Písečníci a bludný asteroid

Jedenáctiletý Tomáš Nebula je sirotek z planety Písečnice. S ostatními dětmi pracuje v tamním dole, a z řady vybočuje skrze svou inteligenci, odvahu, a díky zvláštním schopnostem úžasné orientace v prostoru. Jeho pískem zaprášený život se ale radikálně změní poté, co na planetě přistane vesmírná loď Poutník.

Začíná to celkem zajímavě. Mladý chlapec, sirotek na vesmírem zapomenuté planetě, pracuje v dole a jeho velkou láskou je vesmír. Když se setkává s malou Luckou, je jeho plahočení životem ještě horší. Neodbytná holčička se ho drží jako klíště, ale postupem času si k sobě najdou cestu. A jakmile se Lucinka ztratí v komplikovaném labyrintu podzemního bludiště, odhodlaný Tomáš neváhá a okažitě se vrhá na záchranou misi.

Toto je úvod, kdy si čtenář ještě říká, co se asi stane. Jak se dostanou ven? Jak asi malý chlapec dokáže dostat ještě menší holčičku z nekonečných a nebezpečných tunelů? Inu, nebudu prozrazovat jak. Samotná sekvence hledání v tunelu je dost ubíjející. Nevím, pro jakou věkovou kategorii je kniha zamýšlena, ale hledání a nenacházení a následné hledání cesty nahoru, zabere několik stran, a pro malé Písečníky i několik dní. Osobně jsem se nemohla dočkat, až se příběh konečně posune dál a oni z těch nanicovatých tunelů vylezou.

Po úvodní sekvenci ale přichází největší zklamání. Písečníci defacto kopírují Harryho Pottera, ale usazují ho na vzdálenou planetu, a místo Školy čar a kouzel, zde mluvíme o vesmírné lodi s Akademií Singularity.

SPOILER:

Shrňme si to – máme tady jedenáctiletého chlapce se zvláštními schopnostmi, kterého jednoho dne navštíví profesor Pulsar a nabídne mu místo nového výzkumníka. Tím se stane, bude-li studovat na Akademii Singularity jako tzv. Pátrač. Malý Tomáš opouští všechno, co zná, a vydává se na dlouhou cestu za dobrodružstvím, o jakém se mu ani nesnilo. Během prvního dne potkává nové kamarády – ukecanou dívku a hyperinteligentní a trochu nafoukanou dívku. Potkává také první nepřátele, blonďatého chlapce a jeho kumpána, kteří si myslí, že nechat na Akademii studovat děti z „primitivních“ planet, je obrovská chyba. Akademie Singularity a Pátrači jsou tajnou organizací, o které nemůžete mluvit veřejně a musíte držet její tajemství…

Přestože je kniha pěkně napsaná (vytknout lze snad jen par zajímavých slovních spojení), má krásné ilustrace, vazbu a korektní vědecké poznatky, nelze se neubránit té do očí bijící podobnosti s Harry Potterem. Předpokládám, že to nebyl autorův záměr, ale pokud píšete o škole pro děti se speciálními schopnostmi, je třeba se dvakrát zamyslet nad tím, jestli je to správná cesta. Speciálně po roce 1997.

Možná, že archetyp „blonďatého záporáka“ se prostě nabízí sám, ale od objevení Poutníka byla každá další strana do očí bijící a skutečně mě to odrazovalo od každé další kapitoly. Jen sedíte a říkáte si, že tohle už jste jednoduše četli někde jinde.

A tam jinde vás to bavilo o chloupek víc.

Za knihou jistě stálo hodně práce, avšak nejedná se o novou myšlenku, ani propracovanější nápad. Bohužel jsem po 108 stranách ztratila větší zájem, a knihu jsem dočetla spíš ze slušnosti. Ale je to na hodnocení každého.

Zkusím Písečníky nabídnout svým příbuzným (13 a 10 let). Harryho Pottera znají jen z filmů a nikdy ho nečetli. Možná, že je potěší prvoplánová kosmická jména a povědomý příběh. Pro mě už je to bohužel málo. Přiznávám. Ale všechny recenze jednoduše nemůžou být pozitivní.

Obecné hodnocení Písečníků je na internetu poměrně vysoké, ale já bohužel musím zůstat u nějakých 40%. Zbytek zůstal zasypán pod dunami písku na planetě Písečnici.