logo

VRAŽEDNÉ STRUNY MAJÍ APENDIX

Píše se rok 1888 a viktoriánskou Anglií otřásá vražedné běsnění Jacka Rozparovače. Tisk popisuje barvitě hrůzné činy a poukazuje na selhání policie. Nelze se pak divit, že se řádění sériového vraha stalo tématem číslo jedna ve společnosti a o ničem jiném se už nemluví. Noviny jsou případem jak posedlé a údajně každý jeho čin tisíckrát zveličí. Nedivme se, vysoké prodeje tiskovin nesou obrovské zisky a na tom se dodnes nic nezměnilo. Kde je poptávka po bulváru, vznikne logicky i nabídka. Vrcholem drzosti je pro vládnoucí třídu dopis psaný krví, jež palcové titulky náramně rozmáznou. Co čert nechce, nebo snad chce, ve Skotsku se objevuje Rozparovačův napodobitel, který krutě zavraždí houslového virtuosa.

Londýn je na prahu uvedení nového starosty do úřadu a vláda se bojí, aby další případ nepřerostl únosnou mez a neobjevilo se mnoho napodobitelů Rozparovače po celé zemi. Scotland Yard mění na politickou objednávku uspořádání Kriminálního oddělení a začínají padat hlavy. Jednou z prvních obětí politikaření je detektiv Ian Frey. Frey je mladý ambiciózní člověk a má za sebou již poměrně úspěšnou kariéru v podobě vyřešeného, mediálně sledovaného případu. Propuštění z řad policie nenese právě lehce a jak už to bývá, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Následuje roztržka v rodině a jízlivou tečkou za špatným dnem je zrušení zasnoubení od jeho snoubenky Eugenie, neboť dostala jinou nabídku. Zkrátka den blbec.

Pletichaření elit ovšem nekončí a ještě téhož večera dostává Frey návrh přímo z rukou ministerského předsedy.  Propuštěný inspektor má odcestovat do Skotska a v Edinburghu diskrétně vyšetřit kauzu domnělého imitátora Jacka Rozparovače. Práce u Scotland Yardu si Frey cenil mnohem více, než si byl kdy ochoten připustit a tak vnímá úkol jako zpětnou jízdenku do řad londýnského Kriminálního oddělení. To však ještě netuší, co na něj čeká za hrůzu. Vraždy se shodují pouze v brutálním provedení. Skotský masakr si nese jasné okultní stopy a nádech nadpřirozena. Nehledě na to, že zločin splňuje všechny požadavky pro označení “záhada zamčeného pokoje”. Nevlídné Skotsko uvítá ctižádostivého muže v postavě nekonvenčního šéfa Devítiprsťáka McGraye a nového útvaru s dlouhým názvem – Úřad pro objasnění nevyřešených případů patrně souvisejících s mimořádnými a příznačnými jevy.

Román Vražedné struny napsal debutující autor Oscar de Muriel (1983) a jedná se o první díl z plánované trilogie. Spisovatel přenese čtenáře časem do historických reálií viktoriánské Anglie. Bylo to období nebývalé prosperity Britského impéria a jeho rozmachu. Počet obyvatel Británie rostl, převážně ve velkých městech okolo center vzkvétajícího průmyslu. Velká koncentrace lidí na jednom místě vedla samozřejmě k devalvaci pracovní síly, následné chudobě a vzniku páchnoucích slumů, kde měl své rejdiště nechvalné známý Jack Rozparovač (čtvrť Whitechapel). Edinburgh nebyl výjimkou. Budeme tak svědky lidského parazitování arogantní šlechty na jedné straně a zbědovaných lidských duší na straně druhé, což vytváří prapodivný společenský koktejl. Vzhledem k zasazení děje do podzimního období plného deště, bláta, lezavé zimy, mokrého sněhu a absence Slunce, lze uvěřit tomu, že se v mlze ukrývají přízraky a snad i Satan sám. Na hranici slyšitelnosti je možno zaznamenat sonátu Ďáblův trylek, jež se nese přes cáry všudypřítomné mlhy.

 

Oscar de Muriel je profesí chemik, překladatel a také zapálený houslista. Své nabyté zkušenosti bohatě zúročuje ve svém literárním debutu. Musím se přiznat, že já, hudební analfabet, jsem se v průběhu četby dozvěděl o houslích mnohem více, než za celý dosavadní život. Vzhledem k tomu, že housle jsou nástroj vpravdě ďábelský, mne to ale nikterak nemrzí. Děj knihy v sobě kombinuje s překvapivou lehkostí historii, žánr krimi s prvky hororu a jistý posun je cítit až ke gotickému románu. Ponurý příběh bez slunečního svitu obsahuje ještě další element, a to neotřelý humor. Spisovatel sází v případě dvojice nesourodých vyšetřovatelů na protiklady, jež musí nutně vykřesat u čtenáře úsměv. Věčně se popichující anglická slečinka detektiv Ian Frey a drsný neotesaný Skot McGray rozhodně pobaví. Obě postavy symbolizují také střet mezi světem neúprosné vědy s mysteriózním nadpřirozenem. Nosná kostra románu je poměrně jednoduchá, vyprávěna Ianem Freyem v první osobě o jedné dějové linii, přesto se čtenář dočká několika nečekaných zvratů. Autor ctí osnovu klasické detektivky a identity vraha se dopátráme, jak se sluší a patří, až v posledním dějství. Protřelý konzument kriminálek bude předvídat pointu a ostatní nechť se báječně baví a příjemně bojí. Spoiler – je to zahradník. O akci není nouze, kniha se čte svižně, rychle se zatajeným dechem a neodkládá se. Bizarní příběh nesporně potěší fanoušky Arthura Conana Doyla a jeho Sherlocka Holmese, jenž si dával také housle pod bradu a hůů.

Knihu Vražedné struny vydalo nakladatelství HOST v roce 2015. Překlad provedla Zora Freiová.

(Visited 44 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE