Podsvětí Michala Šefary

Michal Šefara není v literárním světě úplným nováčkem, možná budete znát jeho válečný román Banda lvů. O trochu té válečné atmosféry se postaral i v jeho další knize s tajemným názvem Podsvětí z prostředí pražského metra.

Hlavní hrdiny máme čtyři – Ninu, která se živí jako farmaceutička a řeší své milostné trable, Haďáka, který je v pražském metru pochůzkářem a technikem, jeho kamaráda Rudu (ano, je z Ostravy), a policistu Kerbera, který je povolán ke kontrolám v metru. Jejich životy jsou s metrem jakkoli spjaté – možná více, než si myslíme. V temných prostorách, které tak důvěrně známe, pokud často jezdíme skrz Prahu (a nevybíráme si jen autobusy a tramvaje), se začíná něco dít. Co všechno znamenají oltáře s obětinami krys, psů a dalších zvířat? Proč najednou v blízkosti metra umírají zničehonic holubi? A co znamenají tajemné znaky na zdech? I samotní zaměstnanci se chovají zvláštně. Takže tu máme situaci, která by se dala označit jako počínající apokalypsa.

V nitru Prahy se něco děje a to “něco” má dopad i na veškeré demonstrace, nepokoje a další události, které jsou spjaté s ulicemi hlavního města. Čtyři úhly pohledů od našich hlavních hrdinů psané ve třetí osobě dává dohromady ucelený mysteriózní …thriller? Na to si už musí každý přijít sám. Každopádně o napětí a mystično je zde postaráno.

Autor se rozhodně nebál zakomponovat do románu současné politické události, terorismus a reakce “obyčejných” Čechů na ně. Začínám si toho všímat u více českých autorů – je dobré poukazovat na to, jak se k tomu hodně lidí staví. Hodně zde útočí i na stereotypní život zaměstnanců, jejich pasivitu a neschopnost postavit se k problémům čelem. Celá kniha je postavená na myšlence “Nemyslete si, že když jste si tu postavili metro, že jste bohové” a na pomstě proti tomuto volnomyšlenkářství. Stačí pouhé menší vyklenutí z rutiny a člověk už šílí, neví, co má dělat a trvá mu pomalu, než se adaptuje. A že si vždy najde něco, na co si může postěžovat.

Nejde sice o postapo, ani o nějaké velké přežívání, ale trochu v knize nacházím inspiraci v Glukhovského sérii Metro. Aby ne, vždyť tento druh dopravy v sobě skrývá mnoho tajemství, o kterých nevíme pomalu nic – a to metro využíváme někteří z nás docela často. Myslím, že například i Lovecraft by našel inspiraci k jeho fenoménu Cthulhu v takovém tunelu směrem na Florenc.

Námět knihy beru jako velké plus. Metro si jednoduše žije vlastním životem a my si to neuvědomujeme. To vše je super, ale na stylu vyprávění je poznat, že Michal Šefara si není moc jistý v kramflecích, potřeboval by se ještě trochu rozepsat. Teprve až ke konci se začne něco pořádného dít, na předchozích stránkách se lze setkat jen se zběžnou akcí, která okoření vyprávění o strastech a práci hlavních hrdinů. Trochu mě mrzel i uspěchaný konec, který naznačoval “Ať už je to za mnou”. V knize jsem dále našla docela dost překlepů. A až si budete Podsvětí číst, určitě vám v hlavě zakotví citoslovce “Huh” a Ruda, ciwe.