazky, předávající se ústně z generace na generaci, jsou mnohem starší, než oněch oficiálně přiznávaných pár set let. Nejstarší podle nich dokonce sahají až do doby bronzové, a ještě mnohem dále. Tudíž jsou mnohem starší, než svatá kniha Bible!

Pohádky jsem měl vždy rád a šerověk z nich přímo čiší. Snad jen v rámci veřejné satisfakce zmíním dnes veřejně vysmívanou Boženu Němcovou, pranýřovaného Karla Jaromíra Erbena, ponižovaného Jana Nerudu, či bratry Grimmy, kteří byli již v 19. století toho názoru, že pohádky jsou daleko starší, než bylo šarlatány (vědci) všeobecně uznáváno. Věčná hanba jim!

Spící obři procitají

Ono pohádkové téma, převedeno do současného moderního hávu, si vzal za námět své knihy debutující spisovatel Sylvain Neuvel (*1973). Jeho abnormální vypravování začíná ve chvíli, kdy jedenáctileté Rose Franklinové ujede, doslova a do písmene, půda pod nohama a ona se propadne hluboko, hluboko do podzemí.

Později procitne v prohlubni, v krychlové místnosti. Tmavé stěny pokrývají složitě vytesané obrazce, jež vyzařují tyrkysové světlo. Nejbizarnější pohled se ovšem naskytne jejím zachráncům. Viděno z jejich perspektivy – malá Rose sedí na dlani obří kovové ruky! Opravdu.

Historka má posléze přímo karmický rozměr. Po sedmnácti letech od objevu záhadného artefaktu se Rose vrací do příběhu,jako vystudovaná vědkyně-fyzička a vedoucí ultra tajného týmu specialistů.

Existují totiž nepřímé domněnky a smysluplné indicie, že onen umělý výtvor, kterým gigantická ruka je, patří ke kompletnímu tělu titána, jehož části byly kdysi důmyslně ukryty po celé planetě. Něco jako rébus pro hledače skutečnosti.

Jedna z hypotéz také tvrdí, že lidstvo bude připraveno k velkému odhalení, až bude na patřičné technologické úrovni, což ovšem paradoxně neznamená stejnou míru duchovního stupně vývoje lidského rodu. Želbohu.

A tak se rozebíhá choulostivé, celosvětové pátrání, při kterém jsou skrytí hráči nuceni narušit hranice cizích států, což je snadné v případě vazalských kolonií, ale mnohem riskantnější v suverénním, hrdém Rusku, či západem nikdy nepochopené Číně. Nakonec se ukazuje, že epochální odhalení, jež mohlo ukázat dějiny lidstva v novém světle, může býti Pandořinou skříňkou, která přinese světu netušené zlo.

Akta Themis

Výše jsem napsal, že se jedná o klasické vyprávění, neboli o plnohodnotný příběh. Ale nutno dodati, že to není úplně přesný popis literární formy užité k vylíčení děje knihy Spící obři.

Quebecký rodák Sylvain Neuvel používá ve svém románu předně netradiční přepisy výslechových rozhovorů, záznamy z osobních deníků, opisy satelitního sledování, armádní hlášení, záznamy z experimentů, nahrávky z vojenských misí, novinové výstřižky a jiné dokumenty, jež mohou klidně někde ležet v zaprášeném tajném archivu. Akta X hadr.

Muž v černém

Tímto neobvyklým prozaickým rozměrem docílil kanadský autor věcné jedinečnosti, kdy jednotlivé listiny skládají dohromady kompletní příběhovou mozaiku. Stejně tak postupně vyvstávají před čtenářem charaktery jednotlivých postav a zároveň vystupuje do popředí i osobnost záhadného muže, který vede zmiňované vyslýchání a celou akci řídí.

Vlastně se jedná o hlavní figuru, která nemá žádnou tvář, nijakou minulost, nulovou přítomnost, prosperující budoucnost a ani hodnotné jméno. Přesto všechno je jeho vliv a funkční období mnohem delší, než mají Hollywoodem zveličovaní američtí prezidenti, kteří přicházejí a odcházejí do zapomenutí. Zkrátka a dobře, konspirace jako řemen.

Spící obři kráčí po zemi

Spící obři ve svém mimořádném obsahu prolínají neznámé dějiny, jež podle některých jedinců patří spíše do říše pohádek se současným duševním rozkolem lidstva a hledáním naší ztracené (ukradené) identity.

Kniha sází na velice vděčný motiv systémového komplotu proti lidstvu a potěší všechny (údajně) paranoidní jedince, jako jsem například já, kteří nevěří samozvaným vladařům, ani jejich nos mezi očima.

Jazýček vah kombinace politických a geografických vlivů se bohužel lehce vychyluje ve prospěch USA, což je tradiční slabinou amerických (i kanadských) nacionalisticky smýšlejících tvůrců. Nejeden čtenář by během četby mohl také pocítit určitou neosobnost, odhmotnění se a nedostatek přímé akce.

Jestliže jde o můj názor, nic z tohoto v knize nepostrádám. Přál bych si větší měrou přísun tajných dokumentů a kabelogramů. Žádám si mnohem více starověkých spisů, které jsou ukryty před zraky lidstva v několika poschodích archívů Vatikánu! Očekávám více vynašečů Snowdenů, více reků Assangů a více hledačů vrtkavé pravdy! Moc se těším na další dokumenty pro vnitřní potřeby, uniklé z amerického zahnívajícího Deep state, a nepřehlédnutelné giganty! Obry, kteří v blíže neurčené době vládli našim předkům?

Knihu Spící obři vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v roce 2017. Svazek je prvním dílem z plánované trilogie Akta Themis. Překlad provedla Naďa Funioková.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE