logo

NEKONEČNÝ PŘÍBĚH

Deseti a možná jedenáctiletý Bastián Baltazar Bux je na úprku, jak už je jeho nedobrým zvykem. Bastián utíká před posměvačnými spolužáky a mimo realitu šedých dnů. Není se čemu divit, maminka mu předčasně zemřela a tatínek se po jejím odchodu změnil. Otcova nemocná duše krouží kdesi daleko na oběžné dráze ne/planety Pluto a kříží cestu jeho měsícům Charon a Styx. Bastián tedy nemá mámu a svým způsobem ani tátu, který se mu vzdálil ve chvíli, kdy ho potřebuje nejvíce, o kamarádech nemluvě. Bastián k dovršení všeho marastu o sobě nemá příliš velké mínění a dětský kolektiv, jak známo, slabost a odlišnost netoleruje. Samotu a nedostatek lásky si Bastián kompenzuje ve vlastních vysněných světech, samomluvou, nebo četbou knih, jež mu je patologickou vášní. Knihy jsou ve skutečnosti jeho jediní přátelé.

Tentokráte povede osud Bastiánovi nohy do zapadlého obchůdku s knihami, kde hledá záchranu před šikanou. Náhoda tomu chtěla, že se klukův život změnil právě v ten moment, kdy vzal za kliku antikvariátu, rozbimbal mosazný zvonec nad dveřmi a vstoupil. Božské záměry jsou nekonečně spletité a on se ocitl v příhodný čas na správném místě.

Uvnitř krámku zavaleného bezpočtem svazků sedí ve velkém ušáku stařec s dýmkou, jménem Karel Konrád Koreander. Pan Koreander je protivný mrzout a během několika málo chvilek podrobí Bastiána nepříjemnému zrcadlu a jeho stařecké lamentování přeruší, až naléhavé zvonění telefonu. Bůh Kairos opět zapracoval a umožnil, aby hoch zůstal o samotě bez dozoru. Bastián si uvědomí, že celou dobu, co stařec hartusil, tak upíral zraky na podivnou knihu, jíž držel pan Koreander. Fascinovaně přistoupí blíže, zvedne knihu a má nejasný pocit, že udělal něco neodvolatelného. Na vazbě knihy je vyobrazený symbol nekonečna v podobě dvou propletených hadů, kteří si navzájem požírají ocasy a uvnitř oválu je název – NEKONEČNÝ PŘÍBĚH.

V ten magický okamžik propadne Bastián naplno své vášni a s knihou uteče. Bez placení a bez  rozloučení, jako zloděj. Později, po chvilkách mučivých výčitek se ukryje ve školním podkroví, zachumlá se do dek a dává se do čtení. Spolu s Bastiánem se přeneseme do paralelního světa Fantázie, který je ve smrtelném nebezpečí. Zvěstovatelé ze všech stran Fantázie spěchají do Slonovinové věže, za Dětskou císařovnou s poselstvím, a naléhavou prosbou o pomoc. Souběžně a naráz se děje ve Fantázii cosi, co nedokáží pohádkové bytosti pořádně popsat a později tento jev nazvou Nicotou. Vše co je obklopuje kamsi mizí a nikdo neví kam. Vysoké hory, hluboká moře, dravé řeky, zurčivé potoky, ševelící lesy, úrodná pole, zelené louky a dokonce živé obyvatele požírá záhadná Nicota. Jediný, kdo může vyděšeným tvorům pomoci je Dětská císařovna, která bohužel ochořela a není nikoho, kdo by měl lék na její nemoc. Celý svět Fantázie stojí a padá s existencí Dětské císařovny…  Nezdolní optimisté tuší, že naděje umírá poslední.

Ke knize Nekonečný příběh, kterou napsal německý spisovatel Michael Ende (1929 – 1995) mám zvláštní nostalgický vztah a malebné vzpomínky. Skoro se mi nechce věřit, že uteklo téměř třicet let od doby, kdy jsem hltal text s názvem Příběh, který nikdy neskončí (1987). Tak se totiž jmenovalo první vydání v jiném překladu a s jinou kresbou. Tenkrát jsem byl o něco málo starší, než hlavní hrdina knihy Bastián, kterému jsem nahlížel přes rameno a hltal náramný děj. Nosil jsem na krku AURYN, cválal jsem spolu s Átrejem na koni a nechal si větrem čechrat vlasy na hřbetě šťastného draka Falca. Prastará Morla a její cynismus mne tehdy děsil. Dnes bych mohl být teoreticky otcem Bastiána. Ne že bych měl totožnou sudbu, ale je to zvláštní zkušenost, dívat se na knihu očima dítěte a posléze dospělého člověka. Díky této zkušenosti se dá spatřit propast mezi oběma světy. Autor říkával o vlastních knihách, že jsou určeny pro děti od 80 do 8 let, což mohu směle potvrdit.

Nekonečný příběh nabízí velké množství interpretací a podobenství, jak už to tak bývá u kvalitní literatury, jež má hloubku. Pokusím se tedy o zcela zjevný výklad, který je nasnadě. Pokud máte jiný názor, či bych něco opomněl, tak se nic neděje, je to Nekonečný příběh a možnosti jsou nespočítatelné. Primárním tématem je střet fantastického světa dětí a realistické všednosti dospělých. Děti vytváří své vize zcela přirozeně a skoro mimoděk, ale v dospělosti, želbohu o tuto schopnost většina z nás  přichází. Člověk, který přestane snít a kreativně přemýšlet se brzy stane obětí představ někoho jiného. To je nesporný fakt. Nejedná se o plané úvahy a Nicota nás obklopuje a plíživě pohlcuje. Už se tomu reálně děje a jsme v masovém měřítku hypnotizováni přičiněním masmédií, politiků, rádoby novinářů, učitelů a pochybných celebrit. Nicota potřebuje pozvání, jako upíři a vchází do našich domovů pomocí televizních obrazovek, nekončících indoktrinačních seriálů, filmů, reality show, reklamy a  videoher.

Říkají nám, jak máme žít, jak se chovat a co si máme myslet. Povídají nám po čem máme toužit, co musíme nutně koupit, a bez čeho se rozhodně neobejdeme. Oznamují, koho máme milovat a koho nenávidět. Vladaři ze Slonovinové věže vyslovují názory, jak správně volit, zavazují se nám a šíří ohavné  polopravdy. Sliby se slibují a blázni se radují. Stávají se z nás pasivní konzumenti a bezmozci. Public relations agentury nám vypalují sítnice a skrze trhlinu posílají své obrazy přímo do našich hlav. Troufám si tvrdit, že to vše je příčinou nárůstu deprese, neboť lidé nežijí své životy a mají nereálné materialistické tužby. Hmotný a spirituální svět se nachází v nerovnováze a byl narušen rakovinou Nicoty. Tvůrčí myšlení  je darem od Pána  Boha a kdo se ho z pohodlnosti vzdává, propadá peklu a ničemné Nicotě.

Další možné vysvětlení obsahu je léčba nemocné duše dospělého jedince a uzdravení se ze ztráty blízkého. Opojení mocí, touha po chorobném vlivu a návykovost moci jsou také látkou úchvatné knihy. Lze nalézt motiv odpuštění sám sobě, plnění si opravdového přání, touze někam patřit a probuzení dítěte v dospělém já. Nejhorším osudem je žít nikým nemilován v osamělosti, bez lásky a bez fantazie, užírán Nicotou.

Nekonečný příběh je nadčasová četba, plná krásných podobenství, jinotajů, metafor, mytologie, symboliky a úžasné filozofie. Spisovatel Michael Ende dovoluje čtenáři pátrat po prostém smyslu života, kauzalitě, duálních  principech a nechává ho pochopit, a poznat základní hodnoty. Myšlenky v knize uvedené, spojují fyzický a duchovní rozměr, jako starodávný znak uroboros. Poselství knihy spočívá v poznání, že člověk bez vlastních vizí se vzdává svého lidství, duše a také, že knihy jsou branou do světa  vědění a obrazotvornosti. Fantazie je bezbřehá, nezná hranic a je kruhem věčného návratu. Otevřete mysl a srdce, vše dobře dopadne. Jedině tak příběh nikdy neskončí a Nicota nevstoupí.

Kniha Nekonečný příběh vyšla v nakladatelství Albatros media a. s. v roce 2015. Překlad provedla Eva Pátková. Nekonečný příběh má i filmové ztvárnění (1984), které končí přibližně v polovině knihy. O důvod víc, proč sáhnout nejprve po knize.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE